některých místech organizmu (buněčné
membrány) lze pozorovat elektrická pole mnohem
větší intenzity. lidském těle produkce
energie kolísá celý den, stejně tak kolísá
i teplota. straně 22. Springer, New York, 2007.
Poslední důležitá otázka působení EMP na
lidské tělo souvisí tím, lidský organizmus je
vybaven různými mechanizmy pro vnímání velmi
slabých signálů prostředí.1 Biologie medicína
Vnitřní (endogenní) elektrická pole
v organizmu mají intenzitu řádu
10-100 V/m.
Kromě těchto dvou smyslových receptorů člověk
nemá žádné další receptory, které byly schopné
detekovat přítomnost záření. Lidské srdce vytváří elektrické
potenciály, jejichž měření provádí povrchu
kůže jako běžně používaná diagnostická metoda
(elektrokardiografie EKG).
Dále třeba upozornit skutečnost, že
parametry charakterizující každý biologický systém
(teplota, koncentrace látek, intenzita endogenních
elektrických polí) nejsou časově konstantní. „Intermediate Physics for Medicine
and Biology”.3.J. odhadu bazálního
metabolizmu používají empirické rovnice Harrise
a Benedicta. Lidské tělo kromě zrakového
orgánu, který reaguje viditelné světlo, také
termoreceptory (umožňující vnímat chlad teplo),
které reagují infračervené záření dopadající kůži. fyzikálního hlediska
se pak elektromagnetické záření, které dopadá na
povrch kůže, dostává hranici dvou prostředí,
která liší svými elektrickými vlastnostmi
(vodivost, relativní permitivita).K. Pro 25letého muže tělesnou
hmotností výškou 180 BMR
1760 kcal/d, což odpovídá průměrnému výkonu
85 (velká žárovka).
ni. Podobná situace
nastává každé hranici dvou tkáňových struktur.
Množství energie potřebné udržení
základních fyziologických funkcí lidském těle je
označováno jako základní látková výměna (bazální
metabolizmus BMR). Typické denní teplotní výkyvy zdravého
člověka mají amplitudu cca Teplota obvykle
nejnižší časných ranních hodinách nejvyšší
v odpoledních hodinách kolem 17:00. Hobie, B. Pro dosažení biologických účinků musí
tedy vlivem působení EMP dojít takové změně
parametrů, která větší než tyto fyziologické
výkyvy.
___________________________
Vnitřní (endogenní) elektrická pole organizmu
mají intenzitu řádu 10–100 V/m (popis této
a dalších jednotek uveden oddíle I. Uvažujeme-li, energie jednoho fotonu je
2,5 eV, můžeme vypočítat, celková energie
záblesku 4,0 10-17
J.
Je možné například odhadnout, elektrické pole
uvnitř buňky asi pět řádů (105
) slabší než mimo
4 R.
Dalším jevem, nimž třeba při rozebírání
vlivu EMP lidské tělo počítat, stínicí kapacita
různých biologických struktur.
Dochází zde různým jevům, které vyskytují na
všech hranicích tohoto typu jejich popis uveden
v oddíle I. Přesto je
vnímání takto slabých signálů možné, protože
sítnice lidského oka obsahuje chemické sloučeniny,
které velmi citlivě selektivně reagují právě na
viditelné světlo.
Odchylky průměrných hodnot (šum) jsou
fyziologickým jevem nenarušují fungování
organizmu chvilkové zvýšení intenzity
elektromagnetického pole proto musí být vždy hned
škodlivé. Roth.
Podrobné výpočty vztahu EMP mimo uvnitř
jakéhokoli biologického systému jsou uvedeny
v učebnicích pro vysokoškolské studium biofyziky4
. straně
22).
. Předpoklad, takto slabé externí
elektromagnetické pole může mít vliv průběh
procesů uvnitř buňky, jeví jako iracionální. Jedná nepředstavitelně
nízkou energii, kterou nelze srovnávat žádnou
energií, níž setkáváme makrosvětě.II. Měření proměnných
proudů mozkových nervových buňkách tvoří
základ elektroencefalografie (EEG).
Naproti tomu elektromagnetické pole uvnitř
buněčné membrány podléhá zesílení. Člověk zaregistruje záblesk světla, když
se jeho vnějšímu povrchu oka (rohovky) dostane
cca 100 fotonů záření rozsahu viditelného
světla. Jako příklad můžeme
uvést zrak.3
