Rozvodná síť sice mohla fungovat při nekompenzování, ale veškeré rozvodné
zařízení musely být značně naddimenzované ekonomicky nevýhodné.
Dle simulací byly následně navrhnuty celkem čtyři modely. Model vedení myšlen jako
vstupní model před ostatními simulovat jednotlivé délky reálného vedení, přičemž tyto
úseky jdou dálkově řídit přes kartu počítače.
V kapitole byly simulovány určité typy kompenzátorů ukázány jejich parametry, výhody
a nevýhody spolu výpočtem pro ideální kompenzační kapacitu pro uvažovanou zátěž. Model kompenzace vytváří zmenšenou verzi
kompenzačního rozvaděče, kde jsou umístěny pouze kondenzátory, nikoliv však jejich řízení. Za
zmínku stojí dekompenzace, která plynule řízená dokáže přesně docílit požadovaného
účiníku. Model regulátoru, který měří řídí
spínání jednotlivých stupňů modelu kompenzace tak, aby dosáhl nejlepší účiník.
.51
7 ZÁVĚR
Kompenzace jalového výkonu nadále zůstává důležitým faktorem jak pro odběratele, tak pro
distributory. Proto distributor
při zapojení odběratele požaduje splnění určité hodnoty účiníku, aby mohl redukovat provozní
náklady minimum. Její největší nevýhoda odběr nesinusového proudu.
Sestrojené modely byly změřeny byly ověřeny jejich parametry funkčnost. Rozsah využití paralelní kompenzace značný, ale přes její rozšíření je
stále nutné při návrhu postupovat individuálně, protože parametry sítě charakter odběru liší u
každého odběratele.
Dále model dekompenzace, který spolu modelem kompenzace vytváří ideální způsob jemného
dorovnávání nežádoucího dodávaného jalového výkonu. Všechny
uvažované požadavky splnily naměřené hodnoty odpovídají teoretickým předpokladům, se
proto tvrdit, jsou zkonstruovány správně měření nebo konstrukci není žádná nežádoucí
chyba
