Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Jak rozmachoval sekerou, můj otec, který stál poblíž cítil celý
nesvůj, varoval: „Proboha, Mane, neudeř tam, kam koukáš, ale kam zamýšlíš udeřit!“
Při jiné příležitosti, kdy vydal cestu, jeho přítel nedbale opřel kolo kočáru dřel si
o svůj drahý kožich. Byl synem důstojníka, který
složil armádě Napoleona Velikého společně bratrem, profesorem prominentní univerzitě,
se dostalo vojenského vzdělání; ale později kupodivu přijal kněžství tomto povolání dosá
hl vysokého postavení. Jednoho dne štípal dříví. Obsahovala všechny
druhy cvičení jako třeba hádání myšlenek toho druhého, odhalování chyb určitých výrazech,
opakování dlouhých vět nebo počítání hlavy“. Když bylo šestnáct let, zachvátil zemi zhoubný mor. Toužil jsem stát inženýrem, ale můj otec byl tvrdošíjný.“
Měl podivný zvyk povídat pro sebe liboval ohnivých argumentech, měníce přitom tón
svého hlasu. potíže zdály být ojedinělé, ačkoli jsem tomu zřejmě
měl přirozené dispozice, protože můj bratr měl podobné problémy.
Také musím načrtnout vliv matky, pokud jde vynalézavost, která vlastní. Byly obrázky věcí scén, které jsem do
opravdy viděl, nebyly pouhé představy. Když bylo šedesát let, její prsty
byly ještě natolik hbité, dokázala udělat řase tři uzly. Humorné poznámky, které dělal, byly vždy zvláštní charak
teristické. Formuloval jsem teorii, že
tyto obrazy byly výsledkem reflexní činnosti mozku sítnici při velkém vzrušení. Vynalezla zhotovila všechny ná
stroje, které své práci potřebovala tkala nejlepší látky nití, které sama předla. Byl velmi učený muž, skutečný filozof, básník spisovatel při svých
kázáních byl stejně výmluvný jako Abrahám svatá Klára. Náhodný posluchač mohl přísahat, místnosti několik lidí.
Existoval další, možná ještě důležitější, důvod mého pozdějšího probuzení. chlapeckých le
tech jsem trpěl zvláštní poruchou, která spočívala tom, před mým zrakem zjevovaly
obrazy, často doprovázené silnými záblesky světla, které znemožňovaly vidět skutečné objekty
a vyrušovaly při přemýšlení nebo při jiné činnosti. Můj otec připomněl poznámkou: „Vytáhni svůj kožich, nebo mi
zničíš obruč. musela
–.
Má matka byla vynálezcem prvního řádu věřím, dokázala velké věci, kdyby nebyla
vzdálena modernímu životu jeho mnohým příležitostem. Psal věty
krátké, ale hutné, plné vtipu satiry. Byla opravdu velká
žena nevšední dovedností, odvahou statečností, která vzdorovala bouřím života prošla
mnoha životními zkouškami. Pracovala neúnavně rozbřesku noci
a většina oděvů domácího zařízení byla dílem jejích rukou. Její otec dědeček dali
vzniknout mnoha nástrojům pro domácnost, zemědělské jiné použití. Měl úžasnou paměť často recitoval
dlouhé pasáže děl několika jazycích. Vý
chova, které dostalo, tomto směru určitě velmi pomohla.
Mezi zaměstnanci, které jsme měli, byl jeden šilhavý muž jménem Mane, který pracoval far
mě. Myla, strojila uklá
dala těla, zdobila květinami podle místního zvyku když její otec vrátil, našel vše připravené
pro křesťanský pohřeb. Občas žertem utrousil poznámku, kdyby některý
z těchto klasiků ztratil, mohl jej hravě obnovit. Její otec byl
odvolán, aby poskytoval poslední pomazání umírajícím během jeho nepřítomnosti šla sama po
máhat rodiny sousedství, která byla postižena touto děsivou chorobou. Určitě ne
byly halucinace, jaké vyskytují mozků trýzněných choromyslností, protože ostatních smě
rech jsem byl normální vyrovnaný. Účelem těchto lekcí bylo posílit paměť rozum
a zvláště rozvinout kritické myšlení, což bylo bezpochyby prospěšné.
Má matka pocházela jedné nejstarších rodin zemi linie vynálezců. Abych ilustroval, zmíním jednom nebo dvou případech.mého útlého dětství rodiče chtěli, abych stal knězem, toto přání neustále depri
movalo. vyvolávalo znepokojení úz
kost. Žádný studentů psychologie nebo fyziologie, kterým jsem tom hovořil, nedokázal
uspokojivě vysvětlit tento fenomén. Dokonce
si sama pěstovala rostliny, nichž oddělovala vlákna. vnuklo myšlenku, úzkost zřejmě pramení
z toho, jsem mohl být svědkem pohřbu nebo jiné nervy drásající podívané. Když někdo pronesl slovo, objevil živě
před očima obrázek objektu, který ono slovo představovalo někdy jsem vůbec nebyl schopen
rozlišit zda to, jsem viděl, skutečně hmotné nebo ne. Jeho styl psaní byl velmi obdivován
