Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Jenom pro naději, obrátím některé vás své přesvědčení,
uvedu zde jeden nebo dva případy. dobu moje váha nezměnila ani libru. Ale když jsem řekl, jsem již pře
kročil šedesátku, úžasem zalapal dechu. Ale nezbytné nejdříve zmínit okolnostech pod
mínkách, které tomu předcházely nichž mohlo nacházet částečné vysvětlení. prav
da jednotlivci, platí více nebo méně pro lidstvo jako celek. Tlak za
městnání nepřetržitý proud dojmů, který vlévá našeho vědomí všemi kanály získávání vě
domostí, činí moderní existenci mnoha ohledech riskantní.“ Asi před měsícem jsem chtěl ob
jednat nové brýle šel jsem optikovi, který mnou provedl obvyklé testy. působilo mnoho
utrpení, ale mého dnešního hlediska bylo požehnání, protože naučilo zhodnotit neo
cenitelnou hodnotu introspekce poskytlo prostředky dosažení úspěchu. Půl bloku mnou šel další muž, evidentně stejně dychtivý dostat pod stře
chu. Nevěřícně díval,
jak jsem četl ten nejmenší text značnou vzdálenost. Pošeptal jsem panu Johnsonovi: „Jak možné, Edison uhodl moji váhu tak přesně?“
„No,“ řekl snížil hlas.“
Můj přítel Chauncey Dupew vypráví jednom Angličanovi jednu svých originálních
anekdot který poslouchal rozpačitým výrazem, ale rok později hlasitě zasmál.
Šel jsem dá, jako nic nestalo, když dohonil onen cizí muž. stejném okamžiku mém mozku objevily zá
blesky. Dokonce mezi těmi, kdo nahlížejí svého
nitra, běžnou chyba, vyhýbají svým představám ignorují reálné nebezpečí. Byla nevlídná chladná noc, klouzalo dohledu
nebylo žádné taxi. „Důvěrně řeknu, ale nesmíš nikomu říct.
Málem jsem byl utopen, pohřben, ztracen téměř jsem zmrznul. Nyní mohu říci, můj
současný dobrý zdravotní stav jednoduše výsledkem opatrného vyváženého způsobu života
a možná nejpřekvapivější věcí je, mládí jsem byl třikrát díky nemoci tak zuboženém stavu,
že lékaři nedávali žádnou naději. Nervy zareagovaly, svaly stáhly.KAPITOLA 2
Nyní chvíli zastavím těchto neobyčejných zkušeností proto, mohly zajímat stu
denty psychologie fyziologie také proto, toto období psychických muk mělo největší důleži
tost pro můj duševní vývoj další práci. Svlečený jsem vážil 142 liber tuto váhu mám
dosud. ten důvod. této
souvislosti vám povím legrační historku. Předčasná smrt
milionů lidí vysvětlitelná právě touto příčinou. Zhoupnul jsem 180 stupňů přistál jsem rukou.
Abstinence nebyla vždy mojí zálibou, ale nacházím hojnou odměnu příjemných zku
šenostech, jež nyní prožívám.
Jednoho večera zimě 1885 pan Edison, Edward Johnson, prezident Edison Illuminating
Company, pan Batchellor, manažer závodů jsme přišli malé místo naproti domu Páté
Avenue, kde byly umístěny kanceláře společnosti. „Kolik vám let?“ zeptal
se zkoumavě podíval. Byl dlouhou dobu za
městnán chicagských jatkách, kde vážil tisíce prasečích půlek každý den. Edison změřil hlavy patě řekl:
„Tesla váží přesně 152 liber.
Nedávno jsem vracel svého hotelu.
„Ó, zhruba padesát devět,“ odpověděl jsem: „Proč ptáte?“
„No,“ řekl, „viděl jsem udělat kočku, ale nikdy člověka. Kromě toho díky své nevědomosti lehkomyslnosti jsem
se dostal všech možných potíží, nebezpečí nesnází, nichž jsem vymotal jen zázrakem. vlásek jsem unikl zuřivému
–.“ uhodl přesně.
Od dětství jsem byl přinucen soustředit svou pozornost sebe. přátelé často podotknou, obleky padnou
jako rukavice, ale nevědí, všechny obleky byly ušity podle měr, které byly pořízeny téměř
před padesáti lety nikdy nezměnily. Většina lidí tak pohlcena pozo
rováním vnějšího světa, úplně zapomínají to, děje jejich nitru. Někdo navrhnul, abychom hádali, kolik kdo
váží byl přemluven, abych stoupl váhu. Moje nohy náhle ocitly vzduchu. Rovnou při
znávám, trvalo déle než jemu, než jsem ocenil Johnsonův vtip
