... ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
celé Unii třeba zajistit soudržné jednotné
uplatňování pravidel ochrany základních práv svobod fyzických osob souvislosti zpracováním osobních
údajů. Toto nařízení rovněž poskytuje členským státům určitý prostor ke
stanovení vlastních pravidel, včetně pravidel pro zpracování zvláštních kategorií osobních údajů („citlivé osobní
údaje“).
(6) Rychlý technologický rozvoj globalizace sebou přinesly nové výzvy pro oblast ochrany osobních údajů. Fyzické osoby měly mít možnost kontrolovat své vlastní osobní údaje. Technologie změnily
ekonomiku společenský život měly dále usnadňovat volný pohyb osobních údajů rámci Unie předávání
do třetích zemí mezinárodním organizacím zároveň zajistit vysokou úroveň ochrany osobních údajů.
(5) Hospodářská sociální integrace vyplývající fungování vnitřního trhu vedla značnému nárůstu přeshra
ničních toků osobních údajů. Tato rozdílná úroveň ochrany je
způsobena rozdíly provádění uplatňování směrnice 95/46/ES. Technologie umožňují jak soukromým
společnostem, tak orgánům veřejné moci využívat při provádění jejich činností osobní údaje nebývalém
rozsahu. Ve
spojení obecnými horizontálními právními předpisy ochraně údajů provádějícími směrnici 95/46/ES
existuje členských státech několik právních předpisů specifických pro určitá odvětví oblastech, kterých je
třeba přijmout konkrétnější ustanovení.(4) Zpracování osobních údajů mělo sloužit lidem. Měla být
posílena právní praktická jistota fyzických osob, hospodářských subjektů orgánů veřejné moci. Rozdíly úrovni ochrany práv svobod fyzických
osob, zejména práva ochranu osobních údajů, souvislosti zpracováním osobních údajů členských
státech mohou bránit volnému pohybu osobních údajů rámci Unie. tomto rozsahu nařízení nevylučuje, aby právo členského státu stanovilo okolnosti konkrétních situací,
při nichž dochází zpracování, včetně přesnějšího určení podmínek, nichž zpracování osobních údajů
zákonné. Právo ochranu osobních údajů není právem absolutním;
musí být posuzováno souvislosti svou funkcí společnosti souladu zásadou proporcionality musí být
v rovnováze dalšími základními právy.
(10) cílem zajistit soudržnou vysokou úroveň ochrany fyzických osob odstranit překážky bránící pohybu
osobních údajů rámci Unie měla být úroveň ochrany práv svobod fyzických osob souvislosti se
zpracováním těchto údajů rovnocenná všech členských státech. Pokud jde zpracování osobních údajů důvodu splnění právní povinnosti, provádění určitého úkolu ve
veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým pověřen správce, měly mít členské státy možnost
zachovat zavést vnitrostátní předpisy účelem dále konkretizovat uplatňování pravidel tohoto nařízení.5.
Rozsah shromažďování sdílení osobních údajů významně vzrostl.
(7) Tento vývoj vyžaduje pevný soudržnější rámec pro ochranu osobních údajů Unii, jenž opíral důsledné
vymáhání práva, ohledem nezbytnost nastolit důvěru, která umožní rozvoj digitální ekonomiky na
celém vnitřním trhu. Tyto rozdíly proto mohou být překážkou
pro výkon hospodářských činností úrovni Unie, mohou narušovat hospodářskou soutěž bránit orgánům
veřejné moci výkonu povinností, které jim ukládají právní předpisy Unie. Právo Unie zavazuje vnitrostátní orgány členských států spolupráci
a výměně osobních údajů, aby mohly plnit své povinnosti nebo provádět úkoly jménem orgánu jiného členského
státu.
(9) Ačkoliv cíle zásady směrnice 95/46/ES nadále platí, nezabránilo roztříštěnosti provádění ochrany údajů
v celé Unii, právní nejistotě ani rozšířenému pocitu veřejnosti, souvislosti ochranou fyzických osob existují
značná rizika, zejména pokud jde činnosti prováděné online. Fyzické osoby stále častěji své osobní údaje zveřejňují, globálním měřítku. celé Unii zvýšila výměna osobních údajů mezi veřejnými soukromými aktéry,
včetně fyzických osob, sdružení podniků.
4. Toto nařízení ctí všechna základní práva dodržuje svobody zásady
uznávané Listinou, jak jsou zakotveny Smlouvách, zejména respektování soukromého rodinného života,
obydlí komunikace, ochranu osobních údajů, svobodu myšlení, svědomí náboženského vyznání, svobodu
projevu informací, svobodu podnikání, právo účinnou právní ochranu spravedlivý proces, jakož kulturní,
náboženskou jazykovou rozmanitost.
(8) Stanoví-li toto nařízení upřesnění nebo omezení svých pravidel právem členského státu, mohou členské státy
začlenit svého vnitrostátního práva prvky tohoto nařízení, pokud nezbytné pro účely soudržnosti pro
učinění vnitrostátních předpisů srozumitelnými pro osoby, něž vztahují.2016
L 119/2 Úřední věstník Evropské unie
CS
