Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
Náhradní oteplovací zkoušky jsou dnes běžné synchronních strojů velkých
výkonů, především synchronních motorů výkonem větším alter
nátorů (turboalternátorů hydroalternátorů) velkých výkonů. asynchronních strojů vznikají místo budicích ztrát ztráty mědi
rotorového vinutí A. Při zkouškách nového typu stroje
na zkušebně jde především prokázat, stroj splňuje požadavky norem na
oteplení zkoušeného typu stroje izolací dané tepelné třídy. OTEPLOVACÍ STŘÍDAVÝCH
STROJ NY
Náhradní oteplovací zkoušky používají především tehdy, nelze-li ně
jakých důvodů přímo zatěžovat zkoušený stroj.PR.
Teorie náhradních oteplovacích zkoušek střídavých strojů podrobněji popsána
v [13-7].
13.
Poznámka. Lze však také
použít poněkud pozměněné formě při zkouškách asynchronních motorů vel
kých výkonů (nad MW). ztráty ventilační, ztráty třením vzduch ztráty
třením ložiskách sběracích kroužcích),
b) ztráty nakrátko APk (ztráty závislé proudu statoru, nichž předpoklá
dáme, jsou úměrné druhé mocnině statorového proudu /,),
c) ztráty naprázdno 0(základní přídavné), související magnetickým tokem;
považujeme úměrné druhé mocnině napětí statoru U,
d) ztráty buzení APb (úměrné druhé mocnině budicího proudu /b).***
Oteplení libovolné části stroje vztažené teplotě vstupujícího (chladného)
vzduchuje tedy při jmenovitém zatížení
A3n A9m A9V A9j A9b (13-1)
Při stejných podmínkách chlazení ventilace při libovolných hodnotách Ib
je oteplení libovolné části stroje
A9 kmA9m A9V AS, A9b (13-2)
405
.1. Zde probereme jen nejnutnějším rozsahu.13.5.
Dále budeme tento princip superpozice oteplení aplikovat náhradní zkoušky
synchronních strojů.5. Princip superpozice ztrát oteplení
Oteplení libovolné části elektrického stroje při stále stejných podmín
kách chlazení můžeme teoreticky vyjádřit jako součet lineárně nezávislých složek
oteplení, nichž každá vyvolána určitým druhem ztrát vznikajících stroji. myšlenkou náhradních
zkoušek oteplení střídavých strojů přišel roce 1934 Kostenko.
Ztráty vznikající při zatížení ohřívající jednotlivé části stroje můžeme zásadně
rozdělit na
a) mechanické ztráty APm (tj
