Neobyčejný život Nikoly Tesly

| Kategorie: Leták / Datasheet  | Tento dokument chci!

Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: John R. H. Penner

Strana 35 z 40

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
–. Tento stroj byl vyobrazen popsán Century Magazine června 1900 dalších periodikách té doby když byl roce 1898 poprvé předveden veřejnosti, způsobil senzaci jako žádný mých vynálezů nikdy předtím. Věřím, spojeným systematickým úsilím bude dosaženo nevyčíslitelné hodnoty pro svět. Tyto auto­ maty, řízené vzdálenost viditelnosti operátorem, však byly prvními, poněkud hrubými kroky ve vývoji techniky teleautomatů, kterou jsem vytvořil. Přístroj podobal tomu, jenž byl použit prvním případě výjimkou několika nových prvků, například jsem použil žárovky, které poskytovaly viditelný důkaz řádné funkce stroje. listopadu 1898 byl udělen patent nebývalou techniku, ale po­ tom, New Yorku přijel hlavní examinátor viděl činnosti prohlásil, neuvěři­ telné. lodě byly skutečnosti řízeny společnou činností několika obvodů jakákoli interference byla vyloučena. Myšlenka konstrukce automatu, potvrdí moji teorii, kterou jsem vymyslel již dávno svém mládí, ale jíž jsem nevěnoval před rokem 1895, kdy jsem začal své výzkumy bezdrátového přenosu. Během následujících dvou nebo tří let jsem zkonstruoval několik automatických mechanismů, ovládaných dálku, předvedl návštěvníkům laboratoři. Při demonstraci před obecenstvem jsem návštěvníky vyzval, aby pokládali otázky jakéhokoli obsahu automat jim odpovídal znameními. Nikdo netušil, pro zdokonalení tohoto přístroje jsou nejlepší předpoklady. skutečnosti odebírá mnohem méně energie než antény nebo dlouhý uzemněný drát, ale rovněž odstraňuje řadu nedostatků současných bezdrátových přístrojů. Stroj tohoto druhu může být rovněž řízen několika způsoby me­ chanicky nepochybuji tom, mohly prokázat určitou užitečnost válce. Ve stejné době byla postavena další větší teleautomatická loď, jejíž fotografie objevila v říjnovém čísle 1919 časopisu Electrical Experimenter. Ale podle mých nejlepších vědomostí dnes neexistují přístroje, nimiž takového cíle mohlo být dosaženo přesným způsobem. Smyčka, tvořící přijímač, nebyla na takovéto poruchy citlivá zvláštní, nyní, tolika letech, stává populární. Jejich důležitost nyní zdá být rozpoznána, pokud mohu soudit příležitostných zmínek tisku vymoženostech, které jsou prý neobyčejné, ale ne­ obsahují nic nového. Byla řízena smyčkami, které měly několik závitů umístěných trupu lodi, což činilo zcela vodotěsnou schopnou ponoru pod hladinu. Nedokonalým způsobem proveditelné, existujícími bezdrátovými za­ řízeními vypustit letadlo, nechat jej sledovat určitý přibližný kurz vykonat nějakou operaci na vzdálenost mnoha set mil.ostatními, jejichž řídicí orgány jsou značně poškozené, tato bytost pozná cítí „kosmickou“ bolest. V roce 1896 jsem však zkonstruoval kompletní stroj schopný množství operací, ale dokončení této práce protáhlo konce roku 1897. bylo době považováno magii, ale bylo to velice prosté, protože jsem byl já, kdo jim prostřednictvím přístroje dával odpovědi. Abych nějak přiblížil, objevil jsem například, baňka průměru dvanáct palců, níž byl si­ lně vyčerpán vzduch jedním terminálem, němuž byl připojen krátký drát, vydala tisíc zábles­ ků než byl všechen nabitý vzduch laboratoři neutralizován. tohoto důvodu dosud nebyla udělena patentová ochrana mou metodu přístroj. Dalším logickým vylepšením byla aplikace automatických mechanismů hranici viditelnosti a velké vzdálenosti řídicího centra doby jsem obhajoval jejich nasazení jako vá­ lečnické nástroje místo střelných zbraní. Věnoval jsem roky studiu tohoto problému vyvinul jsem způsoby, jak tyto a ještě větší zázraky snadno realizovat. Prostě řečeno, vytvořil jsem přijímací obvody formě smyček, včetně kondenzátorů, protože vybíjení mého vysokonapěťového vysílače ionizovala vzduch laboratoři, aby malá anténa mohla přitahovat elektřinu okolní atmosféry. Vzpomínám si, jsem později volal jednomu úředníkovi Washingtonu nabídkou své­ ho vynálezu vládě když jsem později vyprávěl, jak jsem pochodil, dal smíchu. nešťastné, tomto patentu, který následoval radě mých právních zástupců, jsem uvedl, řízení prováděno prostřednictvím jednoho obvodu dobře známé formy detektoru. Tato pravda potvrdila stovkách případů uvítal bych, kdyby ostatní studenti přírodovědy tomuto problému věnovali pozornost