Učebnice seznamuje nejdříve se základy kreslení elektrotechnických schémat a dále probírá fyzikální základy elektrotechniky, vlastnosti a charakteristiky elektrických přístrojů a strojů a vysvětluje výrobu a rozvod elektrické energie včetně jejího využití v oblasti elektrické trakce, tepelné techniky a osvětlování. Je určena žákům 2. a 3. ročníků elektrotechnických učebních a studijních oborů středních odborných učilišť.
Zářivky. Připojí-li
se zářivka síť, nestačí napětí 220 zapálení výboje zářivkové tru
bici. Zap ojení zářivky
1 startér doutnavkou,
2 řiv trubice,
i vrstva lum inoforu,
4 elektrody
Zapojení zářivky obr. zářivce připojen startér, který obsa
huje doutnavku (plněnou neonem). doutnavce startéru ale vznikne doutnavý výboj, kterým elektroda
z dvojkovu zahřeje prohne, obě elektrody spojí. 384.
Ci
i
O 384. Jsou výbojové zdroje studenými elektrodam plněné
vzácným plynem nízkým tlakem. Jsou nízkotlaké svíticí trubice plněné rtuťovými parami,
v nichž ultrafialové záření výboje mění vrstvou lum inoforu viditelné
záření. Doutnavka dvě elektrody, jedna
je pevná, druhá dvojkovu.
Hlavní náplní rtuť, usnadnění zapálení přidává argon. toho okamžiku
424
. tom se
používá startér, provedený nejčastěji jako doutnavkový.
Zářivky dávají smíšené spektrum čárové rtuťových par spojité
z luminoforu.
Zbarvení závislé náplni:
neón červené
hélium bíle oranžové
neón rtutí modré
neón argonem zelené.Svíticí trubice. Zastudena elektrody nedotýkají.
Připojují napětí 220 sérii tlumivkou. Zbarveni růžové, denní bílé; dosáhne volbou
vhodného luminoforu.
Mají tvar trubic zapojují série; délky trubice zapotřebí
napětí 500 1000 V. Toto napěli ne
stačí zapáleni výboje při studených elektrodách, proto musí elektrody
před zapálením nažhavit potom zvýšeným napětím zapálit
