Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
275. teplotou studeného vzduchu vnějšího ventilač
ního okruhu). této krajní teploty odečteme
zaručenou teplotu chladicí vody (např. 275a). Získanými body proložíme přímku (3).
a)
Obr. této rovnoběžky odečítáme
rozdíl mezi teplotou vzduchu sání vnitřním ventilačním okruhu teplotou
studené vody (3al —3wl) (popř. Nejprve sestrojíme tep
lotní charakteristiky vztažené teplotě vzduchu prostoru sání vnitřního venti
lačního okruhu (obdobně jako obr. Závislosti pro stanovení
mezního tepelného zatížení
a) strojů otevřeným ventilačním
okruhem, strojů uzavřeným
ventilačním okruhem, střední
oteplení, údaj nejteplejší teploměrné
sondy)b)
404
. 275b) vedeme rovnoběžku vodorovnou osou.
Tímto způsobem lze stanovit mezní proudy strojů otevřeným ventilačním
cyklem. °C) tohoto bodu (bod A
obr. Průsečík (B) přímky (3)
s vyšší teplotní charakteristikou (2) udává hodnotu APCul roax. pro třídu 100 (oteplení izolace) +40 (teplota
vzduchu), takže krajní teplota tedy 140 °C).
U strojů zabudovanými chladiči (aťjiž voda —vzduch, nebo vzduch—vzduch)
je třeba respektovat vliv těchto chladičů, např. Dále vyneseme krajní teplotu $m
danou třídou izolace (např.^max odpor (Q) uvažovaného vinutí střídavých strojů odpor jedné fáze
vinutí), stanovený pro střední oteplení vinutí, odpovídající hodnotě
maximálních ztrát PCul max. metodou, kterou používá
zkušebna točivých strojů závodu ČKD Elektrotechnika
