Provozní kapacita vedení víceprvkových kabelů složena dílčích kapacit mezi
jednotlivými vodiči navzájem kapacit vůči kovovému plášti, respektive vůči zemi.
Lze určit empiricky podle vzorce: [4, 13, 22]
[ ]
nF/km
ln
π r
0
d
a
p
C
ε
ε ⋅
⋅
= (4.22
magnetickému poli uvnitř vodiče.2.
Kapacita kabelových vedení analogická kapacitou kondenzátoru. vzrůstající frekvencí přenášeného proudu, vlivem
povrchového efektu, dochází zhuštění magnetického pole vodiči směrem
k povrchu, čímž zmenšuje vnitřní indukčnost vodiče. Kapacita C
Připojíme-li osamocený vodič svorce zdroje, získá vodič stejný potenciál jaký
má svorka.
Pro prvky typu DM: 0,65,
.
Kapacita vedení, tj.
Kapacita osamoceného vodiče velmi malá.3. prostorově
rozmístěných kapacit, jako například vodičů vedení, kapacita úměrná jejich délce. Proto frekvence vyšší než
10 kHz, indukčnost vypočítává bez druhého členu vztahu (4.11)
kde: permitivita vakua 8,855 pF/km,
εr relativní permitivita závisející použitém materiálu dielektrika
(vzduch: papír vzduch: 1,7, styroflex vzduch: 1,4),
a vzdálenost vodičů sebe [mm],
d průměr vodiče [mm]. Přiblížíme-li druhý vodič jeho
blízkosti tak, aby elektrostatické pole bylo soustředěno mezi nimi, kapacita značně
zvýší.08), tedy dle vztahu: [4,
13, 22]
[ ]
mH/km
2
ln
4
,
0
d
a
L ⋅
= (4. Náboj vodiči přímo úměrný jeho potenciálu. dvou vodičů (například venkovního vedení, kabelu bez kovového
pláště) určena vztahem: [22]
[ ]
nF/km
2
ln
π r
0
d
a
C
ε
ε ⋅
⋅
= (4.09)
4. Veličina charakterizující
vodič nazývá kapacita vodiče závislá velikosti tvaru vodiče: [23, 24]
[ ]
F
ϕ
Q
C (4.10)
kde: elektrický náboj [C],
ϕ elektrický potenciál [V].12)
kde: činitel uspořádání vodičů kabelu. Soustava dvou plochých vodičů (elektrod) oddělených sebe vrstvou
dielektrika, sloužící shromažďování elektrického náboje nazývá kondenzátor
