Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Zde byla obrovská možnost úspěchu. Dar duševní síly pochází Boha, Božské Bytosti, jestliže svou mysl soustředíme na
tuto pravdu, dostaneme souznění touto velikou mocí. Slunce vypaří vodu oceánů vítr odnese vzdálených oblastí, kde zů
stane stavu křehké rovnováhy. doby
jsem neuvědomoval, vlastním zvláštní dar objevovat, ale Lord Rayleigh, kterého jsem vždy
považoval ideálního muže vědy, řekl jestliže byla pravda, cítil jsem, bych měl sou
středit nějakou velkou myšlenku.) Příští večer
jsem měl demonstraci před Royal Institution, jejímž skončení Lord Rayleigh oslovil publikum
a jeho ušlechtilá slova byla mým prvním zadostiučiněním úsilí.
V době, jako již mnohokrát minulosti, myšlenky vrátily tomu, učila má
matka.
Když byly trubice poprvé veřejně předvedeny, setkaly úžasem, který nedá popsat. Včerejší zázraky jsou dnes běžné jevy. „Nyní,“ řekl, „sedíte Faradayově křesle sklenici máte whisky,
kterou rád pil. Ale roce 1892 jsem dostal neodolatelnou nabídku odjel Londýna,
kde jsem přednášel před institucí Elektrických inženýrů.
V době jsem provedl další pečlivé studium Bible objevil jsem klíč knize Zjevení. Velikost napětí jsem odhadl velikosti blesku. Kdybychom měli moc zrušit, kdykoli nám zachtělo,
mohl být proud životodárné vláhy podle přání řízen. Při provádění zkoušek sekundárem tvaru ploché spirály, jak vyobrazena
v mých patentech, překvapila nepřítomnost výboje bylo nedlouho předtím, než jsem ob
–. Mohli bychom zavlažit neplodné pouště,
vytvářet jezera řeky poskytovat hnací sílu neomezeném množství.
Na obloze visely těžké mraky, ale déšť ještě nepřicházel, avšak potom náhle zablesklo okam
žitě následovaly přívaly vody. Ze
všech částí světa jsem dostával naléhavá pozvání řadu poct dalších lichotivých nabídek, jež
jsem všechny odmítal. První
potěšitelný výsledek jsem získal jaře následujícího roku, kdy jsem dosáhl napětí okolo 100 mi
lionů voltů svojí kuželovitou cívkou. Avšak
jakmile okolnosti dovolily, vrátil jsem svému úkolu. byla nejefektivnější
cesta, jak zapřáhnout slunce služeb člověka. Spotřeba závisela naší schopnosti vyvinout
elektrické síly, které spustily síly přírody.
Zdál být beznadějný podnik, ale umínil jsem pokusit hned mém návratu do
Spojených Států létě roku 1982, krátké návštěvě mých přátel Watfordu, Anglie, začala prá
ce, která stále více přitahovala, protože stejných prostředků bylo třeba pro úspěšný přenos
energie bez drátů. Kdybychom
mohli vyrobit elektrické efekty požadované kvality, mohli bychom změnit celou planetu ní
i podmínky životu.
Mým záměrem bylo hned potom odjet Paříže, abych vyhověl podobným požadavkům, ale
Sir James Dewar trval mém vystoupení před Royal Institution. Tato pohroma
mě postihla mnoha směrech většinu roku jsem musel věnovat plánování rekonstrukci. matka učila hledat všechnu
pravdu Bibli; věnoval jsem tedy několik příštích měsíců studiu tohoto díla.
Strčil křesla nalil půl sklenice báječné hnědé tekutiny, která jiskřila všemi barvami
duhy chutnala jako nektar.
Ačkoli jsem věděl, větší napětí lze získat pomocí přístroje větších rozměrů, instinktivně
jsem tušil, stejného cíle lze dosáhnout správnou konstrukcí poměrně malého, kompaktního
transformátoru. doby
jsem činil neustálé pokroky zničení laboratoře ohněm roce 1895, čem můžete do
číst článku Martina, který objevil dubnovém čísle Century Magazine.“ (Což příliš nezajímalo, protože jsem změnil názor silné pití. Tento jev přinutil zamyšlení.
Po navrácení zdraví jsem začal spřádat plány znovuzahájení práce Americe. Byl jsem mužem pevných roz
hodnutí, ale tomto případě jsem snadno podlehl pádným argumentům tohoto velkého Skota.
Jednoho dne, když jsem potuloval horách, jsem hledal úkryt před přicházející bouřkou. Bylo zjevné, oba tyto fenomé
ny mají vzájemnou souvislost jako příčina následek trochu přemýšlení přivedlo závěru,
že elektrická energie zahrnutá dešťových srážkách byla bezvýznamná funkce blesku byla mno
hem pravděpodobněji citlivým spouštěčem.vých senzacích, ale brzy nim staneme lhostejnými. Prchal jsem Londýna
a později Paříže, abych unikl přízni, jež byla prokazována, odejel jsem domů, kde jsem pro
žil nejbolestivější utrpení nemoc
