Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Nebylo dlouho předtím, než jsem zjistil,
že jsem vyčerpal všechny známé obrazy; moje „cívka filmem“ byla konce, protože jsem viděl
jen málo světa pouze předměty našem domově blízkém okolí. tak jsem byl nevědomky veden tomu, považuji novou metodu materializace
představ vynálezů myšlenek, což přímým protikladem čistému experimentování, rych
lejší efektivnější. Může při
nést výsledky, ale vždy úkor kvality.
Toto dělo neustále zhruba mého sedmnáctého roku života, kdy mysl začala
vážně zabývat vynalézáním. Sotva existuje objekt, který nemohl být pro
zkoumán předem, dostupných teoretických praktických dat. Realizací hrubé myšlenky bych
nic nezískal, jen bych plýtval energií, penězi časem. Takový pokrok by
znamenal revoluci všech lidských vztahů. Potom jsem mému potěšení zjistil, mohu největší snadností
vizualizovat. Jsem přesvědčen, jednoho dne tento div bude
možný. Proč tomu mělo být jinak? Inženýrství,
elektrické mechanické, výsledcích pozitivní. Nepotřeboval jsem modely, výkresy ani experimenty.nevyhnutelně, nočního klidu, tlačit před můj zrak podobě živého obrazu, který neustále
trval navzdory snaze jej zapudit. Nejen tyto, ale všechny skutky vznikly podobným způsobem. Brzy jsem objevil, toho docílím
nejpohodlněji, když půjdu svých vizích stále dál dál, budu dostávat stále nové vjemy tak za
čnu cestovat; ovšem mysli.
Moje trápení mládí mělo další kompenzaci. chvíli
se toto úsilí stalo téměř automatickým získal jsem velkou obratnost propojování příčiny ná
sledku. Všiml jsem
si, objevování obrazů vždy předcházelo vizím skutečných scén zvláštních obecně velmi
výjimečných podmínek byl při každé příležitosti hnán touhou najít původní impuls. Během svých neustálých mentálních cvičeních
jsem rozvinul své pozorovací síly, což umožnilo odhalit pravdu velké důležitosti. Jak pokračuje zdokonalování svého vynálezu,
jeho schopnost koncentrace zmenšuje ztratí zřetele jeho základní princip. Moje metoda jiná. nevyhnutelně
upoutá pozornost vynálezce detaily přístroje. Když napadne myšlenka,
okamžitě začnu budováním mých představách. Tímto způsobem jsem schopen rychle vyvinout zdokonalit
koncepci, aniž bych čehokoli dotknul. Pokud vysvětlení správné, mělo být možné sítnici
promítnout jakýkoli obrázek, který vytvoříme svou myslí tak jej zviditelnit. Když jsem již udělal všechna možná vylepšení nikde
již nevidím žádné chyby, začnu svém mozku konstruovat konečný produkt.
Obyčejně nejdříve zkonstruuje zařízení, aby zrealizovala hrubá idea. Každou noc, někdy dne), když jsem byl sám, jsem začínal
své cesty viděl jsem nová místa, města země; tamní život, setkával jsem tam lidmi našel
jsem tam přátele známé neuvěřitelné, byli drazí jako mého skutečného života,
ani trochu méně intenzivní jejich manifestacích. byly nejdříve velmi rozmazané
a nezřetelné mizely, když jsem pokoušel soustředit.
Snažil jsem přenést takový obrázek, který jsem viděl svojí myslí, mysli jiné osoby jiné
místnosti, abych osvobodil těchto mučivých zjevení. Postupně získaly síle zře
telnosti nakonec sebe vzaly podobu skutečných věcí.
Během času bylo dokonale zřejmé, jsem pouhým automatem, vybaveným silou pohybu,
který reaguje stimuly smyslových orgánů podle toho jedná myslí. Mohl jsem reálně nakreslit
v mysli. Jak jsem prováděl tyto
mentální operace podruhé nebo potřetí, abych vyhnal nežádoucí obrazy mysli, tyto
prostředky postupně ztrácely svoji sílu. přístroje
pracují konstantně tak, jak jsem vymyslel experimenty probíhají přesně tak, jak jsem na
plánoval. Měním konstrukci, provádím různá vylepšení
a spouštím své zařízení mysli. tom vů
bec není rozdíl; výsledky jsou stejné. svému překvapení jsem byl brzy vědom, každá myšlenka, kterou jsem pojmul,
měla příčinu vnějším dojmu. Mohu pouze dodat, jsem velmi mnoho přemýšlel tomto problému. Dokonce všimnu, jestli nerovnováze. Během dvaceti let nedošlo žádné výjimce. Pro absolutně nepodstatné, zda spouštím svoji turbinu
ve své mysli nebo zkouším své dílně. Potom jsem začal instinktivně podnikat výlety hranice
toho malého světa, který jsem znal, viděl jsem nové scény. Pokoušel jsem koncentrovat svoji
mysl někoho jiného, koho jsem viděl, tímto způsobem jsem získal dočasný obrys; ale abych
ho získal, musel jsem neustále vyvolávat nové obrazy. Praktickým výsledkem
–
