19
v osách 𝛼𝛽0 pomocí Clarkovi transformace. Další změnou oproti „klasickým“ teoriím je
v oproštění klasického činného jalového výkonu.
Pro porovnání p-q teorie teorii Budeanovou lze uvést tyto příklady:
1) Ideální třífázový napěťový zdroj dodává energii symetrické třífázové impedanci.
3) Nyní bude zátěž opět kapacitní, ale jeden kondenzátor zde bude připojen mezi fáze 𝑏. Po
odvození lze psát:
𝑝 3𝑈𝐼𝑐𝑜𝑠𝜑
𝑞 −3𝑈𝐼𝑠𝑖𝑛𝜑
(1.24)
Z pohledu klasické teorie činný výkon měl být opět nulový, protože jedná čistě
jalovou zátěž. Tyto výkony nahrazuje okamžitým
reálným výkonem který značí tok energie zdroje spotřebiči jednotku času a
okamžitým imaginárním výkonem který vysvětluje jako energie vyměněná mezi fázemi bez
přenosu energie.
2) Stejný předpoklad jako rozdílem použité zátěže, která bude mít čistě kapacitní
charakter
𝑝 0
𝑞 −3
𝑈2
𝑋𝐶
(1.23)
Kde reaktance kondenzátoru.
𝑝 =
3𝑈2
𝑋𝐶
sin �2𝜔𝑡 +
𝜋
3
�
𝑞 −3
𝑈2
𝑋𝐶
�1 cos �2𝜔𝑡 +
𝜋
3
��
(1.
Teorie okamžitých výkonů lépe popisuje nesymetrii zátěží harmonické zkreslení.23 rozdílem
kmitající složky způsobenou nesymetrií zátěže. shodě běžnou teorií výkonů znaménko imaginárního výkonu
liší dle impedance zátěže.22)
Oba výkony jsou tomto případě konstantní reálný výkon odpovídá činnému výkonu
vypočtenému pomocí klasické teorie, stejně tak imaginární výkon odpovídá klasickému
jalovému výkonu. Důvod proč reálný výkon není nulový: napětí svorkách kondenzátoru se
sinusově mění, proto kondenzátor nabíjen vybíjen, dochází tedy dodávce energie
od zdroje značenou Okamžitý imaginární výkon obdobný jako 1.
1.
Kompenzace pomocí algoritmu založeného p-q teorii velmi flexibilní. Pomocí lze
eliminovat zkreslení odebírat zdroje nezkreslený sinusový proud, když dodávané napětí
nesymetrické nebo obsahuje harmonické složky.3 Základ kompenzace
Protože kromě činné složky proudu prochází elektrizační soustavou také jalová složka
proudu, musí být každý prvek konstruován proud zdánlivý, který vektorový součet obou
. Výkon bude kladný, pokud zátěž induktivního charakteru
nebo záporný, když bude zátěž kapacitního charakteru. Opět stejný výsledek jako při použití klasické teorie
