Podrobné výpočty vztahu EMP mimo uvnitř
jakéhokoli biologického systému jsou uvedeny
v učebnicích pro vysokoškolské studium biofyziky4
.II. Roth.
Dále třeba upozornit skutečnost, že
parametry charakterizující každý biologický systém
(teplota, koncentrace látek, intenzita endogenních
elektrických polí) nejsou časově konstantní.
Je možné například odhadnout, elektrické pole
uvnitř buňky asi pět řádů (105
) slabší než mimo
4 R.3. Lidské srdce vytváří elektrické
potenciály, jejichž měření provádí povrchu
kůže jako běžně používaná diagnostická metoda
(elektrokardiografie EKG).3.
Naproti tomu elektromagnetické pole uvnitř
buněčné membrány podléhá zesílení.
Kromě těchto dvou smyslových receptorů člověk
nemá žádné další receptory, které byly schopné
detekovat přítomnost záření. lidském těle produkce
energie kolísá celý den, stejně tak kolísá
i teplota.
Odchylky průměrných hodnot (šum) jsou
fyziologickým jevem nenarušují fungování
organizmu chvilkové zvýšení intenzity
elektromagnetického pole proto musí být vždy hned
škodlivé.1 Biologie medicína
Vnitřní (endogenní) elektrická pole
v organizmu mají intenzitu řádu
10-100 V/m.
ni. Pro 25letého muže tělesnou
hmotností výškou 180 BMR
1760 kcal/d, což odpovídá průměrnému výkonu
85 (velká žárovka). Springer, New York, 2007. Podobná situace
nastává každé hranici dvou tkáňových struktur. Uvažujeme-li, energie jednoho fotonu je
2,5 eV, můžeme vypočítat, celková energie
záblesku 4,0 10-17
J.
.
Poslední důležitá otázka působení EMP na
lidské tělo souvisí tím, lidský organizmus je
vybaven různými mechanizmy pro vnímání velmi
slabých signálů prostředí. Hobie, B.
Dalším jevem, nimž třeba při rozebírání
vlivu EMP lidské tělo počítat, stínicí kapacita
různých biologických struktur.
___________________________
Vnitřní (endogenní) elektrická pole organizmu
mají intenzitu řádu 10–100 V/m (popis této
a dalších jednotek uveden oddíle I. Lidské tělo kromě zrakového
orgánu, který reaguje viditelné světlo, také
termoreceptory (umožňující vnímat chlad teplo),
které reagují infračervené záření dopadající kůži. straně
22). „Intermediate Physics for Medicine
and Biology”.J.
Dochází zde různým jevům, které vyskytují na
všech hranicích tohoto typu jejich popis uveden
v oddíle I. Předpoklad, takto slabé externí
elektromagnetické pole může mít vliv průběh
procesů uvnitř buňky, jeví jako iracionální. Jedná nepředstavitelně
nízkou energii, kterou nelze srovnávat žádnou
energií, níž setkáváme makrosvětě.
Množství energie potřebné udržení
základních fyziologických funkcí lidském těle je
označováno jako základní látková výměna (bazální
metabolizmus BMR). Člověk zaregistruje záblesk světla, když
se jeho vnějšímu povrchu oka (rohovky) dostane
cca 100 fotonů záření rozsahu viditelného
světla. Přesto je
vnímání takto slabých signálů možné, protože
sítnice lidského oka obsahuje chemické sloučeniny,
které velmi citlivě selektivně reagují právě na
viditelné světlo. Typické denní teplotní výkyvy zdravého
člověka mají amplitudu cca Teplota obvykle
nejnižší časných ranních hodinách nejvyšší
v odpoledních hodinách kolem 17:00. některých místech organizmu (buněčné
membrány) lze pozorovat elektrická pole mnohem
větší intenzity.K. Měření proměnných
proudů mozkových nervových buňkách tvoří
základ elektroencefalografie (EEG). fyzikálního hlediska
se pak elektromagnetické záření, které dopadá na
povrch kůže, dostává hranici dvou prostředí,
která liší svými elektrickými vlastnostmi
(vodivost, relativní permitivita). Jako příklad můžeme
uvést zrak. Pro dosažení biologických účinků musí
tedy vlivem působení EMP dojít takové změně
parametrů, která větší než tyto fyziologické
výkyvy. straně 22. odhadu bazálního
metabolizmu používají empirické rovnice Harrise
a Benedicta
