Poté, podařilo zhotovit konstrukci pomocí 3D
tisku, postup konstrukce byl již bez problémů, týče magnetického obvodu,
roštů, vodivých částí atd.6 jsou navržena zlepšení, které následné realizaci měly
napomoct zhášecí komoře dosáhnou lepších zhášecích schopností.
. strunou PLA Heat rezistance byl tisk naprosto
bezproblémový, ale bylo potřeba nechat materiál tisku vytvrdit troubě při 80-
100°C. Komora dosáhla nejlepších zhášecích parametrů,
když mezi rošty byly větší vzdálenosti, oblouk pak lépe prodlužoval a
ochlazoval. Při napětí 340 V
a proudu 150 vypínací čas dostal pod hranici ms.
Při konstrukci nastaly největší potíže tiskem kvůli tepelně odolným
materiálům. Výhodou tohoto
modelu možnost výměny roštů zhášecí komory důsledku opotřebení
opalováním, nebo pro otestování různých izolačních materiálů.
Po otestování parametrů zhášecí komory stejnosměrného oblouku
(navržené pro stykač) vyšlo najevo mnoho faktorů, které ovlivňovaly zhášecí
schopnosti přístroje jako celku.ÚSTAV VÝKONOVÉ ELEKTROTECHNIKY ELEKTRONIKY
Fakulta elektrotechniky komunikačních technologií
Vysoké učení technické Brně
39
7 Závěr
Pro analýzu zhášení stejnosměrného oblouku byl zhotoven model experimentální
zhášecí komory vhodný pro upravený elektromagnetický stykač. Tisková
struna byla vysušena troubě tiskárna potom bez problému zvládla vytisknou
první základní část modelu, nicméně materiál konci tisku postupném
chladnutí podložky smrštil délce 100 5mm. bezpečnostního hlediska přístroj měl
vypínat ms, což testovaný stykač zhášecí komorou splnil. Jako první byla použita tisková struna polyamidu (nylon), která
nejspíše nebyla skladována suchých prostorech (materiál snadno absorbuje
vlhkost), což mělo následek ucpávání pěnění materiálu trysce. Při vytvrzování byla nejspíše přesažena dovolená teplota, proto model
zvlnil byl opět nepoužitelný.
V kapitole č. Model byl tedy rozměrově
zcela odlišný oproti návrhu navíc důsledku smrštění nevykazoval žádnou
pevnost mezi vrstvami tisku. modelu lze také
měnit počet roštů zvětšovat tím tak vzdálenost mezi žebry, této možnosti bylo
využito při testování. dobré
zhášecí schopnosti přispíval svojí funkcí také druhý nově upravený arc-runner,
který oproti původnímu lépe přiléhal tak snadněji odváděl kontaktů oblouk. Po
úpravách komory přístroj dokázal vypnout stejnosměrný proud 150 napětí
350 vypínacím časem 17,02 ms. Vodící dráhy oblouku nebo-li arc-runnery osvědčily tom, po
nich oblouk dostával rychleji kontaktů přesně směrem mezi rošty
