Teorie rádiové komunikace

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

... text je určen jak zájemcům z řad studentů magisterského, doktorského a bakalářského studia elektrotechnických oborů vysokých škol, tak i zájemcům z řad odborné veřejnosti, kteří si potřebují osvěžit či doplnit znalosti z dané oblasti. Text je členěn do celkem 18 kapitol. Pomyslně může být rozdělen do dvou částí - úvodní spíše teoreticky zaměřené (Teorie informace, Komunikační signály, Mezi symbolové interference, Příjem komunikačních signálů), následované více aplikačně zaměřenými kapitolami (Číslicové modulace, Rozprostřené spektrum a CDMA, Systémy s více nosnými a OFDM, Kombinace OFDM/CDMA/UWB, Komunikační kanály, Vyrovnavače kanálů, Protichybové kódování, UWB komunikace, MIMO systémy, Softwarové, kognitivní a kooperativní rádio, Adaptivní metody v rádiových komunikacích, Analýza spektra rádiových signálů, Změna vzorkovacího kmitočtu, Zvyšování přenosové rychlosti rádiových komunikačních systémů) ...

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Roman Maršálek

Strana 30 z 144

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
(4.17) Naším cílem navrhnout takovou přenosovou funkci H(f), která by, při pevně daném vstupním signálu Fourierovou transformací S(f) maximalizovala SNR. (4. Poměr signál/šum tedy nezávisí tvaru signálu s(t), ale pouze jeho energii. Zvolíme-li tedy časově posunuté bázové funkce ob- rácenou časovou osou impulsní charakteristiky přizpůsobených filtrů, maximalizujeme SNR jejich výstupu.20) můžeme také psát: SNR = 2 N0 ∞ −∞ |S(f)|2 df = 2 N0 ∞ −∞ |s(t)|2 dt 2Es/N0, (4.Teorie rádiové komunikace 30 a střední výkon šumu dán integrálem této husototy: E[n2 (t)] = N0 2 ∞ −∞ |H(f)|2 df. (4.23) a pro reálný signál s(t) (platí tedy S∗ (f) S(−f)): h(t) s(T t), (4.8.3, bude pro čitatel platit: ∞ −∞ H(f)S(f)e(j2πfT) df 2 ≤ ∞ −∞ |H(f)|2 df ∞ −∞ |S(f)|2 df.21) kde energie signálu s(t).19) Maximální hodnoty nabyde SNR případě rovnosti levé pravé strany. základě Par- sevalova vztahu: ∞ −∞ |S(f)|2 df = ∞ −∞ |s(t)|2 dt (4.16) Dosazením vztahu pro SNR obdržíme: SNR = |o(T)|2 E[n2(t)] = ∞ −∞ H(f)S(f)e(j2πfT) df 2 N0 2 ∞ −∞ |H(f)|2 df .18 obdržíme (až na konstantu) pro optimální přenos přizpůsobeného filtru [2]: H(f) S∗ (f)e−j2πfT .24) což souladu rovnicí 4. využitím Sch- warzovy nerovnosti definované kapitole 2.22) Zpětnou Fourierovou transformací získáme implusní charakteristiku přizpůsobeného filtru: h(t) = ∞ −∞ S∗ (f)e−j2πfT ej2πft df, (4. (4. základě Schwarzovy nerovnosti vztahu 4. (4.18) Pro SNR pak tedy bude platit: SNR ≤ 2 N0 ∞ −∞ |S(f)|2 df.