... text je určen jak zájemcům z řad studentů magisterského, doktorského a bakalářského studia elektrotechnických oborů vysokých škol, tak i zájemcům z řad odborné veřejnosti, kteří si potřebují osvěžit či doplnit znalosti z dané oblasti. Text je členěn do celkem 18 kapitol. Pomyslně může být rozdělen do dvou částí - úvodní spíše teoreticky zaměřené (Teorie informace, Komunikační signály, Mezi symbolové interference, Příjem komunikačních signálů), následované více aplikačně zaměřenými kapitolami (Číslicové modulace, Rozprostřené spektrum a CDMA, Systémy s více nosnými a OFDM, Kombinace OFDM/CDMA/UWB, Komunikační kanály, Vyrovnavače kanálů, Protichybové kódování, UWB komunikace, MIMO systémy, Softwarové, kognitivní a kooperativní rádio, Adaptivní metody v rádiových komunikacích, Analýza spektra rádiových signálů, Změna vzorkovacího kmitočtu, Zvyšování přenosové rychlosti rádiových komunikačních systémů) ...
4: Pásmový bílý šum
2.19
fc
f
N0
2
Φ(f)
−fc
−fc B/2 −fc B/2 B/2 B/2
Obrázek 2. Obecně hovoříme systému ortogonálních vek-
torů, jestliže jsou všechny jeho vektory dvou ortogonální [11] (libovolné dva různé
vektory mají skalární součin roven nule).3 Vyjádření modulačních signálů signálovém prostoru
Cílem této kapitoly ukázat, jak lze (modulované) signály vyjádřit pomocí vektorů tvo-
řících ortonormální bázi.2 Bílý šum
Bílý šum náhodný proces konstantní spektrální hustotou výkonu všech kmitočtech.4. (2. praxi zavádí tzv. Jeho spektrální hustota výkonu je
znázorněna obrázku 2. Bude také ukázána souvislost mezi vektory signály. pásmový bílý šum, který vznikne
průchodem bílého šumu ideálním pásmovým filtrem.35)
Vektory jsou ortogonální, pokud platí Norma vektoru označovaná
||v|| definovaná:
||v|| v)1/2
(2.
Nejprve připomeňme některé základní poznatky týkající vektorů. Systém vektorů ortonormální pokud navíc
mají všechny vektory normu rovnou jedné. Spektrální hustota komplexní obálky takového šumu pak:
Φo(f) pro |f| ≤
B
2
a Φo(f) pro |f| >
B
2
(2.33)
2.
Takovýto náhodný proces ale nesplňuje podmínku pásmového signálu, navíc jednalo
o proces nekonečnou energií.36)
a podstatě délka tohoto vektoru.34)
Skalární součin dvou n-rozměrných vektorů definován jako:
v1 =
n
i=1
v1i
v2i
.2. Pokud žádný vektorů nemůže být vyjádřen
. (2. Vektor je
uspořádaná n-tice čísel [v1v2 vn] lze jej vyjádřit jako lineární kombinaci bázových
vektorů ei:
v =
n
i=1
viei
