Základy elektrotechniky II.

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Učebnice seznamuje nejdříve se základy kreslení elektrotechnických schémat a dále probírá fyzikální základy elektrotechniky, vlastnosti a charakteristiky elektrických přístrojů a strojů a vysvětluje výrobu a rozvod elektrické energie včetně jejího využití v oblasti elektrické trakce, tepelné techniky a osvětlování. Je určena žákům 2. a 3. ročníků elektrotechnických učebních a studijních oborů středních odborných učilišť.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Ladislav Voženílek, František Lstibůrek

Strana 421 z 456

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
2. Narazí-li volný elektron, urychlený elektrickém poli, tom plynu, přeskočí jeho valenční elektron vyšší energetickou hladinu, zakázaného pásma.7. Luminofor látka, která po ozáření luminiskuje, tj. Jako luminofor nyní používá ortofosforečnan stroncia zinku.4. Před- řadníkem může být rezistor (např. Rozdělení výbojových zdrojů: a) podle elektrod — studenými elektrodam výboj nich samostatný, neboť při něm ionizuje prostředí, takže zapálení sám udrží (např. vybudí). Záření, které přitom vzniká, má určitou vlnovou délku, charakteristickou pro danou náplň. neónové, rtuťové sodíkové výbojky); — elektrodami žhavenými celou dobu svícení; výboj nesamo­ statný, sám bez žhaveni elektrod neudrží (některé nízkonapěťové vý­ bojky); — žhavenými elektrodam jen pro zapálení výboje; výboj sam o­ statný; žhaví pouze při zapálení (zářivky); b) podle náplně — plyn; dusík, oxid uhličitý, vzácné plyny (neón, hélium, argon, kryp­ ton); — kovové páry; rtuť sodík. 423 . U moderních výbojek používá především rtuť sodik. Jakýkoliv horký plyn ionizovaný, tj. je Jsou světelné zdroje, nichž světlo vzniká při elektrickém výboji v ionizovaných plynech nebo kovových parách nebo jejich směsi. žárovkové vlákno zapojené série s výbojkou) nebo cívka (např. vydává zářivou energii vyšších vlnových délkách, než záření, které přijala. rtuťových výbojek získá požadované zabarvení světla povlakem vnitřních stěn trubic baněk látkami zvanými luminofory.1. Přebytečnou energii přitom uvolní podobě záření (atomy tzv. valenční elektrony některých atom pohybují plynu volně, nezávisle jádru atomu. tlumivka nebo rozptylový transformátor). této hladině ale elektron nemůže trvale udržet vrací původní hladinu. Ionizovaný plyn tedy obsahuje nosiče elektrického náboje elektrony ionty stává se elektriqky vodivým. výbojových zdrojů (se rtuťovou náplní) mění lum inofor ultrafialové záření viditelné záření. Typickou vlastností výboje plynuje záporná odporová charakteristika výboje (odpor výboje klesá rostoucím proudem). Proto nemůžeme vý­ bojové zdroje připojovat siť přímo, ale jen sérii předřadníkem