Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Nikdo
netušil, pro zdokonalení tohoto přístroje jsou nejlepší předpoklady. tohoto důvodu dosud
nebyla udělena patentová ochrana mou metodu přístroj. Jejich důležitost nyní zdá být rozpoznána, pokud
mohu soudit příležitostných zmínek tisku vymoženostech, které jsou prý neobyčejné, ale ne
obsahují nic nového.
Tento stroj byl vyobrazen popsán Century Magazine června 1900 dalších periodikách
té doby když byl roce 1898 poprvé předveden veřejnosti, způsobil senzaci jako žádný mých
vynálezů nikdy předtím. Myšlenka konstrukce automatu, potvrdí moji teorii, kterou jsem
vymyslel již dávno svém mládí, ale jíž jsem nevěnoval před rokem 1895, kdy jsem začal své
výzkumy bezdrátového přenosu.
Tato pravda potvrdila stovkách případů uvítal bych, kdyby ostatní studenti přírodovědy
tomuto problému věnovali pozornost.
Dalším logickým vylepšením byla aplikace automatických mechanismů hranici viditelnosti
a velké vzdálenosti řídicího centra doby jsem obhajoval jejich nasazení jako vá
lečnické nástroje místo střelných zbraní. Během následujících dvou nebo tří let jsem zkonstruoval několik
automatických mechanismů, ovládaných dálku, předvedl návštěvníkům laboratoři. Tyto auto
maty, řízené vzdálenost viditelnosti operátorem, však byly prvními, poněkud hrubými kroky ve
vývoji techniky teleautomatů, kterou jsem vytvořil. bylo době považováno magii, ale bylo to
velice prosté, protože jsem byl já, kdo jim prostřednictvím přístroje dával odpovědi.
Prostě řečeno, vytvořil jsem přijímací obvody formě smyček, včetně kondenzátorů, protože
vybíjení mého vysokonapěťového vysílače ionizovala vzduch laboratoři, aby malá anténa
mohla přitahovat elektřinu okolní atmosféry.
V roce 1896 jsem však zkonstruoval kompletní stroj schopný množství operací, ale dokončení
této práce protáhlo konce roku 1897. Nedokonalým způsobem proveditelné, existujícími bezdrátovými za
řízeními vypustit letadlo, nechat jej sledovat určitý přibližný kurz vykonat nějakou operaci na
vzdálenost mnoha set mil. Stroj tohoto druhu může být rovněž řízen několika způsoby me
chanicky nepochybuji tom, mohly prokázat určitou užitečnost válce.ostatními, jejichž řídicí orgány jsou značně poškozené, tato bytost pozná cítí „kosmickou“
bolest.
Abych nějak přiblížil, objevil jsem například, baňka průměru dvanáct palců, níž byl si
lně vyčerpán vzduch jedním terminálem, němuž byl připojen krátký drát, vydala tisíc zábles
ků než byl všechen nabitý vzduch laboratoři neutralizován. nešťastné, tomto
patentu, který následoval radě mých právních zástupců, jsem uvedl, řízení prováděno
prostřednictvím jednoho obvodu dobře známé formy detektoru. lodě byly skutečnosti řízeny
společnou činností několika obvodů jakákoli interference byla vyloučena. Věřím, spojeným systematickým úsilím bude dosaženo
nevyčíslitelné hodnoty pro svět. Ale podle mých
nejlepších vědomostí dnes neexistují přístroje, nimiž takového cíle mohlo být dosaženo
přesným způsobem. Vzpomínám si, jsem později volal jednomu úředníkovi Washingtonu nabídkou své
ho vynálezu vládě když jsem později vyprávěl, jak jsem pochodil, dal smíchu. Smyčka, tvořící přijímač, nebyla na
takovéto poruchy citlivá zvláštní, nyní, tolika letech, stává populární. listopadu 1898 byl udělen patent nebývalou techniku, ale po
tom, New Yorku přijel hlavní examinátor viděl činnosti prohlásil, neuvěři
telné.
–. Věnoval jsem roky studiu tohoto problému vyvinul jsem způsoby, jak tyto
a ještě větší zázraky snadno realizovat.
Při demonstraci před obecenstvem jsem návštěvníky vyzval, aby pokládali otázky jakéhokoli
obsahu automat jim odpovídal znameními.
Přístroj podobal tomu, jenž byl použit prvním případě výjimkou několika nových prvků,
například jsem použil žárovky, které poskytovaly viditelný důkaz řádné funkce stroje. skutečnosti
odebírá mnohem méně energie než antény nebo dlouhý uzemněný drát, ale rovněž odstraňuje
řadu nedostatků současných bezdrátových přístrojů.
Ve stejné době byla postavena další větší teleautomatická loď, jejíž fotografie objevila
v říjnovém čísle 1919 časopisu Electrical Experimenter. Byla řízena smyčkami, které měly několik
závitů umístěných trupu lodi, což činilo zcela vodotěsnou schopnou ponoru pod hladinu
