Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015 až 2020

| Kategorie: Tisková zpráva  | Tento dokument chci!

Ačkoli digitální technologie nejsou jedinou hybnou silou všech současných změn, staly se minimálně v ekonomicky nejvýkonnějších společnostech základní infrastrukturou zprostředkovaného utváření, zpracování a přenosu informací. Protože komunikace je podstatou společenského aspektu lidského bytí, zasáhla tak tato změna přímo či nepřímo snad každou oblast společenského života (práci, vzdělávání, vědu, masmédia, politiku, rodinu, péči o zdraví, hledání partnera apod.)

Vydal: MPSV ČR Ministerstvo práce a sociálních věcí

Strana 23 z 94

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Z dat WIP vyplývá, roce 2014 používalo internet výuce (účast online přednášce či školení) alespoň jednou měsíčně pouze uživatelů. mezi pedagogy nejnavštěvovanějším. Podpora neformálního individuálního učení strany státu mnohem složitější. 37 pedagogů uvádí pouze základní stupeň digitálních dovedností (ČŠI, Výroční zpráva 2012/2013). toho můžeme vyvozovat, že používání digitálních technologií procesu dalšího vzdělávání není zatím většinovým trendem, tedy situace tomto ohledu měla vylepšovat. rovině technické podpora zlepšila (pouze učitelů hodnotilo technické zázemí školy jako nedostačující).cz/DOC/memorandum. jednotlivých vzdělávacích oblastech identifikujeme situaci následovně.doc 35 Tj. tomu nutná nejvyšší míra jejich zapojení výuky, mimo předměty přímo zaměřené ICT./94 digitálních technologií. Digitální technologie mají pohledu dalšího vzdělávání význam jako výukový prostředek, nikoli pouze jako cíl. vyhledávání ověřování faktů využívají internet alespoň jednou měsíčně dvě pětiny uživatelů. Podle zprávy ČŠI nebyly ICT vůbec použity % sledovaných vyučovacích hodin ZŠ, interaktivní formou35 byly výuky ICT zapojeny pouze hodin36 , což jeví jako nedostačující. Naopak polovina pedagogů (49 identifikovala jako jednu překážek zapojení digitálních technologií výuky „nedostatek metodické podpory pro efektivní využití ICT“39 .cz/getattachment/d7c850b2-c2cb-4c35-aa10-4c6a80692dae 39 ČŠI. . Dostupné http://www. Tematická zpráva. aktivně nimi pracuje alespoň několik žáků. Jak již bylo nastíněno výše, celoživotní učení oblasti digitální gramotnosti vyžaduje soulad mezi situací počátečním a dalším vzdělávání. Úroveň ICT základních školách ČR. Praha: MŠMT ČR, 2007. Celoživotní učení jako koncept potom součástí celkové strategie oblasti vzdělávání a zaměstnanosti34 . 36 ČŠI, Výroční zpráva 2012/2013. Jeho význam pro zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky, adaptability pracovní síly zlepšení kvality života jednotlivců zásadní. Jak vyplývá doporučení zprávy ICILS 2013, vysoké školy připravující učitele tomto směru nedostatečně vedou absolventy k zapojení digitálních technologií každodenní výuky38 . rámci Strategie celoživotního učení ČR33 byla tato oblast dovedností identifikována jako klíčová kompetence pro celoživotní učení jako takové, jako podmínka nezbytná mimo jiné participaci rozvoji distančních vzdělávacích forem. 33 Strategie celoživotního učení ČR. však třeba podotknout, oproti minulým letům došlo nárůstu. Podpora strany státu této oblasti nebyla minulosti vždy dostatečná stabilní (zejména rovině metodické).csicr. Současný stav má tomto směru stále rezervy. 2009. 38 ICILS 2013. 40 Kurzy semináře zaměřené oblast digitálních technologií patří např. Dostupné z: http://aplikace. V počátečním vzdělávání hlediska nastartování celoživotního učení cílem vytvoření návyků osvojení strategické práce digitálními technologiemi. Praha. Další vzdělávání oblasti digitálních technologií státem podporováno zejména rovině formálního vzdělávání prostřednictvím rekvalifikačních kurzů, nebo kurzů vazbou na digitální technologie pro státní zaměstnance, které jsou hojně využívány40 . Česká školní inspekce. Problém vychází nedostatečné úrovně části pedagogických pracovníků37 . Zde mělo jednat především podporu motivace dospělých pro zvyšování vytváření metodické a softwarové infrastruktury, která učení této oblasti napomohla.msmt. 34 Memorandum Lifelong Learning, Brussels: European Commission, 2000. [on-line]