Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
Ap RQ. Při řešení ventilačních sítí předpokládáme, jednot
livé odpory síti vzájemně neovlivňují. Síť tvoří několik aerodynamických odporů (venti
lačních členů) propojených mezi sebou různě, např. Existují ještě jiné
závislosti f(Q než kvadratické, např. 19a). Jde sítě, nichž při turbulentním proudění pře
vládají třecí odpory.4.
Mějme např. 19. sítích laminárním prouděním, které elektrických stro
jích téměř nevyskytují výjimkou proudění filtrech), platí lineární závislost
Abychom mohli správně navrhnout zdroj tlaku pro elektrický stroj, třeba
znát charakteristiku sítě, resp. síť dvěma aerodynamickými odpory, sérii (obr. Tento předpoklad umožňuje jednoduše
skládat jednotlivé úbytky tlaku vznikající těchto odporech.(2-62)
kde Ccxo lokální činitel odporu výstupu nerotujících kanálů.
ÄJ— <?•[ —ŕ
Obr. sítě složené ů
Úbytky tlaku nich jsou charakterizovány vztahem (Atkin-
sonův zákon) při konstantní hodnotě aerodynamických odporů Jde tedy sítě
složitého tvaru turbulentním prouděním plynu nebo kapaliny. Ů
( )
2. polytropickou závislostí
Ap RQn, kde 1,8 2,0. sítě tzv.
2. sériově paralelně) atd. sérii, paralelně, kombinovaně
(tj.4.
Nejprve stručně zmíníme analytické metodě řešení ventilačních sítí, kterou
zpočátku probereme nejjednodušších případech.1. ventilačního obvodu —f(Q němž bude na
vrhovaný zdroj tlaku pracovat. Řazení aerodynamických odporů
a) sériové, paralelní
Výsledný aerodynamický odpor stanovíme těchto vztahů:
Q Qz
APl RxQ2', APl 2Q2;
76
