[2] Prof.
Závěrem tedy můžeme konstatovat, transformátor rámci možností skutečné
konstrukce přibližuje idealizovanému stavu podle teoretického rozboru, avšak pro praxi
není uvedená konfigurace (Yy nepřipojeným uzlem primárního vinutí) pro použití vhodná. důsledku toho dochází fázovému
posuvu úbytku napětí rozptylové impedanci transformátoru.: Teorie obvodů přednášky, ČVUT Praze, 1989.
ISBN 80-01-00147-4., DrSc. 234 stran. Pozornosti také neměla ujít skutečnost, že
k největší odchylce nedochází vinutí zatížené fáze, ale fáze následující. Fajt, V. Zároveň konstatuje, použitý transformátor, ačkoliv
jde profesionální výrobek, přeci jen svým provedením poměrně dosti vzdálený alespoň
dokonalému transformátoru.
Proto také jsou místě opatření zamezující zpětnému vlivu nesouměrné zátěže na
transformátor, jako jsou volba spojení vinutí (Dy, Yz, aj. Ing. Naměřené hodnoty jsou tak něco větší než očekávané (ty
by mohly být podle hrubého odhadu cca %).317(075. Mikulec, M., kol.
připojení uzlu primárního vinutí střed soustavy). můžeme
přisoudit tomu, transformátor své podstaty silně induktivní charakter vlastní
impedance, zatímco použitá zátěž čistě odporová. pomocí II.
V každém případě provedený experiment zajímavým srovnáním teoretických
předpokladů praxí.
Kirchhoffova zákona, tak pomocí řešení magnetických obvodů, jelikož terciární vinutí
zabraňuje průchodu rozptylového magnetického toku jádry transformátoru. Při jeho sepnutí můžeme
pozorovat podstatné zmenšení odchylky potenciálu uzlu vinutí, hodnoty menší než
5 Vysvětlení zde můžeme hledat jak pomocí obvodového řešení, tj.8)
. Ing.
Z provedeného měření také patrný vliv terciárního vinutí.
DT 621. 376 stran.
Zdroje
[1] doc. Zároveň měření poukazuje na
skutečnost, přes uvedené projevy nedokonalosti transformátor schopný dodávat
dostačující výkon nesouměrné zátěže.–
Ve zkoumaném případě tato odchylka činí přibližně příslušných napětí. Tuto velikost
hodnotí autor jako poměrně velkou.: Elektrická měření, SNTL, 1987, vydání první., použití terciárního vinutí, ev
