Obě metody lze použít jak na
plastových tak PILC kabelech.3. těchto případech tak
spoléhá jen údaj předběžné lokalizace.
V případech, kterých není možné poruchu doměřit metodou krokového napětí,
se používá rázová akustická nebo induktivní metoda. Přesné určení místa poruchy
Předběžnou lokalizací zjistí vzdálenost poruchy kabelu jeho začátku. krátkých kabelů vzdálenost bližšího
. Kromě chyb způsobených například citlivostí přístrojů a
nepřesným odečtením jedním hlavních důvodů dokumentace.
V případě velmi dlouhých kabelů, typicky sdělovacích, však může jednat toleranci
přesahující sto metrů. Čisté zkraty všech žil však upravit nelze, protože
nedochází přeskokům, nelze použít ani tato metoda. Metoda však nedá použít starých typech kabelů, tedy izolací
napuštěným papírem (PILC). starých typech kabelů pak
použít tato metoda nedá, což stejné jako případě silových kabelů. Podmínkou použití akustické metody vyšší hodnota
přechodového odporu místě poruchy. Hodnotu lze ale opět pomocí propalovacího nebo rázového
generátoru vhodně upravit. Například plány trasy
jsou kresleny měřítku, případné kabelové rezervy nebývají uvedeny atp.
Tuto funkci ale mají pouze některé typy nových kabelových hledačů.
K přesnému určení místa poruchy užívá metoda induktivní, rázová akustická
nebo krokového napětí. Pancíř tak spojen celé délce kabelu víceméně vodivě zemí,
čímž místě poruchy podstatě zamezuje úniku proudu země. Protože
kromě malého průřezu žil mají sdělovací kabely také často velkou délku, rázová
akustická metoda, jež používá právě při větších hodnotách odporu, prakticky
nepoužitelná. Podmínkou
jejího použití nízkoohmový zemní svod. Proto místo poruchy
po předběžné lokalizaci určeno tolerancí několika jednotek desítek metrů. těchto ojedinělých případech se
pak používá metoda induktivní, tedy zaměření poruchy pomocí kabelového hledače. Jednotlivé metody včetně podmínek jejich
použití jsou vysvětleny předešlé kapitole.
Většina poruch sdělovacích kabelech často přechodový odpor vyšší, než
vyžadují úspěšnému určení místa obě výše zmíněné metody. Čím hodnota přechodového odporu
vyšší, pravděpodobnost určení přesného místa nižší. Nejsou
výjimkou ani případy, kdy známe jen místa, nichž kabel končí. Tyto kabely mají pancíř ocelových pásků krytý jen
vlákninovým obalem. Metoda krokového napětí používá případech plášťových poruch
nebo zemních zkratů velmi nízkým odporem.55
6. Tyto přesné metody určení místa poruchy jsou vhodné právě na
procházení trasy vymezené toleranci.
Na silových kabelech nejčastěji používá metoda krokového napětí. Zkraty bývá
možné zaměřit kabelovým hledačem metodou nejasného minima nebo měřením proudu. Obě metody však vyžadují nízký
přechodový odpor. důvodu krátkého zákrutu žil povrchu nepoužitelná závitová
metoda.
Na sdělovacích kabelech oproti silovým kabelům přesné zaměření místa
poruchy podstatně náročnější.2. Čím přechodový odpor nižší, tím doměření
poruchy obtížnější. Na
výsledek zaměřování poruchy impulsovou nebo můstkovou metodou však
většinou nelze plně spolehnout. Jedním hlavních důvodů již zmíněná častá
neúspěšnost nebo nemožnost snížení přechodového odporu místě poruchy. Případně možnost propalováním jeho hodnotu dodatečně
ještě snížit.
Z metod určených pro přesné doměření, tak sdělovacích kabelech používá
metoda krokového napětí nebo induktivní metoda. důvodu provádění jen nejnutnějších výkopových prací, bývá
tolerance několika málo metrů, zejména zastavěném území pro odstranění poruchy
nedostatečná. Tato podmínka právě případě silových
kabelů téměř vždy splněna, protože přechodový odpor místě poruchy bývá po
předběžné lokalizaci malý
