Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Jak neobyčejný byl můj život, může ilustrovat následující příhoda. Ale jednou přihodilo
něco, přimělo, abych respektoval. Ale nejtěžší zkoušku jsem
musel podstoupit neděli, kdy jsem musel obléci svátečního obleku jít bohoslužbu. Potom jenom
stačilo hodit kousek lepenky, abych odvrátil její pozornost, vyskočit chytit dřív, než stačila
vymanit porostu. Potom zle útočily. Fiasko bylo úplné, když jsem scéně objevil já.
Jeden podnikavý mladý obchodník zorganizoval hasičský sbor. Moje znalost mechanismu byla nulová
a rovněž jsem nevěděl nic tlaku vzduchu, ale instinktivně jsem cítil, problém bude sací ha
dici zjistil jsem, splasklá. Dal jemný pohlavek tvář, byl jediný tělesný trest,
jaký jsem něho kdy dostal, ale téměř cítím dodnes. Moje ostýchavost byla tak veliká, bych raději stál tváří tvář řvoucímu lvu, než někte
rému těch městských hejsků, kteří procházeli pod mým oknem. Veškeré obyvatelstvo městečka nahrnulo břeh, aby bylo svědkem této
velké podívané. svém novém domově jsem připadal jako vězeň, dívající zamřížovaným oknem na
cizí lidi.
Po přestěhování města jsem navštěvoval čtyřletou tak zvanou Normální školu, která mě
měla připravit studium univerzitě nebo reálném gymnáziu. Nedlouho předtím jsem byl přes noc pohřben staré
kapli nepřístupných horách, která byla navštěvována pouze jednou roka. Když byly zakončeny všechny projevy ceremonie, byl vydán příkaz pumpo
vání vody, ale ústí hadice nevypadla ani kapka. Zkonstruoval jsem jich mnoho velkým potěšením jsem díval,
jak pracují. Byl jsem přinucen
tyto dva ptáky propustit byl jsem rád, jsem mohl připojit svému příteli, který nalezl
úkryt jeskyni. Šel jsem lesa, skryl křoví napodoboval hlasy ptáků.vracelo zpět bojové formaci tak dokonalé, zahanbilo eskadru nejlepších letců dnešních
dnů. Během tohoto období mé
chlapecké úsilí, hrdinské činy nesnáze pokračovaly. třicet let později byly
mé myšlenky realizovány Niagaře podivoval nad nepochopitelnou záhadou lidské mysli. Legrace pokračovala, dokud
jsem nedostal ránu zezadu hlavy, jsem upadl. Archimedes, běžící nahý ulicemi Syrakus křičící
z plna hrdla „Heuréká“, nemohl mít větší radost než jsem měl chvíli já. Byla hrozná zku
šenost, ale tahle byla ještě horší. Chytil jsem pěkný párek ptáků svým kamarádem
jsem vracel domů. Stroj byl nádherně na
třen načerveno načerno.
Mimo jiné jsem stal šampionem zemi jako chytač vran. Obvykle jsem dostal několik
odpovědí krátkou chvíli vrána zatřepetala křídly vlétla křoví poblíž mě. Úžas rozpaky, které následovaly byly
nepopsatelné. Můj strýc neměl po
chopení pro tento druh zábavy několikrát pokáral. Byla druhá příhoda kostele. Když jsem vnořil řeky rozevřel ji, voda začala hnát do
pumpy nemálo nedělních šatů bylo postříkáno. Bylo slyšet hlasitý zvuk, jako když trhá látka, znělo jako salva
z mušket. Byla zakoupena nová hasičská
stříkačka, opatřeny uniformy vycvičeno mužstvo pro službu přehlídky.
Řekl jsem svému strýci, pojedu Ameriky tento plán uskutečním. jedno odpoledne bylo připraveno oficiální cvičení stříkačka byla
převezena řece. Byl jsem fascinován popisem
Niagarských vodopádů své fantazii jsem představoval velké kolo poháněné vodopádem. Při
–.
Udělal jsem všechny možné vynálezy vymyšlenosti, ale mezi nimi byl nejlepší samostříl. Můj otec byl sinalý zlostí.
Během několika minut nás začaly pronásledovat brzy nás obklopily.
Ve městě žila jedna bohatá dáma, dobrá, ale velmi okázalá žena, která chodívala kostela
úžasně namalovaná oblečená nádherných šatů dlouhou vlečkou. Profesoři experti marně pokoušeli závadu
najít.
Ve školní třídě jsme měli několik mechanických modelů, které zajímaly obrátily moji po
zornost vodním turbinám. Když jsme vycházeli lesa, shromáždily tisíce vran dělaly strašný rámus. Jednou neděli jsem
právě skončil zvonění zvonici hnal dveří, když tato velká dáma vyplouvala ven sko
čil přímo její vlečku.
Tam stala nehoda, dalších několika letech při pouhém pomyšlení tuhla žilách
krev. Byl jsem prakticky vyobcován společnosti, dokud nestalo něco, vykou
pilo očích komunity. Moje metoda byla velice jednodu
chá. Byl jsem nošen ra
menou stal jsem hrdinou dne. Tímto způsobem jsem jich chytil, kolik jsem chtěl
