|
Kategorie: Seminární práce |
Tento dokument chci!
V dobách, kdy jsem mistroval na úseku oprav slaboproudu v naší bývalé
„Matičce POLDI“, v dobách, kdy se budovala elektroocelárna na Dříni, kdy byl
věčný nedostatek pracovních sil, platila u nás zásada, že nejlepší pracovník pro
nás je klasický elektrikář se zájmem o slaboproud, nejlépe, má-li slaboproud jako
zálibu (koníčka). Bylo to zpravidla z toho důvodu, že mechanici elektronici, což
byl obor s maturitou, odmítali vykonávat jiné, měně atraktivní, ale přesto velice
důležité práce, jako je například budování nových telefonních a datových
kabelových sítí, různé opravy kabelových vedení, kteréžto práce, pokud šlo
například o havárii a na jejím rychlém odstranění závisela výroba, pracovní
podmínky také nebývaly nejlepší (např. dělat kabelovou spojku u několika set
žilového telefonního kabelu, v mrazu či v dešti, v noci, někde kde není možnost se
ohřát, v teple si odpočinout nebo zase naopak, pokud se jednalo o práci na
ocelárnách či válcovnách, kde krom vedra a špíny neustále hrozilo nebezpečí
úrazu apod.) nebyly sice tolik náročné na myšlení, ale vyžadovaly například
trpělivost a pečlivost, protože například v případě nekvalitně provedené zemní
kabelové spojky se stejný problém řešil zakrátko znovu. Pro většinu maturitních
elektroniků to byla dle jejich mínění „podřadná“ práce.