lékařského hlediska není fyzický
popis elektromagnetického pole sám sobě tak
důležitý.
Vliv elektromagnetického pole
na lidský organizmus
V první řadě třeba připomenout, že
lidský organizmus zdrojem EMP vytváří energii
prostřednictvím biochemických přeměn využitím
látek obsažených jídle pití. Díky tomu můžeme například umístit pacienta
do velmi silného pole supravodivého magnetu
a provést vyšetření magnetickou rezonancí. důsledku toho při
výpočtu SAR pro organizmus musí zohlednit
mnohem větší počet parametrů (perfuze krve,
metabolizmus) než případě hmotných předmětů3
. „Temperature
elevation the human brain and skin with
thermoregulation during exposure energy”. Zásadní především to, jaké jsou
biologické účinky elektromagnetického pole, včetně
generování patologických stavů..
Stanovení SAR mnohem složitější případě
lidského organismu než případě hmotného
předmětu.
Koeficient SAR odpovídá výkonu absorbované dávky
(absorbovaná dávka určitou časovou jednotku),
která používá dozimetrii ionizujícího záření.
V případě elektromagnetického záření lze tento
problém vyřešit dvěma způsoby: nepřímým
a přímým. Nepřímý způsob spočívá určení
maximální hustoty výkonu záření, které působí na
systém. Pro lidský organizmus to
znamená stanovit určité limity (normy), jejichž
překročení může být pro zdraví nebezpečné. Dále je
vhodné zdůraznit, frekvenčním rozsahu
0,5-5 GHz nejsou biologické látky ani velmi dobrými
elektrickými vodiči ani velmi dobrými izolátory. Pro srovnání, energetická hodnota malé lžičky
cukru asi kJ. Tento diametrální rozdíl
v biologických účincích při stejné hodnotě dodávané
energie souvisí odlišnými mechanizmy působení
elektromagnetického záření různou vlnovou
délkou organizmus. Koeficient je
pak měrná tepelná kapacita tkáně [J/ (kg K)], tedy
neformálně řečeno, kolik tepla „vejde“ do
jednotky hmotnosti daného materiálu.
.
Ke kvantitativnímu popisu energie absorbované
organizmem používá tzv.
V tomto vzorci označuje nárůst teploty je
doba, během níž stanovuje. Komplexní biologické systémy totiž mají
schopnost termoregulace. víc, tělo neustále
reaguje procesy, které něm probíhají, například
tím, průběžně odvádí tepelnou energii, která je
do něj přivedena. BioMed Central; 2018; 17: 1–17.
3 Kodera, Gomez-Tames, Hirata.
Problém při hodnocení biologických účinků
spočívá tom, vznik biologického účinku někdy
nelze jednoduše propojit množstvím energie
přenesené systému. Biomed
Eng Online. Vyjděme předpokladu, že
sluneční záření dodává povrch těla opalujícího se
člověka energii 300 Dodání podobného množství
energie formou rentgenového záření fotonovou
energií keV nejspíše způsobilo tomuto člověku
smrt.
Samostatným problémem pak určení
maximálního množství energie, kterou lze dodat do
biologického systému, tak aby nebylo narušeno
jeho správné fungování. Přímý způsob zakládá stanovení
množství energie absorbované systémem.Interakce elektromagnetických polí. Rentgenové záření
(tedy záření používané radiologii) proniká hlouběji
do těla navíc energie každého jednotlivého
fotonu natolik velká, schopna způsobit
nevratné změny struktuře chemických molekul,
včetně DNA, což svém důsledku vede smrti
organizmu.. Sluneční záření téměř celé
zadrženo kůží vyvolává především tepelný účinek:
jednoduše řečeno, zahřívá kůži.
V případě lidského organizmu již fázi
stanovení rozložení EMP výpočtu přenosu energie
vyvstávají problémy přesným určením geometrie
a chemického složení lidské tělo není homogenní
kovová destička, níž lze rozložení pole stanovit
pomocí jednoho vzorce. 51
U většiny biologických systémů magnetická
permeabilita příliš neliší magnetické
permeability vakua, což znamená, interakce
s magnetickou složkou vlny velmi slabá
a navíc nezávisí frekvenci použitého vnějšího
pole. měrný absorbovaný
výkon (SAR). Matematicky tento parametr
poměrně jednoduchou podobu: SAR ΔT/Δt
