Porucha číslo 2
Při této poruše měla téměř polovina profilu proti stínění svod.19). Předběžná lokalizace tak byla provedena můstkem. Pomocí obou zjišťovaných metod bylo shodně určeno místo vzdálené
72m spojky (obr. nejhorším
případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,01 MΩ. Blízko této
vzdálenosti podle dokumentace nacházela spojka (2,851 km). 8.16). Při čištění duše spálené plnicí hmoty zabraňující podélnému šíření
vlhkosti pak poškozené žíly snadno přerušily (obr.
. 8. Výpočtem stanovená vzdálenost poruchy spojky byla po
opětovném zaměřování můstkem Následovalo přesné určení poruchového místa
na kabelové trase. vykopání otevření
této spojky bylo provedeno opětovné zaměřování. 8.17) odstranění obou plášťů poškození kabelové duše
(obr. 8. Výpočtem zjištěná vzdálenost poruše byla 2,791 km. náměru TDR nebylo místo
poruchy stále viditelné, přestože měřený úsek zkrátil přibližně polovinu celkové
délky kabelu (obr.
Protože byly profilu žíly dobré izolaci (nejlepší izolace měla 1,3 GΩ), byla zvolena
Murrayova metoda. Délka kabelu uvedená dokumentaci byla 5,272 km.14 Místo poruchy
8. 8.15).2. Měřením
TDR nebylo místo poruchy zjištěno. odkopání byl zřetelně vidět poškozený plášť vstupem
blesku kabelu (obr. Stínění proti zemi pak mělo
izolační odpor 0,03 MΩ.18).1. Místo poškození kabelu pak
bylo opraveno spojkou. 8.66
Obr
