Neobyčejný život Nikoly Tesly

| Kategorie: Leták / Datasheet  | Tento dokument chci!

Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: John R. H. Penner

Strana 10 z 40

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
přátelé často podotknou, obleky padnou jako rukavice, ale nevědí, všechny obleky byly ušity podle měr, které byly pořízeny téměř před padesáti lety nikdy nezměnily. Někdo navrhnul, abychom hádali, kolik kdo váží byl přemluven, abych stoupl váhu. Nevěřícně díval, jak jsem četl ten nejmenší text značnou vzdálenost. Rovnou při­ znávám, trvalo déle než jemu, než jsem ocenil Johnsonův vtip. Dokonce mezi těmi, kdo nahlížejí svého nitra, běžnou chyba, vyhýbají svým představám ignorují reálné nebezpečí. působilo mnoho utrpení, ale mého dnešního hlediska bylo požehnání, protože naučilo zhodnotit neo­ cenitelnou hodnotu introspekce poskytlo prostředky dosažení úspěchu. Tlak za­ městnání nepřetržitý proud dojmů, který vlévá našeho vědomí všemi kanály získávání vě­ domostí, činí moderní existenci mnoha ohledech riskantní. Byl dlouhou dobu za­ městnán chicagských jatkách, kde vážil tisíce prasečích půlek každý den. stejném okamžiku mém mozku objevily zá­ blesky. Byla nevlídná chladná noc, klouzalo dohledu nebylo žádné taxi.“ Asi před měsícem jsem chtěl ob­ jednat nové brýle šel jsem optikovi, který mnou provedl obvyklé testy. Většina lidí tak pohlcena pozo­ rováním vnějšího světa, úplně zapomínají to, děje jejich nitru. Nyní mohu říci, můj současný dobrý zdravotní stav jednoduše výsledkem opatrného vyváženého způsobu života a možná nejpřekvapivější věcí je, mládí jsem byl třikrát díky nemoci tak zuboženém stavu, že lékaři nedávali žádnou naději. Moje nohy náhle ocitly vzduchu.“ uhodl přesně. Nervy zareagovaly, svaly stáhly. Svlečený jsem vážil 142 liber tuto váhu mám dosud. vlásek jsem unikl zuřivému –. ten důvod. Málem jsem byl utopen, pohřben, ztracen téměř jsem zmrznul. „Ó, zhruba padesát devět,“ odpověděl jsem: „Proč ptáte?“ „No,“ řekl, „viděl jsem udělat kočku, ale nikdy člověka. Předčasná smrt milionů lidí vysvětlitelná právě touto příčinou. Abstinence nebyla vždy mojí zálibou, ale nacházím hojnou odměnu příjemných zku­ šenostech, jež nyní prožívám. „Kolik vám let?“ zeptal se zkoumavě podíval. Pošeptal jsem panu Johnsonovi: „Jak možné, Edison uhodl moji váhu tak přesně?“ „No,“ řekl snížil hlas. Edison změřil hlavy patě řekl: „Tesla váží přesně 152 liber. Jenom pro naději, obrátím některé vás své přesvědčení, uvedu zde jeden nebo dva případy. Ale když jsem řekl, jsem již pře­ kročil šedesátku, úžasem zalapal dechu. Od dětství jsem byl přinucen soustředit svou pozornost sebe. dobu moje váha nezměnila ani libru.KAPITOLA 2 Nyní chvíli zastavím těchto neobyčejných zkušeností proto, mohly zajímat stu­ denty psychologie fyziologie také proto, toto období psychických muk mělo největší důleži­ tost pro můj duševní vývoj další práci. Zhoupnul jsem 180 stupňů přistál jsem rukou. Šel jsem dá, jako nic nestalo, když dohonil onen cizí muž.“ Můj přítel Chauncey Dupew vypráví jednom Angličanovi jednu svých originálních anekdot který poslouchal rozpačitým výrazem, ale rok později hlasitě zasmál. této souvislosti vám povím legrační historku. Kromě toho díky své nevědomosti lehkomyslnosti jsem se dostal všech možných potíží, nebezpečí nesnází, nichž jsem vymotal jen zázrakem. Nedávno jsem vracel svého hotelu. prav­ da jednotlivci, platí více nebo méně pro lidstvo jako celek. Jednoho večera zimě 1885 pan Edison, Edward Johnson, prezident Edison Illuminating Company, pan Batchellor, manažer závodů jsme přišli malé místo naproti domu Páté Avenue, kde byly umístěny kanceláře společnosti. Ale nezbytné nejdříve zmínit okolnostech pod­ mínkách, které tomu předcházely nichž mohlo nacházet částečné vysvětlení. Půl bloku mnou šel další muž, evidentně stejně dychtivý dostat pod stře­ chu. „Důvěrně řeknu, ale nesmíš nikomu říct