Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Při první operaci jsem byl
vždy úspěšný, ale často jsem selhal při druhé. Tito tvorové byli velmi výkonní
a jakmile rozběhli, nezastavili celé hodiny čím bylo tepleji, tím vytrvaleji pracovali ne
únavněji otáčeli kotoučem. Když střílelo, píst opřel žaludek trubka rychle stlačila oběma
rukama zpět, vzduch mezi oběma zátkami stlačil, rychle zahřál jedna zátek byla vytlače
na velkým hlukem ven. Téměř rozbilo srdce kusy, když jsem musel opustit své holuby,
kuřata ovce, naše obrovské hejno hus, které ráno houfovalo pastvu soumraku se
–. Jeden mých dětských kamarádů dostal háček rybářský prut, což ve
vsi způsobilo pozdvižení, příští ráno všichni vydali chytat žáby. zůstal sám opuštěný, pro
tože jsem předtím těmito chlapci pohádal.
Myslím, potom jsem rozebral zase složil dědečkovy hodinky. Potom nastal mém životě zlom, když jsme
se přestěhovali městečka Gospic, ležícího nedaleko. Nikdy jsem předtím skutečný háček neviděl
a představoval jsem jej jako něco báječného, nadaného zvláštními vlastnostmi, byl jsem zoufa
lý, nemohu být jedním účastníků výpravy.strují, nebýt mého vynálezeckého instinktu, nebyl bych již mezi živými nevyprávěl vám
svůj příběh.
Krátce potom jsem pustil výroby vzduchové pistole, která skládala trubky, pístu
a dvou zátek konopí. Všechno šlo dobře, dokud nám nepřišel cizí chlapec. První jsem převzal, ale druhé jsem byl
původce. Nejdříve přikrčila, ale po
tom její oči vypoulily podlily krví, nadmula dvojnásobnou velikost dravě chňapla po
háčku.
Zainteresovaní lidé často ptají, jak kdy jsem začal vynalézat. Trávil jsem celé hodiny kosením svých nepřátel formě stonků
kukuřice, čímž jsem ničil úrodu, jsem byl svou matkou několikrát potrestán.
Toto všechno, mnohé další, jsem prožíval svých šesti let, kdy jsem prošel jeden ročník zá
kladní školy vesnici Smiljan, kde žila moje rodina. Okamžitě jsem vytáhl. tak dědeček přerušil mou práci způsobem pří
liš jemným trvalo třicet let, než jsem pustil další hodinářské práce. dlouhou dobu jsem své tajemství udržoval těšil svého monopolu, ale nako
nec zvítězil duch vánoc. Když kamarádi, kteří, navzdory své skvělé výbavě, nic nechytili, přišli mě, byli ze
lení závistí. Stalo takto. Tento uličník jedl kobylky zaživa, jako byly nej
lepší ustřice. době jsem byl pod vlivem srbské národní poezie
a plný obdivu činům hrdinů. Umění spočívalo výběru vhodné trubky kuželovitého tvaru dutého
stébla, která nacházela naší zahradě. Navíc, nebyla
to obyčejná kukuřice, ale vybraný druh. touto pistolí jsem hodně vyhrál, ale aktivity
ohrožovaly okenní tabulky našeho domu setkal bolestivým odrazováním této
činnosti. Přivázal jsem čtyři nich křížem tenkému vřetenu jeho pohyb
přenášel velkému kotouči, tak odvodil značnou „sílu“.
Keře jimi přímo černaly. Tento nechutný pohled ukončil úsilí tomto slibném poli doby jsem,
vlivem této podívané, nebyl schopen dotknout kobylky nebo jiného hmyzu. Potom jsem uřízl prut, sebral nějakou návnadu šel dolů potoku,
kde byla hojnost žab. tuto otázku mohu od
povědět pouze světle svých nynějších vzpomínek vybavuji si, můj první pokus byl dosti
ctižádostivý, protože zahrnoval vynález přístroje metody. Každý chlapec potom mohl dělat samé následující léto přineslo žá
bám katastrofu. Pobízen nezbytností jsem někde sehnal kousek
měkkého železného drátu, vykoval konec špičky mezi dvěma kameny, ohnul jsem při
pevnil silnému provázku.
Pokud dobře vzpomínám, potom jsem oblíbil vyřezávané meče, vyrobené kousků ná
bytku, které jsem mohl snadno získat. Udělal
jsem prostřednictvím „May bugs“ (chrousti) nebo „June bugs“, jak jsou nazývány Americe,
které byly skutečnými škůdci této zemi někdy polámaly větve stromů pouhou vahou svých těl. Tato změna bydliště pro představovala
skutečnou pohromu. Byl syn pen
zionovaného důstojníka rakouské armády. Ale nemohl jsem žádnou chytit téměř odradilo, když jsem zpozo
roval, jak před houpajícím prázdným háčkem sedí kořenu žába. Zkoušel jsem neustále znovu znovu zjistil jsem, to
funguje.
Mám dojem, při mém dalším pokusu jsem jednal pod vlivem prvního instinktivního impul
su, který později převládnul, snaze zapřáhnout síly přírody služeb člověka
