Ačkoli digitální technologie nejsou jedinou hybnou silou všech současných změn, staly se minimálně v ekonomicky nejvýkonnějších společnostech základní infrastrukturou zprostředkovaného utváření, zpracování a přenosu informací. Protože komunikace je podstatou společenského aspektu lidského bytí, zasáhla tak tato změna přímo či nepřímo snad každou oblast společenského života (práci, vzdělávání, vědu, masmédia, politiku, rodinu, péči o zdraví, hledání partnera apod.)
Zejména
u operačních dovedností však platí, bez systematického formálního vzdělávání zůstane
jejich získání nekompletní.
Rozdíly úrovni mezi jednotlivci počátečním vzdělávání mohou odrážet sociální původ
a zázemí jednotlivce (Hargittai, 2010) vzhledem významu digitálních technologií životě
mladých mohou mít vážné důsledky podobě sociální exkluze digitálně zcela negramotných
. Vnitřní diferenciace
skupiny vychází mimo jiné vývoje čase./94
Informální individuální učení téměř všech případech nejpřínosnější cestou nabytí
digitálních dovedností, protože své podstaty probíhá tempem, které jednotlivci vlastní
a vychází reálných potřeb jeho každodenní praxe. Učení
v přirozeném sociálním prostředí vede snazšímu osvojení nových dovedností, bez stresu,
který mohou vyvolávat formální kurzy. Výhodou tohoto typu zvyšování oproti formalizovanému vzdělávání je
vyšší motivace díky jasné návaznosti řešených problémů osvojovaných kompetencí na
vlastní, individuální situaci. Kompetence
získané během počátečního vzdělávání tak rychle zastarávají, zejména pokud jejich rozvoj
zůstal pouze sféře formální výuky nebyl doplněn neformálním individuálním učením.
Učení prostřednictvím neformálních komunit spojuje výhody využití zkušenější autority
(jednotlivce, experta, manuálu) neformálního kontextu blízkých sociálních vazeb. Komplexní povaha systému počátečního vzdělávání navíc neumožňuje flexibilní
zapojení častých inovací světě digitálních technologií vzdělávacích cílů. Zejména starších či
sociálně vyloučených jednotlivců tak tuto metodu osvojení dovedností nelze spoléhat je
třeba iniciovat prostřednictvím podpory dalších dvou zdrojů.
Mladí lidé procházející počátečním vzděláváním jsou vnitřně velmi diferencovanou skupinou
a jejich výsledná digitální gramotnost čase úrovních vzdělání liší.
Zejména starších jednotlivců může být tato cesta velmi efektivní. Pro skutečnou efektivitu individuálního
učení však zapotřebí velká motivace, snadný fyzický přístup technologii (dostupnost
a kvalita vybavení) alespoň základní úroveň předchozích dovedností. Může se
odehrávat formálním prostředí (škola, zaměstnání, knihovna), nicméně jedná
o neformální proces, kdy jednotlivci učí pomocí dotazů, pozorování imitace.
Formalizované vzdělávání odborníky některých případech považováno méně
efektivní formu rozvoje (van Dijk, 2005: 90), nicméně jde nezbytný zdroj rozvoje DG. dospělých začátečníků navíc formální vzdělávání představuje
důležitý odrazový můstek pro další učení.
Oblasti realizace forem rozvoje DG
Oblast počátečního vzdělávání logicky zaměřena především rozvoj pomocí
formálního vzdělávání. Tato forma učení může probíhat offline online prostředí. komunitní praxi navíc jednotlivec může snáze
úkony procvičovat. Zatímco absolventi minulých let procházeli
v rámci studia digitálním vzděláváním omezené míře, současní budoucí absolventi již
jsou budou zasaženi postupným včleňováním digitálního vzdělávání vzdělávacího
systému. případě počátečního vzdělávání není tak těžké tohoto
cíle dosáhnout žáci spolu obvykle tráví několik let, znají neformálnost jejich kolektivu
je přirozená. Tento přístup vždy třeba doplnit snahou to, aby během procesu
formálního vzdělávání docházelo také budování neformálních komunit, jejichž rámci bude
paralelně probíhat neformální učení.
Nevýhodou tohoto přístupu však může být malá souvislost mezi obsahem vzdělávání
a reálnými potřebami frekventantů nebo ostych před neznámými lidmi
