Dostupnost: A P C | Kategorie: Seminární práce |
V dobách, kdy jsem mistroval na úseku oprav slaboproudu v naší bývalé „Matičce POLDI“, v dobách, kdy se budovala elektroocelárna na Dříni, kdy byl věčný nedostatek pracovních sil, platila u nás zásada, že nejlepší pracovník pro nás je klasický elektrikář se zájmem o slaboproud, nejlépe, má-li slaboproud jako zálibu (koníčka). Bylo to zpravidla z toho důvodu, že mechanici elektronici, což byl obor s maturitou, odmítali vykonávat jiné, měně atraktivní, ale přesto velice důležité práce, jako je například budování nových telefonních a datových kabelových sítí, různé opravy kabelových vedení, kteréžto práce, pokud šlo například o havárii a na jejím rychlém odstranění závisela výroba, pracovní podmínky také nebývaly nejlepší (např. dělat kabelovou spojku u několika set žilového telefonního kabelu, v mrazu či v dešti, v noci, někde kde není možnost se ohřát, v teple si odpočinout nebo zase naopak, pokud se jednalo o práci na ocelárnách či válcovnách, kde krom vedra a špíny neustále hrozilo nebezpečí úrazu apod.) nebyly sice tolik náročné na myšlení, ale vyžadovaly například trpělivost a pečlivost, protože například v případě nekvalitně provedené zemní kabelové spojky se stejný problém řešil zakrátko znovu. Pro většinu maturitních elektroniků to byla dle jejich mínění „podřadná“ práce.
