Teorie rádiové komunikace

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

... text je určen jak zájemcům z řad studentů magisterského, doktorského a bakalářského studia elektrotechnických oborů vysokých škol, tak i zájemcům z řad odborné veřejnosti, kteří si potřebují osvěžit či doplnit znalosti z dané oblasti. Text je členěn do celkem 18 kapitol. Pomyslně může být rozdělen do dvou částí - úvodní spíše teoreticky zaměřené (Teorie informace, Komunikační signály, Mezi symbolové interference, Příjem komunikačních signálů), následované více aplikačně zaměřenými kapitolami (Číslicové modulace, Rozprostřené spektrum a CDMA, Systémy s více nosnými a OFDM, Kombinace OFDM/CDMA/UWB, Komunikační kanály, Vyrovnavače kanálů, Protichybové kódování, UWB komunikace, MIMO systémy, Softwarové, kognitivní a kooperativní rádio, Adaptivní metody v rádiových komunikacích, Analýza spektra rádiových signálů, Změna vzorkovacího kmitočtu, Zvyšování přenosové rychlosti rádiových komunikačních systémů) ...

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Roman Maršálek

Strana 20 z 144

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
2 Vyjádření signálů signálovém prostoru Mějme signálů konečnou energií si(t), (například modulovaných signálů, apod.).Teorie rádiové komunikace 20 jako lineární kominace zbývajících vektorů, jedná vektory lineárně nezávislé. 2. (2.5.3.38) Systém signálů ortonormální pokud jsou všechny jeho signály ortogonální mají normu rovnu jedné.39) která změní rovnost, pokud platí s1(t) Ks2(t), kde libovolná konstanta.40) tvořících N-rozměrnou bázi. (2. 2. 2. (2. Jednotlivé prvky vektoru -koeficienty si,j jsou definovány takto: .1 Signálové prostory Obdobně jako vektorům můžeme přistupovat signálům definovaným intervalu < Skalární součin obecně komplexních signálů s1(t) s2(t) definován [4]: (s1(t), s2(t)) = b a s1(t)s∗ 2(t)dt.42) Proces získání výsledného signálu pak může být graficky znázorněn pomocí obr. Zavádí se také pojem báze libovolné uspořádané n-tice tvořené lineárně nezávislými vektory (v1, v2, vn). Důležitou vlastností Cauchy- Schwartzova nerovnost [2]: b a s1(t)s∗ 2(t)dt ≤ b a |s1(t)|2 dt 1/2 b a |s2(t)|2 dt 1/2 , (2. Pokud žádný signálů nemůže být vyjádřen jako lineární kominace zbývajících signálů, jedná signály lineárně nezávislé.3. Každý těchto signálů může být vyjádřen pomocí lineární kombinace ortonor- málních signálů φj(t), [1, 2]: ∞ −∞ φk(t)φ∗ l (t) = 0, k 1, k (2.37) Signály jsou ortogonální, jestliže pro jejich skalární součin platí (s1(t), s2(t)) Norma signálu definovaná: ||s(t)|| = b a |s(t)|2 dt 1/2 (2.41) Na základě znalosti báze také možné vyjádřit signál si(t) jako N-rozměrný vektor si [si,1, si,2, si,N ]T . Každý signál si(t) lze zapsat jako lineární kombinaci vektorů báze: si(t) = N j=1 si,jφj(t)