Zároveň konstatuje, použitý transformátor, ačkoliv
jde profesionální výrobek, přeci jen svým provedením poměrně dosti vzdálený alespoň
dokonalému transformátoru. Ing. Naměřené hodnoty jsou tak něco větší než očekávané (ty
by mohly být podle hrubého odhadu cca %). Tuto velikost
hodnotí autor jako poměrně velkou.
ISBN 80-01-00147-4.: Teorie obvodů přednášky, ČVUT Praze, 1989. pomocí II.
Zdroje
[1] doc.
Závěrem tedy můžeme konstatovat, transformátor rámci možností skutečné
konstrukce přibližuje idealizovanému stavu podle teoretického rozboru, avšak pro praxi
není uvedená konfigurace (Yy nepřipojeným uzlem primárního vinutí) pro použití vhodná.
[2] Prof.: Elektrická měření, SNTL, 1987, vydání první.
Z provedeného měření také patrný vliv terciárního vinutí., DrSc.
DT 621., použití terciárního vinutí, ev. Při jeho sepnutí můžeme
pozorovat podstatné zmenšení odchylky potenciálu uzlu vinutí, hodnoty menší než
5 Vysvětlení zde můžeme hledat jak pomocí obvodového řešení, tj. Pozornosti také neměla ujít skutečnost, že
k největší odchylce nedochází vinutí zatížené fáze, ale fáze následující.
Kirchhoffova zákona, tak pomocí řešení magnetických obvodů, jelikož terciární vinutí
zabraňuje průchodu rozptylového magnetického toku jádry transformátoru.317(075. 376 stran. Fajt, V.–
Ve zkoumaném případě tato odchylka činí přibližně příslušných napětí. Ing.8)
. můžeme
přisoudit tomu, transformátor své podstaty silně induktivní charakter vlastní
impedance, zatímco použitá zátěž čistě odporová. Zároveň měření poukazuje na
skutečnost, přes uvedené projevy nedokonalosti transformátor schopný dodávat
dostačující výkon nesouměrné zátěže. 234 stran. Mikulec, M.
V každém případě provedený experiment zajímavým srovnáním teoretických
předpokladů praxí., kol. důsledku toho dochází fázovému
posuvu úbytku napětí rozptylové impedanci transformátoru.
připojení uzlu primárního vinutí střed soustavy).
Proto také jsou místě opatření zamezující zpětnému vlivu nesouměrné zátěže na
transformátor, jako jsou volba spojení vinutí (Dy, Yz, aj
