3. dvou vodičů (například venkovního vedení, kabelu bez kovového
pláště) určena vztahem: [22]
[ ]
nF/km
2
ln
π r
0
d
a
C
ε
ε ⋅
⋅
= (4. vzrůstající frekvencí přenášeného proudu, vlivem
povrchového efektu, dochází zhuštění magnetického pole vodiči směrem
k povrchu, čímž zmenšuje vnitřní indukčnost vodiče.10)
kde: elektrický náboj [C],
ϕ elektrický potenciál [V]. Veličina charakterizující
vodič nazývá kapacita vodiče závislá velikosti tvaru vodiče: [23, 24]
[ ]
F
ϕ
Q
C (4.22
magnetickému poli uvnitř vodiče.11)
kde: permitivita vakua 8,855 pF/km,
εr relativní permitivita závisející použitém materiálu dielektrika
(vzduch: papír vzduch: 1,7, styroflex vzduch: 1,4),
a vzdálenost vodičů sebe [mm],
d průměr vodiče [mm].09)
4. prostorově
rozmístěných kapacit, jako například vodičů vedení, kapacita úměrná jejich délce. Přiblížíme-li druhý vodič jeho
blízkosti tak, aby elektrostatické pole bylo soustředěno mezi nimi, kapacita značně
zvýší.
Pro prvky typu DM: 0,65,
.
Kapacita osamoceného vodiče velmi malá.2. Proto frekvence vyšší než
10 kHz, indukčnost vypočítává bez druhého členu vztahu (4. Kapacita C
Připojíme-li osamocený vodič svorce zdroje, získá vodič stejný potenciál jaký
má svorka.
Kapacita kabelových vedení analogická kapacitou kondenzátoru.
Provozní kapacita vedení víceprvkových kabelů složena dílčích kapacit mezi
jednotlivými vodiči navzájem kapacit vůči kovovému plášti, respektive vůči zemi.12)
kde: činitel uspořádání vodičů kabelu. Soustava dvou plochých vodičů (elektrod) oddělených sebe vrstvou
dielektrika, sloužící shromažďování elektrického náboje nazývá kondenzátor.
Kapacita vedení, tj. Náboj vodiči přímo úměrný jeho potenciálu.
Lze určit empiricky podle vzorce: [4, 13, 22]
[ ]
nF/km
ln
π r
0
d
a
p
C
ε
ε ⋅
⋅
= (4.08), tedy dle vztahu: [4,
13, 22]
[ ]
mH/km
2
ln
4
,
0
d
a
L ⋅
= (4
