12)
kde: činitel uspořádání vodičů kabelu.08), tedy dle vztahu: [4,
13, 22]
[ ]
mH/km
2
ln
4
,
0
d
a
L ⋅
= (4. dvou vodičů (například venkovního vedení, kabelu bez kovového
pláště) určena vztahem: [22]
[ ]
nF/km
2
ln
π r
0
d
a
C
ε
ε ⋅
⋅
= (4.
Pro prvky typu DM: 0,65,
.
Kapacita osamoceného vodiče velmi malá.
Provozní kapacita vedení víceprvkových kabelů složena dílčích kapacit mezi
jednotlivými vodiči navzájem kapacit vůči kovovému plášti, respektive vůči zemi. vzrůstající frekvencí přenášeného proudu, vlivem
povrchového efektu, dochází zhuštění magnetického pole vodiči směrem
k povrchu, čímž zmenšuje vnitřní indukčnost vodiče.10)
kde: elektrický náboj [C],
ϕ elektrický potenciál [V].2.
Kapacita vedení, tj.
Lze určit empiricky podle vzorce: [4, 13, 22]
[ ]
nF/km
ln
π r
0
d
a
p
C
ε
ε ⋅
⋅
= (4.22
magnetickému poli uvnitř vodiče. Proto frekvence vyšší než
10 kHz, indukčnost vypočítává bez druhého členu vztahu (4.11)
kde: permitivita vakua 8,855 pF/km,
εr relativní permitivita závisející použitém materiálu dielektrika
(vzduch: papír vzduch: 1,7, styroflex vzduch: 1,4),
a vzdálenost vodičů sebe [mm],
d průměr vodiče [mm].09)
4.
Kapacita kabelových vedení analogická kapacitou kondenzátoru. Přiblížíme-li druhý vodič jeho
blízkosti tak, aby elektrostatické pole bylo soustředěno mezi nimi, kapacita značně
zvýší. prostorově
rozmístěných kapacit, jako například vodičů vedení, kapacita úměrná jejich délce. Náboj vodiči přímo úměrný jeho potenciálu. Kapacita C
Připojíme-li osamocený vodič svorce zdroje, získá vodič stejný potenciál jaký
má svorka. Veličina charakterizující
vodič nazývá kapacita vodiče závislá velikosti tvaru vodiče: [23, 24]
[ ]
F
ϕ
Q
C (4.3. Soustava dvou plochých vodičů (elektrod) oddělených sebe vrstvou
dielektrika, sloužící shromažďování elektrického náboje nazývá kondenzátor
