Leden 2007. Téma: Elektrotechnologie; Materiály a komponenty pro elektrotechniku Hybridní automobil Toyota Prius. Aktuální informace z legislativy. Jak utrhnout lokomotivě pastorek. Správná volba napětí žárovky.
lampu několika svíčkami, které postupně zapínaly. Můstek průchodem počátečního elektrického proudu přepálil, vznikl elektrický oblouk uhlíky stejnoměrně uhořívaly svítily.
Obr. Uhlíky ale neustále uhořívaly, takovou vzdálenost, oblouk přerušil. Roku 1875 dospěl Paříži vynálezu oboru obloukového světla pronikavého významu ruský technik Pavel Nikolajevič Jabločkov: vyhnul složitému regulačnímu zařízení elektrický oblouk rozsvítil mezi dvěma pevnými, souběžnými uhlíkovými pruty. tomto směru mnoho předběhl svou dobu. Právě udržování potřebné vzdálenosti uhlíků bylo překážkou zjednodušení dosavadních systémů obloukového světla. Sám Jabločkov, absolvent technického vojenského institutu Petrohradě poté ředitel telegrafu Kursku, původně cestoval Ruska přes Francii výstavu americké Filadelfie. obdržel patenty mnoha jiných zemích zanedlouho jeho „bougie électrique“ svítily několika obchodních domech divadlech Paříži. Tak přišla svět jeho oblouková lampa. Edison, 1879). Její světlo bylo vlastně velmi drahé, neboť galvanické baterie vyžadovaly neustálou údržbu.
Obloukovka František Křižík
Během několika let elektrickou svíčku postupně vytlačily obloukovky elektromagnetickou regulací hlavně žárovky (T. Zajímavé je, otázku regulace vzdálenosti uhlíků stejné době stejným způsobem vyřešil Nikola Tesla. Pokusy dalších badatelů vytvoření stálého světelného zdroje dalších desetiletích nenabyly pro praxi širšího významu. Též zabýval „transformací“ střídavého proudu pro napájení svých obloukových svíček. 1). Vlastní oblouk totiž vydává jen konečného světla, pozitivní uhlík negativní Tesla však touto otázkou dále nezabýval, protože těžiště jeho zájmu přesunulo vysokofrekvenční elektrotechnice.archiv
Světlo elektrického oblouku
130 let elektrické svíčky
Oblouková lampa produkuje světlo jiskřením elektrického oblouku, tedy proudu vysoké hodnoty mezi dvěma elektrodami. Jabločkov předvedl svůj vynález francouzské Akademii jaře roku 1876, tedy před 130 lety, dostal pod číslem 112 024 francouzskou „privilej“. Ten vynechal horní zapalovací můstek kaolinovou výplň, zavedl dolní stálý elektromagnetický můstek lampa mohla být podle přání mnohokráte zapalována. století. století sice již existovaly funkční obloukové lampy, ale byla většinou technicky složitá zařízení hodinovým strojem elektromagnety, jejichž úkolem bylo udržovat uhořívající uhlíky stejné vzdálenosti. Křižíka zaujalo obloukové světlo Jabločkovovy svíčky toho důvodu, plzeňský
ELEKTRO 1/2007
61
. mísila hustou kaši vysokým tlakem lisoval uhlík potřebného tvaru . Planté, 1859), byly stále poměrně drahé.. Další vývoj však ukázal, elektrická oblouková svíčka sehrála důležitou, pouze epizodní roli cestě elektrickému světlu. využití Jabločkovovy svíčky byla ustavena Société generále Electricité, Procédés Jablochkoff, která zabývala nejen výrobou svíček, ale celým zařízením elektrického osvětlení. Jabločkovovy svíčky vyráběly tisících, byly jednoduché. 19. Pro svoji jednoduchost pro svůj tvar byla nazvána „bougie électrique“, elektrická svíčka (ruská svíčka, Jabločkovova svíčka obr. svítily již další pařížské světové výstavě roce 1881. Jabločkovova elektrická svíčka
gueta věnoval jejich vývoji zdokonalování. těmto poznatkům dospěli badatelé již přelomu 18. Uhlíky vyráběly směsi retortového uhlí, tuhy, sazí dehtu mastné látky. Zajímal pokroky elektrotechnice, ale cestou zůstal Paříži, kde seznámil vynikajícím vynálezcem mechanikem Breguetem. obloukové lampě byl své době nejvýkonnější tepelný generátor, protože pozitivní uhlík mohl mít teplotu 500 °C, negativní 000 °C, ale přesto oblouková lampa vydávala mnohem méně tepla než dosud používaná plynová. její slávou šla rostoucí důvěra víra elektrické světlo vůbec. Sám Jabločkov byl těchto nedostatků vědom, proto svou svíčku stále zdokonaloval. Sestrojil např. Elektrody, nejčastěji uhlíkové pruty, během procesu jiskření pomalu odpařují pro udržení oblouku třeba jejich vzdálenost pravidelně nastavovat. Jabločkov zajímal přímou výrobu elektrického proudu spalováním uhlí vyvinul uhelný galvanický článek. Poprvé „vědecky“ předvedl elektrický oblouk roku 1810 anglický fyzik Humphry Davy před Royal Institution Londýně, kdy použití dvou tisíc článků zinku mědi vytvořil mezi dvěma dřevěnými uhlíky oblouk délky cm. Siemens, 1866) nebo galvanické baterie (R. Dokonce přesně spočítal, kolik musí mít kladný uhlík větší průměr pozitivní negativní uhlík uhořívají poměru pozitivní tedy dvojnásobně, proto musí přidat přibližně dvojnásobná buďto délka, nebo šířka. Lampa svítila déle, ale ztrácela svoji hlavní přednost, jednoduchost. tak Davyho napadlo uzavřít oba uhlíky skleněné nádobky, které vysál vzduch, dosáhl sedmnácticentimetrového oblouku. století, systematičtější pokusy sestrojení stálého zdroje světla využitím elektrické energie proto datují počátek 19.. Nebylo možné svítit přestávkami (to konstatoval již roce 1878 jejím zhlédnutí výstavě Paříži František Křižík). konci 19. Přesto toto řešení neujalo upadlo zapomenutí. navzájem oddělil pouze vrstvou kaolinu konci spojil vodivým můstkem. Obloukové svíčky svítily Paříži, Havru jiných evropských městech. Zdroje elektrického napětí druhé poloviny 19. Zde však ještě získal český elektrotechnik František Křižík zlatou medaili diferenciální regulaci svitu obloukové lampy. Stroje přístroje rodící elektrotechniky Jabločkova nadchly, proto Bre-
Pařížská výstava 1878
Na pařížské světové výstavě roce 1878 svým jasem oslňovalo denně více než 000 obloukových svíček nejen výstavišti, ale ulicích Place Opera tisíce návštěvníků sláva elektrické obloukové svíčky rozletěla celého světa. Jedna Jabločkovova svíčka stačila svítit necelou hodinu. dobré uhlíky jsou tvrdé, pórovité, zvuku jasně zvonivého“, Ottův slovník naučný). Londýně ustavila společnost pro využití dalších Jabločkovových patentů. Podobnou nevýhodu vykazovalo Debrunovo řešení. století, dynama (W
