Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Nedlouho předtím jsem byl přes noc pohřben staré
kapli nepřístupných horách, která byla navštěvována pouze jednou roka. Archimedes, běžící nahý ulicemi Syrakus křičící
z plna hrdla „Heuréká“, nemohl mít větší radost než jsem měl chvíli já.
Jeden podnikavý mladý obchodník zorganizoval hasičský sbor. Stroj byl nádherně na
třen načerveno načerno. svém novém domově jsem připadal jako vězeň, dívající zamřížovaným oknem na
cizí lidi.
Tam stala nehoda, dalších několika letech při pouhém pomyšlení tuhla žilách
krev. Moje znalost mechanismu byla nulová
a rovněž jsem nevěděl nic tlaku vzduchu, ale instinktivně jsem cítil, problém bude sací ha
dici zjistil jsem, splasklá. Během tohoto období mé
chlapecké úsilí, hrdinské činy nesnáze pokračovaly. Když jsem vnořil řeky rozevřel ji, voda začala hnát do
pumpy nemálo nedělních šatů bylo postříkáno. Úžas rozpaky, které následovaly byly
nepopsatelné. Můj strýc neměl po
chopení pro tento druh zábavy několikrát pokáral. Legrace pokračovala, dokud
jsem nedostal ránu zezadu hlavy, jsem upadl. Dal jemný pohlavek tvář, byl jediný tělesný trest,
jaký jsem něho kdy dostal, ale téměř cítím dodnes. Byl jsem fascinován popisem
Niagarských vodopádů své fantazii jsem představoval velké kolo poháněné vodopádem. Potom jenom
stačilo hodit kousek lepenky, abych odvrátil její pozornost, vyskočit chytit dřív, než stačila
vymanit porostu. Byla hrozná zku
šenost, ale tahle byla ještě horší. Byl jsem nošen ra
menou stal jsem hrdinou dne. Když jsme vycházeli lesa, shromáždily tisíce vran dělaly strašný rámus. Profesoři experti marně pokoušeli závadu
najít.
Udělal jsem všechny možné vynálezy vymyšlenosti, ale mezi nimi byl nejlepší samostříl. Ale nejtěžší zkoušku jsem
musel podstoupit neděli, kdy jsem musel obléci svátečního obleku jít bohoslužbu. Fiasko bylo úplné, když jsem scéně objevil já.
Po přestěhování města jsem navštěvoval čtyřletou tak zvanou Normální školu, která mě
měla připravit studium univerzitě nebo reálném gymnáziu. Jak neobyčejný byl můj život, může ilustrovat následující příhoda. Chytil jsem pěkný párek ptáků svým kamarádem
jsem vracel domů.
Ve městě žila jedna bohatá dáma, dobrá, ale velmi okázalá žena, která chodívala kostela
úžasně namalovaná oblečená nádherných šatů dlouhou vlečkou. Veškeré obyvatelstvo městečka nahrnulo břeh, aby bylo svědkem této
velké podívané.
Ve školní třídě jsme měli několik mechanických modelů, které zajímaly obrátily moji po
zornost vodním turbinám. Zkonstruoval jsem jich mnoho velkým potěšením jsem díval,
jak pracují. Můj otec byl sinalý zlostí. Byla druhá příhoda kostele. Šel jsem lesa, skryl křoví napodoboval hlasy ptáků. Byla zakoupena nová hasičská
stříkačka, opatřeny uniformy vycvičeno mužstvo pro službu přehlídky. Při
–. Potom zle útočily. Když byly zakončeny všechny projevy ceremonie, byl vydán příkaz pumpo
vání vody, ale ústí hadice nevypadla ani kapka. Jednou neděli jsem
právě skončil zvonění zvonici hnal dveří, když tato velká dáma vyplouvala ven sko
čil přímo její vlečku.vracelo zpět bojové formaci tak dokonalé, zahanbilo eskadru nejlepších letců dnešních
dnů. Ale jednou přihodilo
něco, přimělo, abych respektoval. Byl jsem prakticky vyobcován společnosti, dokud nestalo něco, vykou
pilo očích komunity. Byl jsem přinucen
tyto dva ptáky propustit byl jsem rád, jsem mohl připojit svému příteli, který nalezl
úkryt jeskyni.
Řekl jsem svému strýci, pojedu Ameriky tento plán uskutečním. Bylo slyšet hlasitý zvuk, jako když trhá látka, znělo jako salva
z mušket. Obvykle jsem dostal několik
odpovědí krátkou chvíli vrána zatřepetala křídly vlétla křoví poblíž mě. Moje metoda byla velice jednodu
chá. třicet let později byly
mé myšlenky realizovány Niagaře podivoval nad nepochopitelnou záhadou lidské mysli. jedno odpoledne bylo připraveno oficiální cvičení stříkačka byla
převezena řece. Moje ostýchavost byla tak veliká, bych raději stál tváří tvář řvoucímu lvu, než někte
rému těch městských hejsků, kteří procházeli pod mým oknem.
Mimo jiné jsem stal šampionem zemi jako chytač vran.
Během několika minut nás začaly pronásledovat brzy nás obklopily. Tímto způsobem jsem jich chytil, kolik jsem chtěl
