Jedním hlavních důvodů již zmíněná častá
neúspěšnost nebo nemožnost snížení přechodového odporu místě poruchy. Tato podmínka právě případě silových
kabelů téměř vždy splněna, protože přechodový odpor místě poruchy bývá po
předběžné lokalizaci malý. Čím přechodový odpor nižší, tím doměření
poruchy obtížnější. Tyto přesné metody určení místa poruchy jsou vhodné právě na
procházení trasy vymezené toleranci. Podmínkou použití akustické metody vyšší hodnota
přechodového odporu místě poruchy. důvodu krátkého zákrutu žil povrchu nepoužitelná závitová
metoda. těchto případech tak
spoléhá jen údaj předběžné lokalizace. Tyto kabely mají pancíř ocelových pásků krytý jen
vlákninovým obalem. starých typech kabelů pak
použít tato metoda nedá, což stejné jako případě silových kabelů.
Na silových kabelech nejčastěji používá metoda krokového napětí. Nejsou
výjimkou ani případy, kdy známe jen místa, nichž kabel končí. Například plány trasy
jsou kresleny měřítku, případné kabelové rezervy nebývají uvedeny atp. Zkraty bývá
možné zaměřit kabelovým hledačem metodou nejasného minima nebo měřením proudu. Čím hodnota přechodového odporu
vyšší, pravděpodobnost určení přesného místa nižší.
Na sdělovacích kabelech oproti silovým kabelům přesné zaměření místa
poruchy podstatně náročnější. Proto místo poruchy
po předběžné lokalizaci určeno tolerancí několika jednotek desítek metrů. Obě metody však vyžadují nízký
přechodový odpor.
Tuto funkci ale mají pouze některé typy nových kabelových hledačů. Čisté zkraty všech žil však upravit nelze, protože
nedochází přeskokům, nelze použít ani tato metoda. Hodnotu lze ale opět pomocí propalovacího nebo rázového
generátoru vhodně upravit. Kromě chyb způsobených například citlivostí přístrojů a
nepřesným odečtením jedním hlavních důvodů dokumentace. Protože
kromě malého průřezu žil mají sdělovací kabely také často velkou délku, rázová
akustická metoda, jež používá právě při větších hodnotách odporu, prakticky
nepoužitelná.
V případě velmi dlouhých kabelů, typicky sdělovacích, však může jednat toleranci
přesahující sto metrů.
Z metod určených pro přesné doměření, tak sdělovacích kabelech používá
metoda krokového napětí nebo induktivní metoda.2.
K přesnému určení místa poruchy užívá metoda induktivní, rázová akustická
nebo krokového napětí. těchto ojedinělých případech se
pak používá metoda induktivní, tedy zaměření poruchy pomocí kabelového hledače.
Většina poruch sdělovacích kabelech často přechodový odpor vyšší, než
vyžadují úspěšnému určení místa obě výše zmíněné metody. Případně možnost propalováním jeho hodnotu dodatečně
ještě snížit. Obě metody lze použít jak na
plastových tak PILC kabelech. Metoda však nedá použít starých typech kabelů, tedy izolací
napuštěným papírem (PILC).
V případech, kterých není možné poruchu doměřit metodou krokového napětí,
se používá rázová akustická nebo induktivní metoda.55
6. Metoda krokového napětí používá případech plášťových poruch
nebo zemních zkratů velmi nízkým odporem. krátkých kabelů vzdálenost bližšího
. Pancíř tak spojen celé délce kabelu víceméně vodivě zemí,
čímž místě poruchy podstatě zamezuje úniku proudu země. Přesné určení místa poruchy
Předběžnou lokalizací zjistí vzdálenost poruchy kabelu jeho začátku. Na
výsledek zaměřování poruchy impulsovou nebo můstkovou metodou však
většinou nelze plně spolehnout. Jednotlivé metody včetně podmínek jejich
použití jsou vysvětleny předešlé kapitole. důvodu provádění jen nejnutnějších výkopových prací, bývá
tolerance několika málo metrů, zejména zastavěném území pro odstranění poruchy
nedostatečná. Podmínkou
jejího použití nízkoohmový zemní svod.3
