Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Skutečně nyní cítím, jsem pochopil kul
tivoval, místo abych potlačil, čímž jsem dodal podstatnou hodnotu svému odkazu světu. Naše první úsilí jsou čistě instinktivní, intuitivní nediscipli
nované pokusy. Ale až
potom, jsem stal dospělým, jsem uvědomil, jsem vynálezcem. Přiběhl
domů vyčerpaný zkrvavený, ale jakmile způsobil poplach, vyrazil zpátky místo, kde opustil
mého otce.KAPITOLA MOJE MLÁDÍ
Vývoj rozvoj člověka životně závislý vynálezech.“ Setkal jsem jeho
upřeným pohledem. Konečným účelem úplná vláda rozumu nad materiálním světem, zapřa
žení sil přírody pro potřeby lidstva. Skupina lidí, kteří šli hledat mého otce, který několik hodin ležel sněhu, aniž to
uvědomoval, jej přivedla vědomí zachránila. Jak dospíváme, uplatňuje stále více náš rozum stáváme systematičtější
mi konstruktivnějšími.
Každé úsilí pod nátlakem vyžaduje oběť životní energie. Vynález nejdůležitějším produktem
jeho tvořivého mozku. Tento kůň byl zodpovědný zranění mého brat
ra, jehož následky zemřel. Pokud mám věrně vylíčit svůj životní pří
běh své aktivity, musím obšírně, nerad, zabývat vlivy mého mládí, okolnostmi událostmi,
které napomohly životní dráze. Šel mě, náhle zastavil řekl: „Podívej očí. Toto obtížný úkol pro vynálezce, který často nepochopen
a nedostane zasloužené odměny. Zatímco jsem natahoval ruku, abych dostal kýženou minci, mému zděšení
řekl: „Ne, ode nedostaneš nic. Jednoho dne městští radní přecházeli ulici, kde jsem hrál spolu ostatními
chlapci. Měl jsem dvě tety vrásčitými tvářemi, jedna nich měla
zuby, které vyčnívaly jako sloní kly, jež zapichovala tváře, kdykoli líbala. Mluvím-li sobě, měl jsem víc než plnou míru této
skvělé radosti; tak velkou, celý můj dlouhý život zdál být jedno nepřerušované vytržení. Nejstarší těchto ctihodných mužů, bohatý občan, zastavil, aby dal každému nás
stříbrnou minci. Avšak, pokud budeme práci definovat jako určitý výkon
po určitou dobu podle pevných pravidel, potom jsem možná největší lenoch.
Můj otec byl jedné zimní noci povolán vykonat jistou naléhavou povinnost zatímco překra
čoval hory, byl napaden vlčí smečkou. Jeho
předčasná smrt pozemské rodiče nesmírně zdrtila. Kůň vylekal, shodil mého otce zem utekl. Ale tyto rané impulsy, ačkoli nejsou přímo produktivní, jsou největším
momentem mohou formovat náš další osud.“
–. Ale pro něho bohatou kompenzací jeho radost vý
znamného objevu vědomí vlastní síly toho, jedním vyvolených, bez nichž lidská rasa
zahynula hořkém boji nelítostnými živly. Vzpomínka jeho vědomosti činila každé úsilí hlou
pým porovnání jeho.
Ale zdaleka jsem nebyl považován hlupáka, pokud mohu soudit příhody, kterou dosud
dobře pamatuji. prvé, měl jsem bratra, který měl dar neobyčejné in
teligence; jeden těch řídkých fenoménů mentalit, jejichž biologické vysvětlení selhává.
Bylo způsobeno několika příčinami.“
Povídala legrační historka. Když matka jednou držela
v náruči, tety zeptaly, která nich hezčí. Nic nedě
silo víc než vyhlídka něžnosti mých neatraktivních příbuzných. Naopak, vždy dařilo díky mým myšlenkám. Když jsem prohlédl jejich tváře, ukázal jsem
na jednu nich zamyšleně řekl: „Tahle není tak ošklivá jako druhá. Tento kůň dokonce jednou, pozoruhodných okolností, zachránil mému
drahému otci život. (Svoji poznámku „pozemských rodičích“
vysvětlím později. Bylo to
nádherné zvíře arabského plemene, vybavené téměř lidskou inteligencí, něž pečovala které
hýčkala celá rodina.) Vlastnili jsme koně, kterého nám daroval jeden našich milých přátel. Tak jsem vyrůstal malou sebedůvěrou.
Mám pověst jednoho nejpracovitějších lidí možná jím skutečně jsem, protože jsem téměř vše
chen čas, kromě spánku, věnoval práci. Nikdy jsem nemusel platit takovou
cenu. Jsi příliš bystrý. Byl jsem svědkem této tragické scény ačkoli této události uply
nulo tolik let, vybavuji velice živě. Cokoli jsem udělal chvályhodného, způsobilo, moji rodiče cítili svoji
ztrátu ještě pronikavěji
