Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
Obecně vychází vzorce pro ventilační příkon
P (W; Pa, m3,-.1. přitom ovšem nezbytné, abychom uměli spolehlivě určitou
přesností stanovit tomto stadiu. vytvořit předpoklady jejich
zmenšení, základě racionálního návrhu ventilačního systému již etapě pro
jektování stroje. Obecně zde dalším textu hovoříme ventilačních ztrátách,
ačkoli většině případů jde přesněji ventilační příkony.***
4.
Poznámka.
Nejúčinněji lze ventilační ztráty omezit, popř.strukčním návrhu nemusí ještě znamenat zhoršené chlazení stroje, stejně jako
velké ventilační ztráty nutně ještě neznamenají lepší odvod ztrátového tepla ze
stroje.5. t
Dosavadní, stále ještě běžně používaný způsob výpočtu ventilačních ztrát
ventilátorů ostatních zdrojů tlaku, které vyskytují elektrických strojích, je
velmi neuspokojivý. 98.
Obr. s-1, (4-131)
1]s rjc '1
kde Aps, Apa statický (popř. Závislost t], 0
pro radiální ventilátor radiálními
rovnými lopatkami
Z uvedeného vzorce vyplývá, výpočet ventilačních ztrát určují tři veličiny
(Ap, rf), nichž obvykle ani jednu neznáme dostatečnou přesností etapě vý
počtu, ani hotových strojů odzkoušených běžnými metodami. celkový) tlak.
Potřebné charakteristiky Aps f(Q Apc f(Q t]s f(Q rja f(Q (obr. 98. 98)
nejsou pro mnoho tlakových elementů známy obvykle chybějí experimentálně
zjištěné závislosti.
Typické průběhy závislostí Aps t]s průtoku jsou patrné obr. celkový) tlak vyvolaný ventilátorem nebo jiným
zdrojem tlaku (Pa),
r]s, t]e účinnost ventilátoru nebo jiného zdroje tlaku, vztažená statický
(popř.
200