Učebnice seznamuje nejdříve se základy kreslení elektrotechnických schémat a dále probírá fyzikální základy elektrotechniky, vlastnosti a charakteristiky elektrických přístrojů a strojů a vysvětluje výrobu a rozvod elektrické energie včetně jejího využití v oblasti elektrické trakce, tepelné techniky a osvětlování. Je určena žákům 2. a 3. ročníků elektrotechnických učebních a studijních oborů středních odborných učilišť.
Zbarvení závislé náplni:
neón červené
hélium bíle oranžové
neón rtutí modré
neón argonem zelené.
Ci
i
O 384. zářivce připojen startér, který obsa
huje doutnavku (plněnou neonem). doutnavce startéru ale vznikne doutnavý výboj, kterým elektroda
z dvojkovu zahřeje prohne, obě elektrody spojí. toho okamžiku
424
. Zap ojení zářivky
1 startér doutnavkou,
2 řiv trubice,
i vrstva lum inoforu,
4 elektrody
Zapojení zářivky obr. Jsou výbojové zdroje studenými elektrodam plněné
vzácným plynem nízkým tlakem.Svíticí trubice.
Připojují napětí 220 sérii tlumivkou. Připojí-li
se zářivka síť, nestačí napětí 220 zapálení výboje zářivkové tru
bici.
Mají tvar trubic zapojují série; délky trubice zapotřebí
napětí 500 1000 V. Zastudena elektrody nedotýkají.
Zářivky dávají smíšené spektrum čárové rtuťových par spojité
z luminoforu. Jsou nízkotlaké svíticí trubice plněné rtuťovými parami,
v nichž ultrafialové záření výboje mění vrstvou lum inoforu viditelné
záření. 384. Doutnavka dvě elektrody, jedna
je pevná, druhá dvojkovu. tom se
používá startér, provedený nejčastěji jako doutnavkový.
Hlavní náplní rtuť, usnadnění zapálení přidává argon. Toto napěli ne
stačí zapáleni výboje při studených elektrodách, proto musí elektrody
před zapálením nažhavit potom zvýšeným napětím zapálit.
Zářivky. Zbarveni růžové, denní bílé; dosáhne volbou
vhodného luminoforu
