Problematika zaměřování poruch na kabelech

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno

Strana 66 z 90

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
19). Předběžná lokalizace tak byla provedena můstkem. Protože byly profilu žíly dobré izolaci (nejlepší izolace měla 1,3 GΩ), byla zvolena Murrayova metoda. 8.15).17) odstranění obou plášťů poškození kabelové duše (obr. Místo poškození kabelu pak bylo opraveno spojkou. Pomocí obou zjišťovaných metod bylo shodně určeno místo vzdálené 72m spojky (obr. Výpočtem stanovená vzdálenost poruchy spojky byla po opětovném zaměřování můstkem Následovalo přesné určení poruchového místa na kabelové trase. nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,01 MΩ.66 Obr.16). vykopání otevření této spojky bylo provedeno opětovné zaměřování. 8.2. Výpočtem zjištěná vzdálenost poruše byla 2,791 km. odkopání byl zřetelně vidět poškozený plášť vstupem blesku kabelu (obr. 8. 8.14 Místo poruchy 8.1. Měřením TDR nebylo místo poruchy zjištěno.18). Porucha číslo 2 Při této poruše měla téměř polovina profilu proti stínění svod. náměru TDR nebylo místo poruchy stále viditelné, přestože měřený úsek zkrátil přibližně polovinu celkové délky kabelu (obr. 8. 8. . Při čištění duše spálené plnicí hmoty zabraňující podélnému šíření vlhkosti pak poškozené žíly snadno přerušily (obr. Blízko této vzdálenosti podle dokumentace nacházela spojka (2,851 km). Délka kabelu uvedená dokumentaci byla 5,272 km. Stínění proti zemi pak mělo izolační odpor 0,03 MΩ