Nejsou
výjimkou ani případy, kdy známe jen místa, nichž kabel končí. Čím hodnota přechodového odporu
vyšší, pravděpodobnost určení přesného místa nižší. Čisté zkraty všech žil však upravit nelze, protože
nedochází přeskokům, nelze použít ani tato metoda.
K přesnému určení místa poruchy užívá metoda induktivní, rázová akustická
nebo krokového napětí. Jedním hlavních důvodů již zmíněná častá
neúspěšnost nebo nemožnost snížení přechodového odporu místě poruchy. krátkých kabelů vzdálenost bližšího
. Proto místo poruchy
po předběžné lokalizaci určeno tolerancí několika jednotek desítek metrů.
Z metod určených pro přesné doměření, tak sdělovacích kabelech používá
metoda krokového napětí nebo induktivní metoda. důvodu provádění jen nejnutnějších výkopových prací, bývá
tolerance několika málo metrů, zejména zastavěném území pro odstranění poruchy
nedostatečná. Tyto kabely mají pancíř ocelových pásků krytý jen
vlákninovým obalem.
Většina poruch sdělovacích kabelech často přechodový odpor vyšší, než
vyžadují úspěšnému určení místa obě výše zmíněné metody.
V případě velmi dlouhých kabelů, typicky sdělovacích, však může jednat toleranci
přesahující sto metrů. Jednotlivé metody včetně podmínek jejich
použití jsou vysvětleny předešlé kapitole.
Na sdělovacích kabelech oproti silovým kabelům přesné zaměření místa
poruchy podstatně náročnější.2. důvodu krátkého zákrutu žil povrchu nepoužitelná závitová
metoda. Pancíř tak spojen celé délce kabelu víceméně vodivě zemí,
čímž místě poruchy podstatě zamezuje úniku proudu země.3.
Na silových kabelech nejčastěji používá metoda krokového napětí. Metoda však nedá použít starých typech kabelů, tedy izolací
napuštěným papírem (PILC). těchto ojedinělých případech se
pak používá metoda induktivní, tedy zaměření poruchy pomocí kabelového hledače. Tato podmínka právě případě silových
kabelů téměř vždy splněna, protože přechodový odpor místě poruchy bývá po
předběžné lokalizaci malý. starých typech kabelů pak
použít tato metoda nedá, což stejné jako případě silových kabelů. Například plány trasy
jsou kresleny měřítku, případné kabelové rezervy nebývají uvedeny atp. Zkraty bývá
možné zaměřit kabelovým hledačem metodou nejasného minima nebo měřením proudu. Protože
kromě malého průřezu žil mají sdělovací kabely také často velkou délku, rázová
akustická metoda, jež používá právě při větších hodnotách odporu, prakticky
nepoužitelná. Tyto přesné metody určení místa poruchy jsou vhodné právě na
procházení trasy vymezené toleranci. Obě metody lze použít jak na
plastových tak PILC kabelech. těchto případech tak
spoléhá jen údaj předběžné lokalizace. Hodnotu lze ale opět pomocí propalovacího nebo rázového
generátoru vhodně upravit. Obě metody však vyžadují nízký
přechodový odpor. Kromě chyb způsobených například citlivostí přístrojů a
nepřesným odečtením jedním hlavních důvodů dokumentace. Metoda krokového napětí používá případech plášťových poruch
nebo zemních zkratů velmi nízkým odporem. Přesné určení místa poruchy
Předběžnou lokalizací zjistí vzdálenost poruchy kabelu jeho začátku. Čím přechodový odpor nižší, tím doměření
poruchy obtížnější. Podmínkou použití akustické metody vyšší hodnota
přechodového odporu místě poruchy.55
6.
V případech, kterých není možné poruchu doměřit metodou krokového napětí,
se používá rázová akustická nebo induktivní metoda. Podmínkou
jejího použití nízkoohmový zemní svod. Případně možnost propalováním jeho hodnotu dodatečně
ještě snížit.
Tuto funkci ale mají pouze některé typy nových kabelových hledačů. Na
výsledek zaměřování poruchy impulsovou nebo můstkovou metodou však
většinou nelze plně spolehnout
