Nejprve jsem zvolil metodu nejasného minima, protože jsem
vzhledem vysokému odporu předpokládal, nalezení poruchy touto metodou bude
neúspěšné. 8. 6. Po
vykopání označeného místa byla nalezena porucha, jejíž příčinou byla zateklá spojka
(obr. Vypočtená
vzdálenost 1,043 vycházela blízko spojky uvedené dokumentaci.1.73
8. Provoz zařízení využívající
metalické čtyřky tak byl ovlivňován hučením.38 Zateklá spojka Obr.
Cestou zpět jsem tedy zvolil poloviční vzdálenost zabodávání.
Obr.39 Detail vody spojce
.38 8. místě spojky
však nebyl nalezen žádný označník ani marker. jednom místě ve
vymezeném úseku nakonec šipka přijímači ustálila, avšak necelý metr dál už
bylo ustálení.
Většina žil však měla menší pokles jejich izolační odpor byl větší než MΩ. Proto jsem zkusil použít této metody ještě starou lokační sadu, jejíž
přijímač indikuje přijímaný signál sluchátek (viz obr. přibližně padesátimetrovém úseku
(25 každou stranu předpokládaného místa spojky) byla provedena přesná
lokalizace poruchy.39). 8. Porucha číslo 7
Izolační odpor nejhorší žíly vůči stínění měl této poruchy hodnotu 0,04 MΩ. 8. Metodou krokového napětí jsem však poruchu
při procházení vytýčené trasy, kdy jsem zabodával A-rám každý metr, také nenalezl. Změna intenzity tónu ve
sluchátku byla nad místem poruchy oproti optické indikaci výraznější. Tento předpoklad potvrdil.
Hodnota izolačního odporu stínění vůči zemi byla 0,20 MΩ. Změnu magnetického pole jsem pak displeji
přijímače zaznamenal, ale kdybych neměl místo označené, tak bych toho nevšiml a
místo bych přešel.7. Chyba náměru TDR nebyla důvodu
délky kabelu (3,485 km) relativně ještě vysokému izolačnímu odporu viditelná, proto
bylo provedeno předběžné zaměření můstkem, Murrayovo metodou. Pravděpodobně
bych tak místo poruchy našel tímto přijímačem bez předchozího označení. tomto místě jsem zkusil ještě jednou pomocí induktivní metody
nejasného minima zaměřit poruchu.07)
