7. 8. Pravděpodobně
bych tak místo poruchy našel tímto přijímačem bez předchozího označení. Tento předpoklad potvrdil.1. Změna intenzity tónu ve
sluchátku byla nad místem poruchy oproti optické indikaci výraznější. 6. Provoz zařízení využívající
metalické čtyřky tak byl ovlivňován hučením. přibližně padesátimetrovém úseku
(25 každou stranu předpokládaného místa spojky) byla provedena přesná
lokalizace poruchy. Metodou krokového napětí jsem však poruchu
při procházení vytýčené trasy, kdy jsem zabodával A-rám každý metr, také nenalezl.
Hodnota izolačního odporu stínění vůči zemi byla 0,20 MΩ. jednom místě ve
vymezeném úseku nakonec šipka přijímači ustálila, avšak necelý metr dál už
bylo ustálení. místě spojky
však nebyl nalezen žádný označník ani marker.73
8. Po
vykopání označeného místa byla nalezena porucha, jejíž příčinou byla zateklá spojka
(obr. Porucha číslo 7
Izolační odpor nejhorší žíly vůči stínění měl této poruchy hodnotu 0,04 MΩ. 8. Nejprve jsem zvolil metodu nejasného minima, protože jsem
vzhledem vysokému odporu předpokládal, nalezení poruchy touto metodou bude
neúspěšné.38 Zateklá spojka Obr. Změnu magnetického pole jsem pak displeji
přijímače zaznamenal, ale kdybych neměl místo označené, tak bych toho nevšiml a
místo bych přešel.
Cestou zpět jsem tedy zvolil poloviční vzdálenost zabodávání.38 8.07).
Většina žil však měla menší pokles jejich izolační odpor byl větší než MΩ. tomto místě jsem zkusil ještě jednou pomocí induktivní metody
nejasného minima zaměřit poruchu.39 Detail vody spojce
. Chyba náměru TDR nebyla důvodu
délky kabelu (3,485 km) relativně ještě vysokému izolačnímu odporu viditelná, proto
bylo provedeno předběžné zaměření můstkem, Murrayovo metodou.
Obr.39). 8. Proto jsem zkusil použít této metody ještě starou lokační sadu, jejíž
přijímač indikuje přijímaný signál sluchátek (viz obr. Vypočtená
vzdálenost 1,043 vycházela blízko spojky uvedené dokumentaci
