Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Nedobrovolně pak obrátím jiným směrem jsem překvapen svěžestí mé
mysli lehkostí, jakou překonávám překážky, které předtím mátly. mysli se
mi vynořovaly vzpomínky mého velmi raného dětství.
Zvláště bylo pozoruhodné, během celého tohoto období částečně vymazané paměti jsem
byl plně činný všem, týkalo mého výzkumu. Když jsem znovu nabyl smysly, uvědomil
jsem zděšením, nedokážu vybavit scény mého života kromě mého dětství. Představte bolest úzkost, které jsem cítil, když hlavou problesklo, byl
doručen telegram, který obsahoval smutnou zprávu, matka umírá. Ačkoli byla extrémně namáhavá, nevyža
dovala tak pronikavou vyčerpávající schopnost úsudku, jako řešení mnoha problémů bezdrá
tového přenosu. Toto důkladné studium tak úplně pohltilo, jsem za
pomínal vše ostatní, dokonce své podkopané zdraví. V
následujícím obraze, který vynořil zapomnění, jsem viděl Hotelu Paix, jak právě
probouzím jednoho svých kouzelných snů, které byly způsobeny prodlouženou námaho
mého mozku. Obraz matky byl vždy hlavní po
stavou tomto divadle, které přede mnou zvolna rozvinovalo, cítil stravující touhu znovu ji
vidět. Mohl jsem vybavit nejmenší detaily nej
bezvýznamnější pozorování mých experimentů dokonce recitovat stránky textu složité mate
matické vzorce. Nepochybně bych později zaplatil větší daň velmi pravděpodobně by
moje kariéra předčasně skončila, nebýt toho, prozřetelnost vybavila terapeutickým přístro
jem, který zlepšuje zdraví přibývajícími lety spolehlivě přichází hry, když síly jsou
u konce. Tento pocit vzrostl natolik, jsem rozhodl odložit všechnu svou práci uspokojit svou
touhu, ale zjistil jsem, velmi těžké zanechat vší práce laboratoři uběhlo několik měsíců,
během nichž jsem dokázal vybavit všechny dojmy svého minulého života, jara 1892. Když jsem vy
čerpán, jednoduše udělám jako negr, který „přirozeně usne, zatímco bílí lidé žijí úzkosti. zvláštní, před mým du
ševním zrakem vynořovaly překvapující zřetelností plastičností.
Pevně věřím zákon kompenzace. probuzení mám pocit, jako události, které proběhly bezprostředně předtím,
udály velice dávno, když pokusím pokračovat přerušeném proudu myšlenek, cítím sku
tečnou nevolnost.KAPITOLA 6
Žádná věc, které jsem kdy věnoval, nevyžadovala takovou koncentraci mysli nenamáhala
do tak nebezpečného stupně nejjemnější vlákna mého mozku, jako systém, jehož základem ze
silovací vysílač. Vrhnul jsem celou sílu intenzitu svého mládí objevování rotačního magne
tického pole, ale tato raná práce měla odlišný charakter. této souvislosti budu vyprávět jedné neobyčejné zkuše
nosti, která mohla zajímat studenty psychologie. Dokud jej mohu používat, jsem bezpečí před nebezpečím přepracování, což hrozí
ostatním vynálezcům, nepotřebuji dovolenou, která nezbytná pro ostatní lidi. Nakonec, když jsem byl stádiu
zhroucení, příroda obdařila letargickým spánkem. týdnech nebo měsících
se vášeň pro dočasně opuštěný vynález vrací definitivně naleznu odpovědi všechny
trýznivé otázky bez velkého úsilí. Noc nocí, když jsem odpo
číval, odkrývalo stále více mého předešlého života. Skutečné odměny jsou vždy úměrné vynaložené práci při
–. Vzpomněl jsem si, jak
jsem podnikl dlouhou cestu domů bez jediné hodiny odpočinku jak odešla týdnech agónie.“
Mám-li odvážit vyslovit teorii mimo svoji sféru, tělo pravděpodobně pozvolna akumuluje
určité množství nějaké toxické látky upadnu téměř letargického stavu, který trvá zhruba
půl hodiny.
S mým uzemněným vysílačem podařilo vyvolat pozoruhodný jev snažil zjistit jeho
skutečný význam pro proudy šířící skrze zem.
Navzdory výjimečné fyzické odolnosti době, přetěžované nervy nakonec vypověděly
poslušnost utrpěl úplné zhroucení právě době, kdy dokončení dlouhého obtížného úkolu
bylo již téměř dohledu. Zdál být beznadějný podnik více než rok
jsem bez oddechu pracoval, ale marně
