Magnetické pole je
snímáno pomocí indukčních kleští nebo stetoskopu (malá výběrová cívka), jež se
připojují kabelovému hledači (přijímači). Vychází přitom předpokladu, spojka buď
v menší hloubce, nebo oproti kabelu vybočena.
Nachází-li otevřeném výkopu více kabelů, které nelze sebe jednoduše
odlišit, používá identifikaci správného kabelu indukční metoda. [3, 13,
22, 26, 39, 41]
. Následuje tedy opětovné měření
impulsovou nebo můstkovou metodou. Tímto příslušenstvím přijímače, lze pak
závitovou metodou přesně identifikovat zkraty žil sdělovacích kabelech.56
konce místu poruchy nejpřesněji povrchu odměřena. případě pochybnosti správnosti výsledku se
ještě otevírá nejbližší spojka předpokládaným místem poruchy. Otevřením spojky tak dojde
k podstatnému zmenšení délky měřeného kabelu. Není-li spojka označena, lze občas najít
pomocí kabelového hledače. Porucha pak může
přesně určit pomocí metody měrného drátu. Navíc se
stává, výsledky předběžném zaměření obou stran buď překrývají, nebo sobě
nedosahují. Přitom
se dodržuje pravidlo zaskočení poruchy, tedy otevření spojky, jenž bližšího konce
kabelu místem předpokládané poruchy. Vzdálenost místu poruchy pak pomocí
měřicího pásma spojky odměřena. dlouhých kabelů však
kromě poruch zaměřených blízko jednoho konců odměření velmi nepřesné. Proto nejprve otevírá spojka, která poblíž vypočítaného místa
