Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
mého útlého dětství rodiče chtěli, abych stal knězem, toto přání neustále depri
movalo. potíže zdály být ojedinělé, ačkoli jsem tomu zřejmě
měl přirozené dispozice, protože můj bratr měl podobné problémy. vyvolávalo znepokojení úz
kost. Když někdo pronesl slovo, objevil živě
před očima obrázek objektu, který ono slovo představovalo někdy jsem vůbec nebyl schopen
rozlišit zda to, jsem viděl, skutečně hmotné nebo ne. Psal věty
krátké, ale hutné, plné vtipu satiry. Vynalezla zhotovila všechny ná
stroje, které své práci potřebovala tkala nejlepší látky nití, které sama předla. Občas žertem utrousil poznámku, kdyby některý
z těchto klasiků ztratil, mohl jej hravě obnovit. Obsahovala všechny
druhy cvičení jako třeba hádání myšlenek toho druhého, odhalování chyb určitých výrazech,
opakování dlouhých vět nebo počítání hlavy“. Když bylo šedesát let, její prsty
byly ještě natolik hbité, dokázala udělat řase tři uzly. Účelem těchto lekcí bylo posílit paměť rozum
a zvláště rozvinout kritické myšlení, což bylo bezpochyby prospěšné. Humorné poznámky, které dělal, byly vždy zvláštní charak
teristické. Náhodný posluchač mohl přísahat, místnosti několik lidí. Její otec dědeček dali
vzniknout mnoha nástrojům pro domácnost, zemědělské jiné použití. Pracovala neúnavně rozbřesku noci
a většina oděvů domácího zařízení byla dílem jejích rukou. Dokonce
si sama pěstovala rostliny, nichž oddělovala vlákna. Určitě ne
byly halucinace, jaké vyskytují mozků trýzněných choromyslností, protože ostatních smě
rech jsem byl normální vyrovnaný. musela
–. Byla opravdu velká
žena nevšední dovedností, odvahou statečností, která vzdorovala bouřím života prošla
mnoha životními zkouškami. Byl velmi učený muž, skutečný filozof, básník spisovatel při svých
kázáních byl stejně výmluvný jako Abrahám svatá Klára.
Také musím načrtnout vliv matky, pokud jde vynalézavost, která vlastní. Jeho styl psaní byl velmi obdivován. Myla, strojila uklá
dala těla, zdobila květinami podle místního zvyku když její otec vrátil, našel vše připravené
pro křesťanský pohřeb. Měl úžasnou paměť často recitoval
dlouhé pasáže děl několika jazycích. Když bylo šestnáct let, zachvátil zemi zhoubný mor. Vý
chova, které dostalo, tomto směru určitě velmi pomohla. vnuklo myšlenku, úzkost zřejmě pramení
z toho, jsem mohl být svědkem pohřbu nebo jiné nervy drásající podívané.“
Měl podivný zvyk povídat pro sebe liboval ohnivých argumentech, měníce přitom tón
svého hlasu. Abych ilustroval, zmíním jednom nebo dvou případech.
Má matka byla vynálezcem prvního řádu věřím, dokázala velké věci, kdyby nebyla
vzdálena modernímu životu jeho mnohým příležitostem. chlapeckých le
tech jsem trpěl zvláštní poruchou, která spočívala tom, před mým zrakem zjevovaly
obrazy, často doprovázené silnými záblesky světla, které znemožňovaly vidět skutečné objekty
a vyrušovaly při přemýšlení nebo při jiné činnosti. Toužil jsem stát inženýrem, ale můj otec byl tvrdošíjný. Formuloval jsem teorii, že
tyto obrazy byly výsledkem reflexní činnosti mozku sítnici při velkém vzrušení. Můj otec připomněl poznámkou: „Vytáhni svůj kožich, nebo mi
zničíš obruč.
Existoval další, možná ještě důležitější, důvod mého pozdějšího probuzení. Její otec byl
odvolán, aby poskytoval poslední pomazání umírajícím během jeho nepřítomnosti šla sama po
máhat rodiny sousedství, která byla postižena touto děsivou chorobou. Jednoho dne štípal dříví.
Mezi zaměstnanci, které jsme měli, byl jeden šilhavý muž jménem Mane, který pracoval far
mě. Žádný studentů psychologie nebo fyziologie, kterým jsem tom hovořil, nedokázal
uspokojivě vysvětlit tento fenomén. Byly obrázky věcí scén, které jsem do
opravdy viděl, nebyly pouhé představy. Jak rozmachoval sekerou, můj otec, který stál poblíž cítil celý
nesvůj, varoval: „Proboha, Mane, neudeř tam, kam koukáš, ale kam zamýšlíš udeřit!“
Při jiné příležitosti, kdy vydal cestu, jeho přítel nedbale opřel kolo kočáru dřel si
o svůj drahý kožich. Byl synem důstojníka, který
složil armádě Napoleona Velikého společně bratrem, profesorem prominentní univerzitě,
se dostalo vojenského vzdělání; ale později kupodivu přijal kněžství tomto povolání dosá
hl vysokého postavení.
Má matka pocházela jedné nejstarších rodin zemi linie vynálezců
