totiž velmi malá pravděpodobnost, všechny součástí mají chyby téhož
znaménka největší hodnoty. Pro měřicí systém nebo měřicí přístroj, který zkládá
z velkého počtu součástí určení maximální možné chyby tolerancí všech součástí
nereálné. Neurčitost měření
V praxi většinou nespokojujeme chybou jednotlivého měření, ale zajímá nás meze
intervalu, mezi kterými leží skutečná hodnota měřené veličiny.Příčiny náhodných chyb jsou různé:
• Šumy
• Neznámé změny podmínek měření (teplota, vlhkost, rušivá elektromagnetická pole). číslicových přístrojů tento druh chyb
nazývá kvantizační šum. Tak
lze vyrábět velmi přesné složité přístroje (např.
Pokud ale měříme teplotu okolí známe teplotní koeficienty měřicího zařízení, je
chyba vlivem změn teploty chybou systematickou tedy korigovatelnou. Neurčitost měření (absolutní hodnota největší možné chyby měření nebo
tolerance měření) dána chybami přístrojů, tolerancemi rezistorů, kondenzátorů cívek
užívaných měřeních (většinou tzv.
1. Šířka tohoto intervalu rovna
dvojnásobku absolutní hodnoty největší možné absolutní chyby měření korekci
systematické chyby. Aby byly hodnoty /∆maxX/ nebo /δmaxX/ nalezené,
z tolerancí náhodných chyb opravdu největšími možnými chybami měření, nutno
korigovat systematickou chybu. etalonů dekád), náhodnými chybami (krajní chybou) a
vnějšími rušivými vlivy.
Při hledání neurčitosti měření postupujeme jinak případě přímých měření jinak případě
nepřímých měření.
• Zaokrouhlování výsledků měření, případě analogového měřicího přístroje
zaokrouhlování provádí pozorovatel nejbližší dílek nebo jeho část. digitální voltmetry) méně přesných ale
časově stabilních dílů. Číslicové měřicí
přístroje zaokrouhlují výsledek samočinně.
. Tolerance jsou dány pouze jako absolutní hodnoty /∆maxX/ nebo
/δmaxX/.4. Jsou hodnoty použitých součástek sice nepřesné, ale časově
stálé, lze určit výslednou systematickou chybu experimentálně korigovat při výrobě. Jejich znaménko neznáme
