Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Zhoupnul jsem 180 stupňů přistál jsem rukou. „Kolik vám let?“ zeptal
se zkoumavě podíval. Většina lidí tak pohlcena pozo
rováním vnějšího světa, úplně zapomínají to, děje jejich nitru. Byl dlouhou dobu za
městnán chicagských jatkách, kde vážil tisíce prasečích půlek každý den. Ale nezbytné nejdříve zmínit okolnostech pod
mínkách, které tomu předcházely nichž mohlo nacházet částečné vysvětlení.
„Ó, zhruba padesát devět,“ odpověděl jsem: „Proč ptáte?“
„No,“ řekl, „viděl jsem udělat kočku, ale nikdy člověka. vlásek jsem unikl zuřivému
–. ten důvod. Nevěřícně díval,
jak jsem četl ten nejmenší text značnou vzdálenost.
Šel jsem dá, jako nic nestalo, když dohonil onen cizí muž.
Od dětství jsem byl přinucen soustředit svou pozornost sebe. dobu moje váha nezměnila ani libru. prav
da jednotlivci, platí více nebo méně pro lidstvo jako celek. Půl bloku mnou šel další muž, evidentně stejně dychtivý dostat pod stře
chu. Někdo navrhnul, abychom hádali, kolik kdo
váží byl přemluven, abych stoupl váhu. Nyní mohu říci, můj
současný dobrý zdravotní stav jednoduše výsledkem opatrného vyváženého způsobu života
a možná nejpřekvapivější věcí je, mládí jsem byl třikrát díky nemoci tak zuboženém stavu,
že lékaři nedávali žádnou naději.KAPITOLA 2
Nyní chvíli zastavím těchto neobyčejných zkušeností proto, mohly zajímat stu
denty psychologie fyziologie také proto, toto období psychických muk mělo největší důleži
tost pro můj duševní vývoj další práci. Moje nohy náhle ocitly vzduchu. Kromě toho díky své nevědomosti lehkomyslnosti jsem
se dostal všech možných potíží, nebezpečí nesnází, nichž jsem vymotal jen zázrakem.
Málem jsem byl utopen, pohřben, ztracen téměř jsem zmrznul.
Abstinence nebyla vždy mojí zálibou, ale nacházím hojnou odměnu příjemných zku
šenostech, jež nyní prožívám. Předčasná smrt
milionů lidí vysvětlitelná právě touto příčinou.“ Asi před měsícem jsem chtěl ob
jednat nové brýle šel jsem optikovi, který mnou provedl obvyklé testy.“ uhodl přesně. Rovnou při
znávám, trvalo déle než jemu, než jsem ocenil Johnsonův vtip. Svlečený jsem vážil 142 liber tuto váhu mám
dosud. Dokonce mezi těmi, kdo nahlížejí svého
nitra, běžnou chyba, vyhýbají svým představám ignorují reálné nebezpečí. působilo mnoho
utrpení, ale mého dnešního hlediska bylo požehnání, protože naučilo zhodnotit neo
cenitelnou hodnotu introspekce poskytlo prostředky dosažení úspěchu. Jenom pro naději, obrátím některé vás své přesvědčení,
uvedu zde jeden nebo dva případy.“
Můj přítel Chauncey Dupew vypráví jednom Angličanovi jednu svých originálních
anekdot který poslouchal rozpačitým výrazem, ale rok později hlasitě zasmál. této
souvislosti vám povím legrační historku. Byla nevlídná chladná noc, klouzalo dohledu
nebylo žádné taxi.
Nedávno jsem vracel svého hotelu. Edison změřil hlavy patě řekl:
„Tesla váží přesně 152 liber. „Důvěrně řeknu, ale nesmíš nikomu říct.
Jednoho večera zimě 1885 pan Edison, Edward Johnson, prezident Edison Illuminating
Company, pan Batchellor, manažer závodů jsme přišli malé místo naproti domu Páté
Avenue, kde byly umístěny kanceláře společnosti. Ale když jsem řekl, jsem již pře
kročil šedesátku, úžasem zalapal dechu. Tlak za
městnání nepřetržitý proud dojmů, který vlévá našeho vědomí všemi kanály získávání vě
domostí, činí moderní existenci mnoha ohledech riskantní. Nervy zareagovaly, svaly stáhly. přátelé často podotknou, obleky padnou
jako rukavice, ale nevědí, všechny obleky byly ušity podle měr, které byly pořízeny téměř
před padesáti lety nikdy nezměnily. Pošeptal jsem panu Johnsonovi: „Jak možné, Edison uhodl moji váhu tak přesně?“
„No,“ řekl snížil hlas. stejném okamžiku mém mozku objevily zá
blesky
