Problematika zaměřování poruch na kabelech

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno

Strana 66 z 90

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
2.66 Obr. Protože byly profilu žíly dobré izolaci (nejlepší izolace měla 1,3 GΩ), byla zvolena Murrayova metoda.1. náměru TDR nebylo místo poruchy stále viditelné, přestože měřený úsek zkrátil přibližně polovinu celkové délky kabelu (obr.15). Blízko této vzdálenosti podle dokumentace nacházela spojka (2,851 km). 8. 8. nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,01 MΩ. Měřením TDR nebylo místo poruchy zjištěno. Výpočtem zjištěná vzdálenost poruše byla 2,791 km. 8. Stínění proti zemi pak mělo izolační odpor 0,03 MΩ. Při čištění duše spálené plnicí hmoty zabraňující podélnému šíření vlhkosti pak poškozené žíly snadno přerušily (obr. . Délka kabelu uvedená dokumentaci byla 5,272 km. vykopání otevření této spojky bylo provedeno opětovné zaměřování. 8. Výpočtem stanovená vzdálenost poruchy spojky byla po opětovném zaměřování můstkem Následovalo přesné určení poruchového místa na kabelové trase. odkopání byl zřetelně vidět poškozený plášť vstupem blesku kabelu (obr. Předběžná lokalizace tak byla provedena můstkem.14 Místo poruchy 8.18). 8.16).17) odstranění obou plášťů poškození kabelové duše (obr. Porucha číslo 2 Při této poruše měla téměř polovina profilu proti stínění svod. Místo poškození kabelu pak bylo opraveno spojkou. Pomocí obou zjišťovaných metod bylo shodně určeno místo vzdálené 72m spojky (obr. 8.19)