Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
„Ó, zhruba padesát devět,“ odpověděl jsem: „Proč ptáte?“
„No,“ řekl, „viděl jsem udělat kočku, ale nikdy člověka. Edison změřil hlavy patě řekl:
„Tesla váží přesně 152 liber.
Abstinence nebyla vždy mojí zálibou, ale nacházím hojnou odměnu příjemných zku
šenostech, jež nyní prožívám. této
souvislosti vám povím legrační historku.
Nedávno jsem vracel svého hotelu. Nyní mohu říci, můj
současný dobrý zdravotní stav jednoduše výsledkem opatrného vyváženého způsobu života
a možná nejpřekvapivější věcí je, mládí jsem byl třikrát díky nemoci tak zuboženém stavu,
že lékaři nedávali žádnou naději. Tlak za
městnání nepřetržitý proud dojmů, který vlévá našeho vědomí všemi kanály získávání vě
domostí, činí moderní existenci mnoha ohledech riskantní. stejném okamžiku mém mozku objevily zá
blesky.KAPITOLA 2
Nyní chvíli zastavím těchto neobyčejných zkušeností proto, mohly zajímat stu
denty psychologie fyziologie také proto, toto období psychických muk mělo největší důleži
tost pro můj duševní vývoj další práci. Moje nohy náhle ocitly vzduchu. Nevěřícně díval,
jak jsem četl ten nejmenší text značnou vzdálenost.“ uhodl přesně. přátelé často podotknou, obleky padnou
jako rukavice, ale nevědí, všechny obleky byly ušity podle měr, které byly pořízeny téměř
před padesáti lety nikdy nezměnily.
Jednoho večera zimě 1885 pan Edison, Edward Johnson, prezident Edison Illuminating
Company, pan Batchellor, manažer závodů jsme přišli malé místo naproti domu Páté
Avenue, kde byly umístěny kanceláře společnosti. ten důvod. Byla nevlídná chladná noc, klouzalo dohledu
nebylo žádné taxi. vlásek jsem unikl zuřivému
–. Byl dlouhou dobu za
městnán chicagských jatkách, kde vážil tisíce prasečích půlek každý den. Ale nezbytné nejdříve zmínit okolnostech pod
mínkách, které tomu předcházely nichž mohlo nacházet částečné vysvětlení. působilo mnoho
utrpení, ale mého dnešního hlediska bylo požehnání, protože naučilo zhodnotit neo
cenitelnou hodnotu introspekce poskytlo prostředky dosažení úspěchu. Zhoupnul jsem 180 stupňů přistál jsem rukou. Předčasná smrt
milionů lidí vysvětlitelná právě touto příčinou.“ Asi před měsícem jsem chtěl ob
jednat nové brýle šel jsem optikovi, který mnou provedl obvyklé testy. „Kolik vám let?“ zeptal
se zkoumavě podíval. Půl bloku mnou šel další muž, evidentně stejně dychtivý dostat pod stře
chu. Jenom pro naději, obrátím některé vás své přesvědčení,
uvedu zde jeden nebo dva případy.
Od dětství jsem byl přinucen soustředit svou pozornost sebe.
Málem jsem byl utopen, pohřben, ztracen téměř jsem zmrznul. Dokonce mezi těmi, kdo nahlížejí svého
nitra, běžnou chyba, vyhýbají svým představám ignorují reálné nebezpečí. Rovnou při
znávám, trvalo déle než jemu, než jsem ocenil Johnsonův vtip. „Důvěrně řeknu, ale nesmíš nikomu říct. Někdo navrhnul, abychom hádali, kolik kdo
váží byl přemluven, abych stoupl váhu. prav
da jednotlivci, platí více nebo méně pro lidstvo jako celek. Kromě toho díky své nevědomosti lehkomyslnosti jsem
se dostal všech možných potíží, nebezpečí nesnází, nichž jsem vymotal jen zázrakem. Nervy zareagovaly, svaly stáhly. Většina lidí tak pohlcena pozo
rováním vnějšího světa, úplně zapomínají to, děje jejich nitru. Ale když jsem řekl, jsem již pře
kročil šedesátku, úžasem zalapal dechu. Pošeptal jsem panu Johnsonovi: „Jak možné, Edison uhodl moji váhu tak přesně?“
„No,“ řekl snížil hlas. Svlečený jsem vážil 142 liber tuto váhu mám
dosud.“
Můj přítel Chauncey Dupew vypráví jednom Angličanovi jednu svých originálních
anekdot který poslouchal rozpačitým výrazem, ale rok později hlasitě zasmál. dobu moje váha nezměnila ani libru.
Šel jsem dá, jako nic nestalo, když dohonil onen cizí muž
