Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Pum
povací zařízení, jehož účelem bylo hnát vodu potrubím, bylo přesně propočítáno zkonstruová
no byly pečlivě propracovány všechny další podrobnosti. Žádná
pevnost době války nebyla pod tužší disciplínou. Právě když jsem chystal dlouhou cestu
domů, dostal jsem dopis, němž mne otec žádal, abych zúčastnil honu. Vracel jsem života jako Lazar naprostému úžasu všech. Chtěl jsem vědět víc této podivuhodné síle; toužil jsem experimentovat bádat bo
lavým srdcem jsem rezignoval nevyhnutelné. Vize byla dostatečně jasná, ale zna
losti principů byly velmi omezené. Plátky šunky, které krájela
moje teta, byly tenké jako list papíru. Všechno jídlo bylo
nejvyšší kvality bylo vždy výtečně připravené, ale porce byly nepatrné. Pouze byl však přehlédnut pouze je
den nepatrný detail. Přemýšlel jsem plánoval
a zplodil mnoho myšlenek, ale téměř zpravidla byly klamné. Mezitím pili zamořenou vodu umírali po
tuctech. Většinu času jsem potuloval horách loveckou výstrojí hromádkou knih,
a tento kontakt přírodou učinil silnějším těle duchu. Do
dnes vidím jeho bledou tvář, když uklidňujícím tónem pokoušel povzbudit. Když plukovník chtěl dát talíř něco většího, zadržela
ho rozčileně řekla: „Buď opatrný! Niko velmi vybíravý. Každý dojem vyvolával mysli tisíce
odezev.
Během celých těchto let rodiče nikdy nezakolísali rozhodnutí, nechat udělat duchovní
ho, ale pouhá myšlenka naplňovala hrůzou. Nakonec však jsem gymnázium dokončil, moje nouze
skončila obdržel maturitní vysvědčení, což přivedlo životní křižovatku. Nikdy nezapomenu tři roky, které jsem strávil jejich domě. Krmili jako kanárka. Byla distingovaná dáma, žena plukovníka, který byl starým válečníkem, jenž se
zúčastnil mnoha bitev. Bylo podivné přání,
protože byl vždy horlivě proti tomuto sportu.
Má studia pokračovala vyšším reálném gymnáziu Carlstadtu, Chorvatsko, kde bydlela jed
na mých tet.Tito škůdci byli pro mě
vítaným rozptýlením. mysli spadlo
těžké závaží, ale úleva přišla příliš pozdě, nebýt zázračného léku podobě hořkého odvaru ze
zvláštního druhu fazole. Nedokážu popsat, jak intenzivně jsem cítil, když jsem byl
svědkem jeho demonstrací těchto záhadných fenoménů. Oslaboval jsem jejich řady všemi prostředky, což společnosti vyneslo
nezáviděníhodnou přezdívku chytač krys. Ale několik dní později jsem dozvěděl, že
v této oblasti řádí cholera, tak jsem navzdory přání rodičů vrátil Gospicu. Občas zvedla hladina řeky vyhnala ar
mádu krys domů, kde sežraly všechno, dokonce svazky pálivé papriky.
Moje energie byla úplně vyčerpána podruhé ocitl pokraji smrti. neuvěřitelné,
jak absolutně nevědomí byli lidé, pokud jde příčiny této pohromy, která postihovala zemi in
tervalech patnácti dvaceti let.
Ale žil jsem atmosféře vytříbenosti uměleckého vkusu zcela neobvyklého době spo
lečenských poměrech. „Možná,“ řekl
jsem, „by ulevilo, kdybyste nechali studovat inženýrství. Stále více jsem začal zajímat elektřinu
za povzbuzujícího vlivu mého profesora fyziky, který byl geniální muž často nám demonstroval
fyzikální zákony pomocí přístrojů, jež sám vynalezl.
V jednom svém vynálezu jsem navrhnul dopravovat dopisy balíčky přes moře podmořským
potrubím kulových kontejnerech, dostatečně pevných, aby odolávaly hydraulickému tlaku. Domnívali se, smrtelná choroba přenášena vzduchem
a proto jej naplňovali štiplavým zápachem kouřem.“ „Půjdeš nejlepší tech
nickou instituci světě,“ odpověděl slavnostně, věděl, myslí vážně. Mezi nimi pamatuji přístroj tvaru
volně otočné baňky, potažené staniolem, která začala rychle otáčet, když byla připojena stro
ji vyrábějícímu statickou elektřinu.
Při jedné krizi, níž předpokládalo, bude poslední, otec přiřítil místnosti.
Můj otec trval tom, abych strávil rok ozdravným pobytem přírodě, čímž jsem zdráhavě
souhlasil.námi přátelství, vyprávěl jsem tomto zážitku potěšením jsem pozoroval, jak tento
velký muž smál, tvářích řinuly slzy.“
Měl jsem neukojitelnou chuť jídlu trpěl jsem jako Tantalus. Země byla nížinatá bažinatá malárie nikdy nevynechala, navzdory
ohromnému množství chininu, jež jsem konzumoval. tuto hroznou chorobu dostal hned první den svém příjezdu ačkoli jsem přežil
nejhorší krizi, byl jsem devět měsíců upoután lůžko stěží jsem byl schopen pohnout. Předpokládal jsem libovolnou rychlost vody víc, chtěl jsem, aby byla co
–
