Základy televizní techniky III.

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Třetí svazek skript s názvem Základy televizní techniky III obsahuje dvě kapitoly s názvy: Digitální televizní soustavy a Družicový televizní přenos.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL Stanislav Hanus

Strana 49 z 104

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
dekodéru jsou transformaci 3D-IDCT umělé snímky odstraněny. Rozdíly mezi závislostmi nejsou významné, proto nejčastěji používá závislost lineární, při které rozdíly jasu nastavují v závislosti parametrech jak vyplývá obr. černá), obr. 1. Vliv parametrů při nastavení jasu snímků metody Preprocessing: a) obecné nastavení, nastavení odpovídající obr.52 Výhodou této metody jednoduchost snadná implementace kódovacího i dekódovacího řetězce. 1. Její efektivita však není velká, zvláště vysokých komprimačních poměrů také při poměrech snímků skupině 7:1 1:7.54. Obnovení původních hodnot jasu jednotlivých obrazových bodů provádí dekodéru transformaci 3D-IDCT. 1. Tím zvyšuje redundance signálu, což velkou nevýhodou této metody. Obr.Digitální televizní soustavy _____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ _____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ 49 například harmonickou, exponenciální, lineární apod. Pokud vychází střih videosekvencí místa naznačeného obr. 1. 1. Jas obrazových bodů umělých snímků bývá obvykle stejný, určený parametrem (např. takto upravenou skupinu snímků aplikovaná transformace 3D-DCT. U metody Two-branch obsahuje každá skupina osmi snímků, určená transformaci 3D- FDCT, pouze snímky stejné sekvence. 0 0 7 snímky A B 1 střih a) 0 7 snímky A=1 B=0 střih b) Obr.55.52, doplní snímky (1, ,4) končící videosekvence dalšími čtyřmi umělými snímky tak, aby vytvořily skupinu snímků. 1. Používají se k tomu stejné koeficienty (hodnoty jasu násobí inverzní hodnotou koeficientu), jako na kódovací straně. Proto metoda vhodná pro případy, kdy střih přibližně uprostřed skupiny snímků, [13].54. Doplnění snímků metody Two-branch .55. Je-li střih začátku nebo konci skupiny snímků, obsah jediného snímku jedné videosekvence výrazně ovlivněn obsahem sedmi snímků druhé videosekvence. Pro snížení této redundance se upravuje postup výpočtu 3D-FDCT. Pokud vychází střih videosekvencí ihned za prvním snímkem skupiny, třeba snímek doplnit sedmi umělými snímky