Tento text přepsal John R.H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978. Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie ...
Země pod nohama neustále chvěla. ucho bylo tedy více než třináctkrát citlivější, ale době jsem byl tak říkajíc hluchý jako
poleno porovnání mým sluchem při nervovém zhroucení. Jasně jsem viděl ob
jekty vzdálenosti, níž druzí nich neviděli ani stopy.
Bylo právě zde, kdy jsem utrpěl úplné nervové zhroucení. Můj zrak sluch byly vždy neobyčejné. Burácející hluky zblízka
i zdaleka měly často takový účinek, mluvených slov, která děsila, jsem nebyl schopen po
chopit jejich obsah.
V Budapešti jsem byl schopen slyšet hodiny, když mezi mnou hodinami byly tři místnosti. Potom jsem vizualizoval systémy skládající motoru generátoru provozoval je
různými způsoby.
Uvědomil jsem si, rodiče kvůli hodně obětovali, rozhodl jsem se, jejich bře
menu ulehčím. Může vůbec někdo uvěřit,
že taková beznadějná fyzická troska může přeměnit muže udivující síly pevnosti; schopné
ho pracovat třicet osm let téměř bez denního přerušení být stále silný svěžího těla mysli? Tak
–.
Zoufale jsem lpěl životě, ale nikdy jsem neočekával, uzdravím.
Obrázky, které jsem viděl, byly pro úplně reálné hmatatelné.“ Ale instinkt něco, přesahuje znalosti. Bylo to
stejné, jako přeměnit stálou tažnou sílu, jako například gravitace, rotační pohyb. roce 1899, kdy bylo přes čtyřicet prováděl
jsem experimenty Coloradu, jsem byl schopen velmi zřetelně slyšet hřmění vzdálenost 550
mil. Můj puls měnil několika dvě stě šedesáti tepů minutu celé
tělo chvělo otřásalo, což bylo nejtěžší snést. tmě jsem měl smysly jako ne
topýr mohl jsem zjistit přítomnost předmětu vzdálenost dvanácti stop zvláštním, záhadným
smyslem mém čele. Bylo město, kde jsem učinil rozhodující pokrok, který spočíval odstranění ko
mutátoru stroje studoval tento fenomén tohoto nového aspektu, ale stále bez výsledku. Všechen svůj zbývající čas
trávený Štýrském Hradci byl stráven intenzivním, ale neplodným úsilím tohoto druhu téměř
jsem došel závěru, tento problém neřešitelný. V
roce, který následoval, nastala mém pohledu život náhlá změna. Potom jsem představoval alternátor podobným způsobem jsem vyšetřil jeho
chování.Zatímco profesor Poeschl prováděl demonstraci, při níž stroj provozoval jako motor, dělaly
problémy kartáče, hodně jiskřily jsem poznamenal, bylo možné sestrojit motor bez
tohoto vybavení. Svoji postel
jsem musel podložit pryžovými podložkami, abych vůbec mohl spát. Renomovaní lékaři, kteří ordinovali velké
denní dávky bromidu draselného, prohlašovali moji nemoc ojedinělou nevyléčitelnou. Několikrát svých chlapeckých le
tech jsem zachránil domy našich sousedů před ohněm tím, jsem slyšel slabý praskavý zvuk,
který nevyrušil spánku, zavolal pomoc.
Moucha, která přistála stole místnosti, mém uchu způsobila tupé žuchnutí.
V roce 1880 jsem šel Prahy, Čechy, abych splnil přání otce dokončit své vzdělání tamní
univerzitě. Nejdříve
jsem začal své mysli malovat obrázek stroje stejnosměrný proud, spouštět jej měnit proud
ve vinutí.
Na čas jsem zakolísal pod dojmem profesorovy autority, ale brzy jsem dospěl přesvědčení, že
mám pravdu pustil jsem práce zápalem bezmeznou důvěrou svého mládí.
Lituji toho, jsem době nebyl pod dohledem odborníků fyziologii psychologii. Houkání lokomotivy vzdá
lenosti dvacet nebo třicet mil působilo, židle nebo lavice, níž jsem seděl vibrovala tak silně,
že působilo nesnesitelnou bolest. jsem zažíval během tohoto
období, překonává všechny představy. Máme
nepochybně jistá jemnější vlákna, jež nám umožňují uvědomovat pravdu, když logická dedukce,
nebo nějaké jiné vědomé úsilí mozku marné. Kočár, je
doucí vzdálenosti několika mil, úplně otřásal celým mým tělem. Vlna telefonu Ameriky právě dorazila evropský kontinent tento systém byl
instalován Budapešti, Maďarsko. Bylo to
perpetuum mobile, což nemožná myšlenka. Vypadalo jako ideální příležitost, víc, přítel naší rodiny
byl šéfem podniku. Musel jsem sebrat všechnu svoji sílu vůle, abych schoval pod most
nebo pod jinou konstrukci, protože jsem lebce cítil drtivý tlak. Ale prohlásil, není možné poctil přednáškou toto téma, zá
věr poznamenal: „Pan Tesla může dokázat velké věci, ale určitě nikdy nedokáže toto. Sluneční paprsky, když dopadaly, způsobovaly mém mozku tak silný
náraz, mohly omráčit
