Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Jako ilustrace může posloužit příhoda mého mládí. Při zkoumání chování proudů vysoké frekvenci jsem nabyl přesvědčení, elektrické
pole dostatečné intenzity může být vyrobeno místnosti rozsvícení bezelektrodových vakuo
vých trubic. obtížné hodnotit, tento neznámý fenomén době znamenal. Člověk myslel, tak jednoduchý krásný vynález, mající mnoho rysů ideálního moto
ru, měl být okamžitě přijat bezpochyby podobných podmínek takto přijat byl.
Tento další vynálezy však nebyly ničím jiným než kroky vpřed určitým směrem. Dychtíme no
–. však tragická chyba. Naše konverzace přiro
zeně přešla moji turbinu rozpálil běla. „Zesilovací vysílač“ byl produktem práce
několika let, jejímž hlavním cílem bylo řešení problémů, jež jsou pro lidstvo nekonečně důležitější
než pouhý průmyslový rozvoj. Případ
mé turbiny zcela rozdílný.
Pokud dobře slouží paměť, bylo listopadu 1890, kdy jsem provedl laboratorní experi
ment, který byl jeden nejobyčejnějších nejvelkolepějších, které kdy byly zaznamenány aná
lech vědy. Náhle jsme viděli kouli, která začala nadměrně růst, nabyla obrovských rozměrů, byla
veliká jako dům hnala hřmotně údolí takovou silou, třásla zem. Nová myšlenka nesmí
být posuzována hlediska okamžitých výsledků. Při jejich
vyvíjení jsem jednoduše následoval vrozený instinkt vylepšovat současná zařízení bez nějakého
zvláštního přemýšlení našich naléhavých potřebách. „Scotte,“ zvolal jsem, unešen vizí nádherné
budoucnosti: „Moje turbina pošle všechny tepelné motory světě šrotu. takových
okolností musí být pokrok pomalý možná největší překážky tvoří předpojaté názory, vytvořené
v myslích odborníků řad organizované opozice. Můj střídavý systém přenosu elektrické energie
přišel psychologický moment jako dlouho očekávaná odpověď palčivé otázky průmyslu ač
koli musel být překonán značný odpor usmířeny jako obvykle protichůdné zájmy, ko
merční využití sebe nedalo dlouho čekat. Nebýt
tohoto mocného dojmu, spokojil bych možná malými jiskrami, které jsem získal svou
cívkou nikdy bych nevyvinul svůj nejlepší vynález.
Mnoho technicky vzdělaných mužů, velice schopných svých speciálních oborech, ale ovlá
daných pedantským duchem krátkozrakých, prohlašuje, kromě indukčního motoru jsem dal
světu velmi málo vynálezů pro praktické použití. Jednoho zimního
dne jsem společně několika dalšími chlapci vydal túru strmou horu.KAPITOLA 5
Když ohlížím zpět události mého minulého života, uvědomuji si, jak jemné jsou vlivy,
které formují naše osudy. Systém nabídl nových oborů podnikání, stejně jako pro zlepšení starých. Dlouho jsem jej nevi
děl byl jsem rád, mám příležitost trochu popovídat kanceláři.“ Scott rukou
mnul bradu přemýšlivě podíval stranou, jako kdyby dělal nějakou kalkulaci. „To bude ale
pořádná hromada šrotu,“ řekl odešel bez jediného slova. Díval jsem ni
jako očarovaný nechápal jsem, stalo. radikální obrat tom smyslu, její úspěch znamenal
opuštění zastaralých typů motorů, jejichž vývoj byly vynaloženy miliardy dolarů. Ale
očekávaný přínos rotačního pole neučinil stávající stroje bezcennými; naopak, stalo přidanou
hodnotou.
Od doby vždy fascinovalo zvětšení slabých vlivů, když jsem řadu let později začal
studovat mechanickou elektrickou rezonanci, byl jsem tím zaujat samého začátku. Sníh byl hluboký
a teplý jižní vítr jej činil vhodným pro naše účely. Proto byl postaven transformátor ověření této teorie první pokus byl překvapivě
úspěšný. Nyní tuto situaci porovnejme například mojí turbi
nou.
Hned den poté, jsem měl tuto skličující zkušenost, jsem potkal svého přítele bývalého asi
stenta, Charlese Scotta, nyní profesora elektrického inženýrství Yale. Bavili jsme házením sněhových koulí, které se
kutálely dolů svahu, přitom sebe nabalovaly další sníh soutěžili, komu vytvoří větší
koule. Několik týdnů jsem měl před očima tuto lavinu žas
nul jsem, jak možné, něco tak malého může narůst takových nesmírných rozměrů
