Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Archimedes, běžící nahý ulicemi Syrakus křičící
z plna hrdla „Heuréká“, nemohl mít větší radost než jsem měl chvíli já.
Po přestěhování města jsem navštěvoval čtyřletou tak zvanou Normální školu, která mě
měla připravit studium univerzitě nebo reálném gymnáziu.
Ve školní třídě jsme měli několik mechanických modelů, které zajímaly obrátily moji po
zornost vodním turbinám.
Řekl jsem svému strýci, pojedu Ameriky tento plán uskutečním. Moje znalost mechanismu byla nulová
a rovněž jsem nevěděl nic tlaku vzduchu, ale instinktivně jsem cítil, problém bude sací ha
dici zjistil jsem, splasklá.vracelo zpět bojové formaci tak dokonalé, zahanbilo eskadru nejlepších letců dnešních
dnů. Během tohoto období mé
chlapecké úsilí, hrdinské činy nesnáze pokračovaly. Bylo slyšet hlasitý zvuk, jako když trhá látka, znělo jako salva
z mušket. Stroj byl nádherně na
třen načerveno načerno. Když jsme vycházeli lesa, shromáždily tisíce vran dělaly strašný rámus.
Udělal jsem všechny možné vynálezy vymyšlenosti, ale mezi nimi byl nejlepší samostříl. Veškeré obyvatelstvo městečka nahrnulo břeh, aby bylo svědkem této
velké podívané.
Jeden podnikavý mladý obchodník zorganizoval hasičský sbor. Legrace pokračovala, dokud
jsem nedostal ránu zezadu hlavy, jsem upadl. Obvykle jsem dostal několik
odpovědí krátkou chvíli vrána zatřepetala křídly vlétla křoví poblíž mě. Nedlouho předtím jsem byl přes noc pohřben staré
kapli nepřístupných horách, která byla navštěvována pouze jednou roka. svém novém domově jsem připadal jako vězeň, dívající zamřížovaným oknem na
cizí lidi. Byla druhá příhoda kostele. Byl jsem fascinován popisem
Niagarských vodopádů své fantazii jsem představoval velké kolo poháněné vodopádem. Můj strýc neměl po
chopení pro tento druh zábavy několikrát pokáral. Když byly zakončeny všechny projevy ceremonie, byl vydán příkaz pumpo
vání vody, ale ústí hadice nevypadla ani kapka. Jak neobyčejný byl můj život, může ilustrovat následující příhoda.
Tam stala nehoda, dalších několika letech při pouhém pomyšlení tuhla žilách
krev. Byla hrozná zku
šenost, ale tahle byla ještě horší. Profesoři experti marně pokoušeli závadu
najít. Tímto způsobem jsem jich chytil, kolik jsem chtěl. Šel jsem lesa, skryl křoví napodoboval hlasy ptáků. Dal jemný pohlavek tvář, byl jediný tělesný trest,
jaký jsem něho kdy dostal, ale téměř cítím dodnes. Můj otec byl sinalý zlostí. Chytil jsem pěkný párek ptáků svým kamarádem
jsem vracel domů. Když jsem vnořil řeky rozevřel ji, voda začala hnát do
pumpy nemálo nedělních šatů bylo postříkáno. Zkonstruoval jsem jich mnoho velkým potěšením jsem díval,
jak pracují. Potom zle útočily.
Mimo jiné jsem stal šampionem zemi jako chytač vran. Moje metoda byla velice jednodu
chá. třicet let později byly
mé myšlenky realizovány Niagaře podivoval nad nepochopitelnou záhadou lidské mysli.
Ve městě žila jedna bohatá dáma, dobrá, ale velmi okázalá žena, která chodívala kostela
úžasně namalovaná oblečená nádherných šatů dlouhou vlečkou. Při
–. Fiasko bylo úplné, když jsem scéně objevil já. Ale jednou přihodilo
něco, přimělo, abych respektoval. Byl jsem prakticky vyobcován společnosti, dokud nestalo něco, vykou
pilo očích komunity. Úžas rozpaky, které následovaly byly
nepopsatelné. Byl jsem nošen ra
menou stal jsem hrdinou dne. Jednou neděli jsem
právě skončil zvonění zvonici hnal dveří, když tato velká dáma vyplouvala ven sko
čil přímo její vlečku.
Během několika minut nás začaly pronásledovat brzy nás obklopily. Byl jsem přinucen
tyto dva ptáky propustit byl jsem rád, jsem mohl připojit svému příteli, který nalezl
úkryt jeskyni. Ale nejtěžší zkoušku jsem
musel podstoupit neděli, kdy jsem musel obléci svátečního obleku jít bohoslužbu. jedno odpoledne bylo připraveno oficiální cvičení stříkačka byla
převezena řece. Moje ostýchavost byla tak veliká, bych raději stál tváří tvář řvoucímu lvu, než někte
rému těch městských hejsků, kteří procházeli pod mým oknem. Byla zakoupena nová hasičská
stříkačka, opatřeny uniformy vycvičeno mužstvo pro službu přehlídky. Potom jenom
stačilo hodit kousek lepenky, abych odvrátil její pozornost, vyskočit chytit dřív, než stačila
vymanit porostu
