Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Toto všechno, mnohé další, jsem prožíval svých šesti let, kdy jsem prošel jeden ročník zá
kladní školy vesnici Smiljan, kde žila moje rodina. Udělal
jsem prostřednictvím „May bugs“ (chrousti) nebo „June bugs“, jak jsou nazývány Americe,
které byly skutečnými škůdci této zemi někdy polámaly větve stromů pouhou vahou svých těl. Trávil jsem celé hodiny kosením svých nepřátel formě stonků
kukuřice, čímž jsem ničil úrodu, jsem byl svou matkou několikrát potrestán.strují, nebýt mého vynálezeckého instinktu, nebyl bych již mezi živými nevyprávěl vám
svůj příběh. Potom jsem uřízl prut, sebral nějakou návnadu šel dolů potoku,
kde byla hojnost žab. Když kamarádi, kteří, navzdory své skvělé výbavě, nic nechytili, přišli mě, byli ze
lení závistí. Všechno šlo dobře, dokud nám nepřišel cizí chlapec. Nikdy jsem předtím skutečný háček neviděl
a představoval jsem jej jako něco báječného, nadaného zvláštními vlastnostmi, byl jsem zoufa
lý, nemohu být jedním účastníků výpravy. zůstal sám opuštěný, pro
tože jsem předtím těmito chlapci pohádal. Stalo takto.
Keře jimi přímo černaly. tak dědeček přerušil mou práci způsobem pří
liš jemným trvalo třicet let, než jsem pustil další hodinářské práce. Pobízen nezbytností jsem někde sehnal kousek
měkkého železného drátu, vykoval konec špičky mezi dvěma kameny, ohnul jsem při
pevnil silnému provázku. Tito tvorové byli velmi výkonní
a jakmile rozběhli, nezastavili celé hodiny čím bylo tepleji, tím vytrvaleji pracovali ne
únavněji otáčeli kotoučem. dlouhou dobu jsem své tajemství udržoval těšil svého monopolu, ale nako
nec zvítězil duch vánoc. Když střílelo, píst opřel žaludek trubka rychle stlačila oběma
rukama zpět, vzduch mezi oběma zátkami stlačil, rychle zahřál jedna zátek byla vytlače
na velkým hlukem ven. Tato změna bydliště pro představovala
skutečnou pohromu. Tento uličník jedl kobylky zaživa, jako byly nej
lepší ustřice. Umění spočívalo výběru vhodné trubky kuželovitého tvaru dutého
stébla, která nacházela naší zahradě. Téměř rozbilo srdce kusy, když jsem musel opustit své holuby,
kuřata ovce, naše obrovské hejno hus, které ráno houfovalo pastvu soumraku se
–. Při první operaci jsem byl
vždy úspěšný, ale často jsem selhal při druhé. Tento nechutný pohled ukončil úsilí tomto slibném poli doby jsem,
vlivem této podívané, nebyl schopen dotknout kobylky nebo jiného hmyzu. Každý chlapec potom mohl dělat samé následující léto přineslo žá
bám katastrofu. době jsem byl pod vlivem srbské národní poezie
a plný obdivu činům hrdinů. Navíc, nebyla
to obyčejná kukuřice, ale vybraný druh. Přivázal jsem čtyři nich křížem tenkému vřetenu jeho pohyb
přenášel velkému kotouči, tak odvodil značnou „sílu“. Zkoušel jsem neustále znovu znovu zjistil jsem, to
funguje.
Zainteresovaní lidé často ptají, jak kdy jsem začal vynalézat.
Mám dojem, při mém dalším pokusu jsem jednal pod vlivem prvního instinktivního impul
su, který později převládnul, snaze zapřáhnout síly přírody služeb člověka. Potom nastal mém životě zlom, když jsme
se přestěhovali městečka Gospic, ležícího nedaleko. Okamžitě jsem vytáhl.
Pokud dobře vzpomínám, potom jsem oblíbil vyřezávané meče, vyrobené kousků ná
bytku, které jsem mohl snadno získat. touto pistolí jsem hodně vyhrál, ale aktivity
ohrožovaly okenní tabulky našeho domu setkal bolestivým odrazováním této
činnosti. tuto otázku mohu od
povědět pouze světle svých nynějších vzpomínek vybavuji si, můj první pokus byl dosti
ctižádostivý, protože zahrnoval vynález přístroje metody.
Krátce potom jsem pustil výroby vzduchové pistole, která skládala trubky, pístu
a dvou zátek konopí. Ale nemohl jsem žádnou chytit téměř odradilo, když jsem zpozo
roval, jak před houpajícím prázdným háčkem sedí kořenu žába. Byl syn pen
zionovaného důstojníka rakouské armády. Jeden mých dětských kamarádů dostal háček rybářský prut, což ve
vsi způsobilo pozdvižení, příští ráno všichni vydali chytat žáby. Nejdříve přikrčila, ale po
tom její oči vypoulily podlily krví, nadmula dvojnásobnou velikost dravě chňapla po
háčku.
Myslím, potom jsem rozebral zase složil dědečkovy hodinky. První jsem převzal, ale druhé jsem byl
původce
