Ačkoli digitální technologie nejsou jedinou hybnou silou všech současných změn, staly se minimálně v ekonomicky nejvýkonnějších společnostech základní infrastrukturou zprostředkovaného utváření, zpracování a přenosu informací. Protože komunikace je podstatou společenského aspektu lidského bytí, zasáhla tak tato změna přímo či nepřímo snad každou oblast společenského života (práci, vzdělávání, vědu, masmédia, politiku, rodinu, péči o zdraví, hledání partnera apod.)
Všechny vzdělávací možnosti měly tvořit propojený systém reflektovat potřeby
vycházející praxe21
. Často probíhá úrovni formálního vzdělávání institucích
školského systému, knihovnách, formálními kurzy skupinách atd. Posláním
počátečního vzdělávání hlediska koncepce celoživotního učení „naučit učit“. Přesto
další vzdělávání často probíhá formou individuálního učení rámci neformálních komunit
(např. rodině práci, knihovně). Zanedbání rozvoje digitální gramotnosti mladém věku, kdy jednotlivec nejsnáze
vzdělavatelný, může vést celoživotní stagnaci úrovně digitální gramotnosti. Nabídka
formálních kurzů může často přizpůsobovat rovině neformálního informálního učení
může jednotlivec rozvíjet přesně kompetence, které momentálně potřebuje. Efektivní celoživotní učení oblasti
DG požadovaným výsledkem opatření této strategie. (Zahrnuje tedy také vzdělání získané
ve školském systému průběhu skončení pracovně aktivního života). Další vzdělávání také mělo kombinovat
všechny tři formy učení.
Oblast dalšího vzdělávání20
reaguje potřeby doplnění znalostí dovedností získaných
v počátečním vzdělávání. Klíčové je, aby všichni absolventi měli alespoň takovou úroveň DG,
aby byli schopni pokračovat celoživotním učením této oblasti, reagovat tak flexibilně
na technologický vývoj změnu své pozice trhu práce osobním životě (rodičovství
apod. jsou často vyvolány změnami podmínek trhu práce, ztrátou
zaměstnání, vývojem technologií, potřebou zvyšování konkurenceschopnosti podniků atd. Pro udržování zvyšování úrovně průběhu let nezbytné, aby
se jednotlivci dlouhodobě rozvíjeli celoživotním učením.
Pro oblast digitálních technologií navíc platí, třeba zapojit nejen jako výukový cíl sám
o sobě, ale také jako prostředek rozvoji jiných znalostí dovedností.). Počáteční vzdělávání mělo usilovat vyrovnání rozdílů předcházet tak
digitálnímu vyloučení. Další vzdělávání tedy obecně vyznačuje větší flexibilitou reakcích měnící
se podmínky technologický vývoj než tomu počátečního vzdělávání. Tyto formy učení jsou často reakcí aktuální
nedostatek digitálních kompetencích jednotlivce (např. Definice vychází Strategie celoživotního učení ČR, 2007.
V případě digitálních technologií přichází potřeba rozšiřování znalostí dovedností
v průběhu aktivního života technologickými inovacemi postupným prorůstáním digitálních
technologií všech sfér společenského života.
21 Lifelong learning for all.
Kurzy probíhají omezenou dobu, tak jejich klienti mají menší možnost poznat.
Souhra mezi formálním vzděláváním, učením individuální úrovni rámci neformálních
komunit, obou vzdělávacích oblastech (počáteční další vzdělávání), naprosto
nezbytná pro efektivní proces celoživotního učení, které hlediska této strategie
zásadní. Propojení těchto
vzdělávacích aktivit neformálním učením těžší než případě počátečního vzdělávání.
20 Další vzdělávání zde chápáno jako soubor vzdělávacích aktivit člověka jeho vstupu pracovní trh.
. problematický pracovní úkol, nová
tiskárna)./94
jednotlivců. Paris, OECD 1996.)
