Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Měl jsem silné předsevzetí, ale moje filozofie byla špatná. Vzpomínám si, jak jednoho odpoledne, kdy
jsem přišel všechny své peníze dychtil jsem hře, přišla svazkem bankovek řekla:
„Jdi bav se. letech takové
disciplíny jsem získal úplnou vládu sám nad sebou, jsem hrál vášněmi, které znamenaly
zničení těch nejsilnějších mužů. Potom uplatnila má
vůle nejen jsem přestal kouřit, ale zničil jsem tomu všechny své sklony..
–. jiném období jsem silně kouřil hrozilo, zničím zdraví. určitém věku jsem propadl hazardní hře, níž měli rodiče
velké obavy.zlých duchů obrů dalších zlých příšer temnoty.“ měla pravdu.
Od doby jsem stal naprosto lhostejným jakémukoli druhu hazardní hry jako šťárání se
v zubech. Ne
chtěl, abych zkazil oči. Otec nedovoloval vždy po
padla zuřivost, když chytil při činu.
Po dokončení studií Polytechnickém institutu univerzitě jsem úplně nervově zhroutil
a zatímco nemoc pokračovala, všímal jsem mnoha fenoménů, podivných neuvěřitelných. Tímto způso
bem jsem zkontroloval držel uzdě ostatní zvyky vášně nejen jsem ušetřil život, ale
získal jsem tím mnoho zadostiučinění, což většina lidí pokládá strádání oběť. Nejen jsem nad ní
zvítězil, ale vytrhl jsem svého srdce, tam nezbyla ani stopa touze. Potom náhle přišla obrovská změna, která
změnila směr celého mého života.
Během času toto intenzívní duševní cvičení stalo mou druhou přirozeností. Čím dříve utratíš všechno, máme, tím lépe. počátku
musela být přání oslabena, ale postupně touha vůle staly totožnými.. Můj otec vedl
příkladný život nemohl omluvit nesmyslné plýtvání mým časem penězi, jemuž jsem od
dával. Kdysi jsem trpěl
srdečními potížemi, dokud jsem neobjevil, kvůli nevinnému šálku kávy, který jsem pil kaž
dé ráno. Okamžitě jsem tím přestal, ačkoli přiznávám, nebyl snadný úkol.
Jednou jsem narazil román názvem „Aoafi“ (syn Aba), srbský překlad dobře známého
maďarského spisovatele Josiky. Ale jsem opatřil lůj, udělal knot odlil vlastní svíčky ple
chových forem každou noc jsem utěsnil klíčovou dírku škvíry dveří četl, často úsvi
tu, kdy všichni ostatní spali moje matka začínala svou svízelnou každodenní práci.
Ze všech věcí jsem měl nejraději knihy. Řekl jsem mu: „Mohu přestat
kdykoli přeju, ale proč bych dělal, když přináší radost jako bych byl ráji?“ Často se
pro zlobil pohrdal mnou, ale matka byla jiná. Posadit stolu hrát karty bylo pro kvintesencí rozkoše.
Překonal jsem svou vášeň jenom jsem litoval, nebyla stokrát silnější. Můj otec měl velikou knihovnu kdykoli bylo
možné, snažil jsem uspokojit svou čtenářskou vášeň. Jeho práce nějak probudila spící síly vůle začal cvičit se
beovládání. Vím, překonáš. Nejdříve rozhodnutí roztálo jako sníh dubnu, ale čase jsem překonal své sla
bosti cítil jsem radost, jakou jsem dosud nepoznal, dělám, jsem předsevzal. Vždy schovával svíčky, když zjistil, jsem tajně četl. Znala povahu mužů věděla, spá
sy člověka lze dosáhnout jedině jeho vlastním úsilím
