K.
Dochází zde různým jevům, které vyskytují na
všech hranicích tohoto typu jejich popis uveden
v oddíle I. Pro dosažení biologických účinků musí
tedy vlivem působení EMP dojít takové změně
parametrů, která větší než tyto fyziologické
výkyvy.J.
ni. Předpoklad, takto slabé externí
elektromagnetické pole může mít vliv průběh
procesů uvnitř buňky, jeví jako iracionální. Podobná situace
nastává každé hranici dvou tkáňových struktur. Měření proměnných
proudů mozkových nervových buňkách tvoří
základ elektroencefalografie (EEG). Jedná nepředstavitelně
nízkou energii, kterou nelze srovnávat žádnou
energií, níž setkáváme makrosvětě. Typické denní teplotní výkyvy zdravého
člověka mají amplitudu cca Teplota obvykle
nejnižší časných ranních hodinách nejvyšší
v odpoledních hodinách kolem 17:00. Springer, New York, 2007. Přesto je
vnímání takto slabých signálů možné, protože
sítnice lidského oka obsahuje chemické sloučeniny,
které velmi citlivě selektivně reagují právě na
viditelné světlo. Uvažujeme-li, energie jednoho fotonu je
2,5 eV, můžeme vypočítat, celková energie
záblesku 4,0 10-17
J.3.
Dále třeba upozornit skutečnost, že
parametry charakterizující každý biologický systém
(teplota, koncentrace látek, intenzita endogenních
elektrických polí) nejsou časově konstantní. Hobie, B.1 Biologie medicína
Vnitřní (endogenní) elektrická pole
v organizmu mají intenzitu řádu
10-100 V/m. Roth. fyzikálního hlediska
se pak elektromagnetické záření, které dopadá na
povrch kůže, dostává hranici dvou prostředí,
která liší svými elektrickými vlastnostmi
(vodivost, relativní permitivita).
___________________________
Vnitřní (endogenní) elektrická pole organizmu
mají intenzitu řádu 10–100 V/m (popis této
a dalších jednotek uveden oddíle I. Pro 25letého muže tělesnou
hmotností výškou 180 BMR
1760 kcal/d, což odpovídá průměrnému výkonu
85 (velká žárovka).
Množství energie potřebné udržení
základních fyziologických funkcí lidském těle je
označováno jako základní látková výměna (bazální
metabolizmus BMR). některých místech organizmu (buněčné
membrány) lze pozorovat elektrická pole mnohem
větší intenzity.
Poslední důležitá otázka působení EMP na
lidské tělo souvisí tím, lidský organizmus je
vybaven různými mechanizmy pro vnímání velmi
slabých signálů prostředí. lidském těle produkce
energie kolísá celý den, stejně tak kolísá
i teplota.II.
Kromě těchto dvou smyslových receptorů člověk
nemá žádné další receptory, které byly schopné
detekovat přítomnost záření.
Podrobné výpočty vztahu EMP mimo uvnitř
jakéhokoli biologického systému jsou uvedeny
v učebnicích pro vysokoškolské studium biofyziky4
.
Je možné například odhadnout, elektrické pole
uvnitř buňky asi pět řádů (105
) slabší než mimo
4 R. straně
22).
. Člověk zaregistruje záblesk světla, když
se jeho vnějšímu povrchu oka (rohovky) dostane
cca 100 fotonů záření rozsahu viditelného
světla. Lidské tělo kromě zrakového
orgánu, který reaguje viditelné světlo, také
termoreceptory (umožňující vnímat chlad teplo),
které reagují infračervené záření dopadající kůži.3. Lidské srdce vytváří elektrické
potenciály, jejichž měření provádí povrchu
kůže jako běžně používaná diagnostická metoda
(elektrokardiografie EKG). „Intermediate Physics for Medicine
and Biology”. straně 22. odhadu bazálního
metabolizmu používají empirické rovnice Harrise
a Benedicta.
Naproti tomu elektromagnetické pole uvnitř
buněčné membrány podléhá zesílení. Jako příklad můžeme
uvést zrak.
Odchylky průměrných hodnot (šum) jsou
fyziologickým jevem nenarušují fungování
organizmu chvilkové zvýšení intenzity
elektromagnetického pole proto musí být vždy hned
škodlivé.
Dalším jevem, nimž třeba při rozebírání
vlivu EMP lidské tělo počítat, stínicí kapacita
různých biologických struktur
