náměru TDR nebylo místo
poruchy stále viditelné, přestože měřený úsek zkrátil přibližně polovinu celkové
délky kabelu (obr.
. 8. 8. Měřením
TDR nebylo místo poruchy zjištěno. Pomocí obou zjišťovaných metod bylo shodně určeno místo vzdálené
72m spojky (obr. odkopání byl zřetelně vidět poškozený plášť vstupem
blesku kabelu (obr. Porucha číslo 2
Při této poruše měla téměř polovina profilu proti stínění svod. 8. Blízko této
vzdálenosti podle dokumentace nacházela spojka (2,851 km).16). Výpočtem zjištěná vzdálenost poruše byla 2,791 km. vykopání otevření
této spojky bylo provedeno opětovné zaměřování. Stínění proti zemi pak mělo
izolační odpor 0,03 MΩ.15). nejhorším
případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,01 MΩ.66
Obr.2.18). Výpočtem stanovená vzdálenost poruchy spojky byla po
opětovném zaměřování můstkem Následovalo přesné určení poruchového místa
na kabelové trase. Místo poškození kabelu pak
bylo opraveno spojkou. 8.14 Místo poruchy
8.
Protože byly profilu žíly dobré izolaci (nejlepší izolace měla 1,3 GΩ), byla zvolena
Murrayova metoda. Předběžná lokalizace tak byla provedena můstkem.17) odstranění obou plášťů poškození kabelové duše
(obr. 8. 8.1. Při čištění duše spálené plnicí hmoty zabraňující podélnému šíření
vlhkosti pak poškozené žíly snadno přerušily (obr.19). Délka kabelu uvedená dokumentaci byla 5,272 km
