Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
metodou, kterou používá
zkušebna točivých strojů závodu ČKD Elektrotechnika.
a)
Obr. pro třídu 100 (oteplení izolace) +40 (teplota
vzduchu), takže krajní teplota tedy 140 °C). Dále vyneseme krajní teplotu $m
danou třídou izolace (např. této krajní teploty odečteme
zaručenou teplotu chladicí vody (např. Průsečík (B) přímky (3)
s vyšší teplotní charakteristikou (2) udává hodnotu APCul roax.
U strojů zabudovanými chladiči (aťjiž voda —vzduch, nebo vzduch—vzduch)
je třeba respektovat vliv těchto chladičů, např. teplotou studeného vzduchu vnějšího ventilač
ního okruhu). Závislosti pro stanovení
mezního tepelného zatížení
a) strojů otevřeným ventilačním
okruhem, strojů uzavřeným
ventilačním okruhem, střední
oteplení, údaj nejteplejší teploměrné
sondy)b)
404
. 275b) vedeme rovnoběžku vodorovnou osou. této rovnoběžky odečítáme
rozdíl mezi teplotou vzduchu sání vnitřním ventilačním okruhu teplotou
studené vody (3al —3wl) (popř. °C) tohoto bodu (bod A
obr. Nejprve sestrojíme tep
lotní charakteristiky vztažené teplotě vzduchu prostoru sání vnitřního venti
lačního okruhu (obdobně jako obr.^max odpor (Q) uvažovaného vinutí střídavých strojů odpor jedné fáze
vinutí), stanovený pro střední oteplení vinutí, odpovídající hodnotě
maximálních ztrát PCul max. 275.
Tímto způsobem lze stanovit mezní proudy strojů otevřeným ventilačním
cyklem. Získanými body proložíme přímku (3). 275a)
