... text je určen jak zájemcům z řad studentů magisterského, doktorského a bakalářského studia elektrotechnických oborů vysokých škol, tak i zájemcům z řad odborné veřejnosti, kteří si potřebují osvěžit či doplnit znalosti z dané oblasti. Text je členěn do celkem 18 kapitol. Pomyslně může být rozdělen do dvou částí - úvodní spíše teoreticky zaměřené (Teorie informace, Komunikační signály, Mezi symbolové interference, Příjem komunikačních signálů), následované více aplikačně zaměřenými kapitolami (Číslicové modulace, Rozprostřené spektrum a CDMA, Systémy s více nosnými a OFDM, Kombinace OFDM/CDMA/UWB, Komunikační kanály, Vyrovnavače kanálů, Protichybové kódování, UWB komunikace, MIMO systémy, Softwarové, kognitivní a kooperativní rádio, Adaptivní metody v rádiových komunikacích, Analýza spektra rádiových signálů, Změna vzorkovacího kmitočtu, Zvyšování přenosové rychlosti rádiových komunikačních systémů) ...
3 Vyjádření modulačních signálů signálovém prostoru
Cílem této kapitoly ukázat, jak lze (modulované) signály vyjádřit pomocí vektorů tvo-
řících ortonormální bázi.2 Bílý šum
Bílý šum náhodný proces konstantní spektrální hustotou výkonu všech kmitočtech. (2.35)
Vektory jsou ortogonální, pokud platí Norma vektoru označovaná
||v|| definovaná:
||v|| v)1/2
(2.4: Pásmový bílý šum
2.4. Spektrální hustota komplexní obálky takového šumu pak:
Φo(f) pro |f| ≤
B
2
a Φo(f) pro |f| >
B
2
(2. Systém vektorů ortonormální pokud navíc
mají všechny vektory normu rovnou jedné. (2.19
fc
f
N0
2
Φ(f)
−fc
−fc B/2 −fc B/2 B/2 B/2
Obrázek 2. Bude také ukázána souvislost mezi vektory signály. Obecně hovoříme systému ortogonálních vek-
torů, jestliže jsou všechny jeho vektory dvou ortogonální [11] (libovolné dva různé
vektory mají skalární součin roven nule). pásmový bílý šum, který vznikne
průchodem bílého šumu ideálním pásmovým filtrem. Pokud žádný vektorů nemůže být vyjádřen
.
Takovýto náhodný proces ale nesplňuje podmínku pásmového signálu, navíc jednalo
o proces nekonečnou energií.33)
2.2.36)
a podstatě délka tohoto vektoru.34)
Skalární součin dvou n-rozměrných vektorů definován jako:
v1 =
n
i=1
v1i
v2i
. praxi zavádí tzv. Jeho spektrální hustota výkonu je
znázorněna obrázku 2. Vektor je
uspořádaná n-tice čísel [v1v2 vn] lze jej vyjádřit jako lineární kombinaci bázových
vektorů ei:
v =
n
i=1
viei.
Nejprve připomeňme některé základní poznatky týkající vektorů
