8. Pomocí obou zjišťovaných metod bylo shodně určeno místo vzdálené
72m spojky (obr. 8. náměru TDR nebylo místo
poruchy stále viditelné, přestože měřený úsek zkrátil přibližně polovinu celkové
délky kabelu (obr.2. nejhorším
případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,01 MΩ. vykopání otevření
této spojky bylo provedeno opětovné zaměřování. Výpočtem zjištěná vzdálenost poruše byla 2,791 km. Délka kabelu uvedená dokumentaci byla 5,272 km.66
Obr.
Protože byly profilu žíly dobré izolaci (nejlepší izolace měla 1,3 GΩ), byla zvolena
Murrayova metoda. 8. 8. Blízko této
vzdálenosti podle dokumentace nacházela spojka (2,851 km). Předběžná lokalizace tak byla provedena můstkem.
. odkopání byl zřetelně vidět poškozený plášť vstupem
blesku kabelu (obr.14 Místo poruchy
8. Měřením
TDR nebylo místo poruchy zjištěno. Místo poškození kabelu pak
bylo opraveno spojkou.17) odstranění obou plášťů poškození kabelové duše
(obr.1. Při čištění duše spálené plnicí hmoty zabraňující podélnému šíření
vlhkosti pak poškozené žíly snadno přerušily (obr.15). 8.18). Porucha číslo 2
Při této poruše měla téměř polovina profilu proti stínění svod. Výpočtem stanovená vzdálenost poruchy spojky byla po
opětovném zaměřování můstkem Následovalo přesné určení poruchového místa
na kabelové trase.16).19). Stínění proti zemi pak mělo
izolační odpor 0,03 MΩ. 8
