Učebnice seznamuje nejdříve se základy kreslení elektrotechnických schémat a dále probírá fyzikální základy elektrotechniky, vlastnosti a charakteristiky elektrických přístrojů a strojů a vysvětluje výrobu a rozvod elektrické energie včetně jejího využití v oblasti elektrické trakce, tepelné techniky a osvětlování. Je určena žákům 2. a 3. ročníků elektrotechnických učebních a studijních oborů středních odborných učilišť.
tlumivka nebo rozptylový transformátor). této hladině ale elektron nemůže
trvale udržet vrací původní hladinu.2.4. Přebytečnou energii přitom
uvolní podobě záření (atomy tzv.
Rozdělení výbojových zdrojů:
a) podle elektrod
— studenými elektrodam výboj nich samostatný, neboť při
něm ionizuje prostředí, takže zapálení sám udrží (např. Proto nemůžeme vý
bojové zdroje připojovat siť přímo, ale jen sérii předřadníkem. Před-
řadníkem může být rezistor (např. rtuťových
výbojek získá požadované zabarvení světla povlakem vnitřních stěn
trubic baněk látkami zvanými luminofory. valenční elektrony některých
atom pohybují plynu volně, nezávisle jádru atomu.
Typickou vlastností výboje plynuje záporná odporová charakteristika
výboje (odpor výboje klesá rostoucím proudem).
U moderních výbojek používá především rtuť sodik. Luminofor látka, která po
ozáření luminiskuje, tj. Ionizovaný
plyn tedy obsahuje nosiče elektrického náboje elektrony ionty stává
se elektriqky vodivým. vydává zářivou energii vyšších vlnových délkách,
než záření, které přijala. je
Jsou světelné zdroje, nichž světlo vzniká při elektrickém výboji
v ionizovaných plynech nebo kovových parách nebo jejich směsi.1. vybudí).
423
. Jako luminofor nyní
používá ortofosforečnan stroncia zinku. Narazí-li volný elektron, urychlený elektrickém
poli, tom plynu, přeskočí jeho valenční elektron vyšší energetickou
hladinu, zakázaného pásma. výbojových zdrojů (se rtuťovou náplní) mění
lum inofor ultrafialové záření viditelné záření.7. neónové,
rtuťové sodíkové výbojky);
— elektrodami žhavenými celou dobu svícení; výboj nesamo
statný, sám bez žhaveni elektrod neudrží (některé nízkonapěťové vý
bojky);
— žhavenými elektrodam jen pro zapálení výboje; výboj sam o
statný; žhaví pouze při zapálení (zářivky);
b) podle náplně
— plyn; dusík, oxid uhličitý, vzácné plyny (neón, hélium, argon, kryp
ton);
— kovové páry; rtuť sodík.
Jakýkoliv horký plyn ionizovaný, tj. Záření, které přitom vzniká,
má určitou vlnovou délku, charakteristickou pro danou náplň. žárovkové vlákno zapojené série
s výbojkou) nebo cívka (např
