Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015 až 2020

| Kategorie: Tisková zpráva  | Tento dokument chci!

Ačkoli digitální technologie nejsou jedinou hybnou silou všech současných změn, staly se minimálně v ekonomicky nejvýkonnějších společnostech základní infrastrukturou zprostředkovaného utváření, zpracování a přenosu informací. Protože komunikace je podstatou společenského aspektu lidského bytí, zasáhla tak tato změna přímo či nepřímo snad každou oblast společenského života (práci, vzdělávání, vědu, masmédia, politiku, rodinu, péči o zdraví, hledání partnera apod.)

Vydal: MPSV ČR Ministerstvo práce a sociálních věcí

Strana 23 z 94

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
37 pedagogů uvádí pouze základní stupeň digitálních dovedností (ČŠI, Výroční zpráva 2012/2013). V počátečním vzdělávání hlediska nastartování celoživotního učení cílem vytvoření návyků osvojení strategické práce digitálními technologiemi. 2009.doc 35 Tj. však třeba podotknout, oproti minulým letům došlo nárůstu.cz/DOC/memorandum. Tematická zpráva. 33 Strategie celoživotního učení ČR. Úroveň ICT základních školách ČR. jednotlivých vzdělávacích oblastech identifikujeme situaci následovně. Praha. tomu nutná nejvyšší míra jejich zapojení výuky, mimo předměty přímo zaměřené ICT. Jak vyplývá doporučení zprávy ICILS 2013, vysoké školy připravující učitele tomto směru nedostatečně vedou absolventy k zapojení digitálních technologií každodenní výuky38 . Digitální technologie mají pohledu dalšího vzdělávání význam jako výukový prostředek, nikoli pouze jako cíl. .msmt.cz/getattachment/d7c850b2-c2cb-4c35-aa10-4c6a80692dae 39 ČŠI. 34 Memorandum Lifelong Learning, Brussels: European Commission, 2000./94 digitálních technologií. Naopak polovina pedagogů (49 identifikovala jako jednu překážek zapojení digitálních technologií výuky „nedostatek metodické podpory pro efektivní využití ICT“39 .csicr. vyhledávání ověřování faktů využívají internet alespoň jednou měsíčně dvě pětiny uživatelů. aktivně nimi pracuje alespoň několik žáků. toho můžeme vyvozovat, že používání digitálních technologií procesu dalšího vzdělávání není zatím většinovým trendem, tedy situace tomto ohledu měla vylepšovat. Dostupné http://www. [on-line]. Celoživotní učení jako koncept potom součástí celkové strategie oblasti vzdělávání a zaměstnanosti34 . Dostupné z: http://aplikace. 36 ČŠI, Výroční zpráva 2012/2013. Podpora strany státu této oblasti nebyla minulosti vždy dostatečná stabilní (zejména rovině metodické). rovině technické podpora zlepšila (pouze učitelů hodnotilo technické zázemí školy jako nedostačující). 38 ICILS 2013. Jak již bylo nastíněno výše, celoživotní učení oblasti digitální gramotnosti vyžaduje soulad mezi situací počátečním a dalším vzdělávání. Z dat WIP vyplývá, roce 2014 používalo internet výuce (účast online přednášce či školení) alespoň jednou měsíčně pouze uživatelů. Podle zprávy ČŠI nebyly ICT vůbec použity % sledovaných vyučovacích hodin ZŠ, interaktivní formou35 byly výuky ICT zapojeny pouze hodin36 , což jeví jako nedostačující. Současný stav má tomto směru stále rezervy. mezi pedagogy nejnavštěvovanějším. rámci Strategie celoživotního učení ČR33 byla tato oblast dovedností identifikována jako klíčová kompetence pro celoživotní učení jako takové, jako podmínka nezbytná mimo jiné participaci rozvoji distančních vzdělávacích forem. 40 Kurzy semináře zaměřené oblast digitálních technologií patří např. Další vzdělávání oblasti digitálních technologií státem podporováno zejména rovině formálního vzdělávání prostřednictvím rekvalifikačních kurzů, nebo kurzů vazbou na digitální technologie pro státní zaměstnance, které jsou hojně využívány40 . Jeho význam pro zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky, adaptability pracovní síly zlepšení kvality života jednotlivců zásadní. Podpora neformálního individuálního učení strany státu mnohem složitější. Zde mělo jednat především podporu motivace dospělých pro zvyšování vytváření metodické a softwarové infrastruktury, která učení této oblasti napomohla. Česká školní inspekce. Problém vychází nedostatečné úrovně části pedagogických pracovníků37 . Praha: MŠMT ČR, 2007