Učebnice seznamuje nejdříve se základy kreslení elektrotechnických schémat a dále probírá fyzikální základy elektrotechniky, vlastnosti a charakteristiky elektrických přístrojů a strojů a vysvětluje výrobu a rozvod elektrické energie včetně jejího využití v oblasti elektrické trakce, tepelné techniky a osvětlování. Je určena žákům 2. a 3. ročníků elektrotechnických učebních a studijních oborů středních odborných učilišť.
vybudí). valenční elektrony některých
atom pohybují plynu volně, nezávisle jádru atomu. výbojových zdrojů (se rtuťovou náplní) mění
lum inofor ultrafialové záření viditelné záření. Proto nemůžeme vý
bojové zdroje připojovat siť přímo, ale jen sérii předřadníkem. Ionizovaný
plyn tedy obsahuje nosiče elektrického náboje elektrony ionty stává
se elektriqky vodivým. Záření, které přitom vzniká,
má určitou vlnovou délku, charakteristickou pro danou náplň. neónové,
rtuťové sodíkové výbojky);
— elektrodami žhavenými celou dobu svícení; výboj nesamo
statný, sám bez žhaveni elektrod neudrží (některé nízkonapěťové vý
bojky);
— žhavenými elektrodam jen pro zapálení výboje; výboj sam o
statný; žhaví pouze při zapálení (zářivky);
b) podle náplně
— plyn; dusík, oxid uhličitý, vzácné plyny (neón, hélium, argon, kryp
ton);
— kovové páry; rtuť sodík.
Typickou vlastností výboje plynuje záporná odporová charakteristika
výboje (odpor výboje klesá rostoucím proudem). tlumivka nebo rozptylový transformátor). Před-
řadníkem může být rezistor (např. rtuťových
výbojek získá požadované zabarvení světla povlakem vnitřních stěn
trubic baněk látkami zvanými luminofory. Narazí-li volný elektron, urychlený elektrickém
poli, tom plynu, přeskočí jeho valenční elektron vyšší energetickou
hladinu, zakázaného pásma. Přebytečnou energii přitom
uvolní podobě záření (atomy tzv. Jako luminofor nyní
používá ortofosforečnan stroncia zinku. této hladině ale elektron nemůže
trvale udržet vrací původní hladinu.
423
.1.7. vydává zářivou energii vyšších vlnových délkách,
než záření, které přijala.4. Luminofor látka, která po
ozáření luminiskuje, tj.
Rozdělení výbojových zdrojů:
a) podle elektrod
— studenými elektrodam výboj nich samostatný, neboť při
něm ionizuje prostředí, takže zapálení sám udrží (např. je
Jsou světelné zdroje, nichž světlo vzniká při elektrickém výboji
v ionizovaných plynech nebo kovových parách nebo jejich směsi.
U moderních výbojek používá především rtuť sodik.
Jakýkoliv horký plyn ionizovaný, tj. žárovkové vlákno zapojené série
s výbojkou) nebo cívka (např.2
