Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Jeho
předčasná smrt pozemské rodiče nesmírně zdrtila. Měl jsem dvě tety vrásčitými tvářemi, jedna nich měla
zuby, které vyčnívaly jako sloní kly, jež zapichovala tváře, kdykoli líbala. Ale tyto rané impulsy, ačkoli nejsou přímo produktivní, jsou největším
momentem mohou formovat náš další osud.
Můj otec byl jedné zimní noci povolán vykonat jistou naléhavou povinnost zatímco překra
čoval hory, byl napaden vlčí smečkou. Jak dospíváme, uplatňuje stále více náš rozum stáváme systematičtější
mi konstruktivnějšími. Tento kůň dokonce jednou, pozoruhodných okolností, zachránil mému
drahému otci život.
Ale zdaleka jsem nebyl považován hlupáka, pokud mohu soudit příhody, kterou dosud
dobře pamatuji. Vynález nejdůležitějším produktem
jeho tvořivého mozku. Zatímco jsem natahoval ruku, abych dostal kýženou minci, mému zděšení
řekl: „Ne, ode nedostaneš nic. Nejstarší těchto ctihodných mužů, bohatý občan, zastavil, aby dal každému nás
stříbrnou minci. Skutečně nyní cítím, jsem pochopil kul
tivoval, místo abych potlačil, čímž jsem dodal podstatnou hodnotu svému odkazu světu. Šel mě, náhle zastavil řekl: „Podívej očí. Byl jsem svědkem této tragické scény ačkoli této události uply
nulo tolik let, vybavuji velice živě. Jednoho dne městští radní přecházeli ulici, kde jsem hrál spolu ostatními
chlapci. Cokoli jsem udělal chvályhodného, způsobilo, moji rodiče cítili svoji
ztrátu ještě pronikavěji.) Vlastnili jsme koně, kterého nám daroval jeden našich milých přátel. Tento kůň byl zodpovědný zranění mého brat
ra, jehož následky zemřel. Skupina lidí, kteří šli hledat mého otce, který několik hodin ležel sněhu, aniž to
uvědomoval, jej přivedla vědomí zachránila. Naopak, vždy dařilo díky mým myšlenkám. Nikdy jsem nemusel platit takovou
cenu. Konečným účelem úplná vláda rozumu nad materiálním světem, zapřa
žení sil přírody pro potřeby lidstva. Pokud mám věrně vylíčit svůj životní pří
běh své aktivity, musím obšírně, nerad, zabývat vlivy mého mládí, okolnostmi událostmi,
které napomohly životní dráze. Mluvím-li sobě, měl jsem víc než plnou míru této
skvělé radosti; tak velkou, celý můj dlouhý život zdál být jedno nepřerušované vytržení. Tak jsem vyrůstal malou sebedůvěrou. Nic nedě
silo víc než vyhlídka něžnosti mých neatraktivních příbuzných.KAPITOLA MOJE MLÁDÍ
Vývoj rozvoj člověka životně závislý vynálezech. Ale pro něho bohatou kompenzací jeho radost vý
znamného objevu vědomí vlastní síly toho, jedním vyvolených, bez nichž lidská rasa
zahynula hořkém boji nelítostnými živly.“
–.
Každé úsilí pod nátlakem vyžaduje oběť životní energie.
Bylo způsobeno několika příčinami. (Svoji poznámku „pozemských rodičích“
vysvětlím později. Ale až
potom, jsem stal dospělým, jsem uvědomil, jsem vynálezcem. Jsi příliš bystrý. Avšak, pokud budeme práci definovat jako určitý výkon
po určitou dobu podle pevných pravidel, potom jsem možná největší lenoch. Bylo to
nádherné zvíře arabského plemene, vybavené téměř lidskou inteligencí, něž pečovala které
hýčkala celá rodina. Když jsem prohlédl jejich tváře, ukázal jsem
na jednu nich zamyšleně řekl: „Tahle není tak ošklivá jako druhá. Toto obtížný úkol pro vynálezce, který často nepochopen
a nedostane zasloužené odměny. Přiběhl
domů vyčerpaný zkrvavený, ale jakmile způsobil poplach, vyrazil zpátky místo, kde opustil
mého otce. Kůň vylekal, shodil mého otce zem utekl. Když matka jednou držela
v náruči, tety zeptaly, která nich hezčí.
Mám pověst jednoho nejpracovitějších lidí možná jím skutečně jsem, protože jsem téměř vše
chen čas, kromě spánku, věnoval práci. Vzpomínka jeho vědomosti činila každé úsilí hlou
pým porovnání jeho. prvé, měl jsem bratra, který měl dar neobyčejné in
teligence; jeden těch řídkých fenoménů mentalit, jejichž biologické vysvětlení selhává.“ Setkal jsem jeho
upřeným pohledem. Naše první úsilí jsou čistě instinktivní, intuitivní nediscipli
nované pokusy.“
Povídala legrační historka
