Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Řekl jsem svému strýci, pojedu Ameriky tento plán uskutečním. Ale nejtěžší zkoušku jsem
musel podstoupit neděli, kdy jsem musel obléci svátečního obleku jít bohoslužbu. svém novém domově jsem připadal jako vězeň, dívající zamřížovaným oknem na
cizí lidi. Šel jsem lesa, skryl křoví napodoboval hlasy ptáků. třicet let později byly
mé myšlenky realizovány Niagaře podivoval nad nepochopitelnou záhadou lidské mysli. Archimedes, běžící nahý ulicemi Syrakus křičící
z plna hrdla „Heuréká“, nemohl mít větší radost než jsem měl chvíli já. Byla zakoupena nová hasičská
stříkačka, opatřeny uniformy vycvičeno mužstvo pro službu přehlídky. Moje znalost mechanismu byla nulová
a rovněž jsem nevěděl nic tlaku vzduchu, ale instinktivně jsem cítil, problém bude sací ha
dici zjistil jsem, splasklá. Chytil jsem pěkný párek ptáků svým kamarádem
jsem vracel domů. jedno odpoledne bylo připraveno oficiální cvičení stříkačka byla
převezena řece. Když jsme vycházeli lesa, shromáždily tisíce vran dělaly strašný rámus.
Tam stala nehoda, dalších několika letech při pouhém pomyšlení tuhla žilách
krev. Fiasko bylo úplné, když jsem scéně objevil já. Legrace pokračovala, dokud
jsem nedostal ránu zezadu hlavy, jsem upadl.
Ve školní třídě jsme měli několik mechanických modelů, které zajímaly obrátily moji po
zornost vodním turbinám. Stroj byl nádherně na
třen načerveno načerno. Ale jednou přihodilo
něco, přimělo, abych respektoval.
Ve městě žila jedna bohatá dáma, dobrá, ale velmi okázalá žena, která chodívala kostela
úžasně namalovaná oblečená nádherných šatů dlouhou vlečkou. Byla druhá příhoda kostele.
Jeden podnikavý mladý obchodník zorganizoval hasičský sbor.
Mimo jiné jsem stal šampionem zemi jako chytač vran. Zkonstruoval jsem jich mnoho velkým potěšením jsem díval,
jak pracují. Byl jsem fascinován popisem
Niagarských vodopádů své fantazii jsem představoval velké kolo poháněné vodopádem. Moje ostýchavost byla tak veliká, bych raději stál tváří tvář řvoucímu lvu, než někte
rému těch městských hejsků, kteří procházeli pod mým oknem. Když jsem vnořil řeky rozevřel ji, voda začala hnát do
pumpy nemálo nedělních šatů bylo postříkáno. Byl jsem přinucen
tyto dva ptáky propustit byl jsem rád, jsem mohl připojit svému příteli, který nalezl
úkryt jeskyni. Můj strýc neměl po
chopení pro tento druh zábavy několikrát pokáral. Jednou neděli jsem
právě skončil zvonění zvonici hnal dveří, když tato velká dáma vyplouvala ven sko
čil přímo její vlečku. Během tohoto období mé
chlapecké úsilí, hrdinské činy nesnáze pokračovaly. Tímto způsobem jsem jich chytil, kolik jsem chtěl. Potom zle útočily. Byl jsem prakticky vyobcován společnosti, dokud nestalo něco, vykou
pilo očích komunity. Profesoři experti marně pokoušeli závadu
najít. Jak neobyčejný byl můj život, může ilustrovat následující příhoda. Úžas rozpaky, které následovaly byly
nepopsatelné. Veškeré obyvatelstvo městečka nahrnulo břeh, aby bylo svědkem této
velké podívané. Můj otec byl sinalý zlostí.
Udělal jsem všechny možné vynálezy vymyšlenosti, ale mezi nimi byl nejlepší samostříl. Při
–. Když byly zakončeny všechny projevy ceremonie, byl vydán příkaz pumpo
vání vody, ale ústí hadice nevypadla ani kapka. Bylo slyšet hlasitý zvuk, jako když trhá látka, znělo jako salva
z mušket.
Během několika minut nás začaly pronásledovat brzy nás obklopily.
Po přestěhování města jsem navštěvoval čtyřletou tak zvanou Normální školu, která mě
měla připravit studium univerzitě nebo reálném gymnáziu. Nedlouho předtím jsem byl přes noc pohřben staré
kapli nepřístupných horách, která byla navštěvována pouze jednou roka.vracelo zpět bojové formaci tak dokonalé, zahanbilo eskadru nejlepších letců dnešních
dnů. Potom jenom
stačilo hodit kousek lepenky, abych odvrátil její pozornost, vyskočit chytit dřív, než stačila
vymanit porostu. Byla hrozná zku
šenost, ale tahle byla ještě horší. Byl jsem nošen ra
menou stal jsem hrdinou dne. Obvykle jsem dostal několik
odpovědí krátkou chvíli vrána zatřepetala křídly vlétla křoví poblíž mě. Moje metoda byla velice jednodu
chá. Dal jemný pohlavek tvář, byl jediný tělesný trest,
jaký jsem něho kdy dostal, ale téměř cítím dodnes
