Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
Italští architekti Ponti Gio a
P.
Můžeme konstatovat, podmínkou nutnou, aby prostředí by
lo možné nazvat architektonickým, je, aby mohlo být člově
kem vizuálně chápáno? zjevnou závadou architektonického
prostora, když jinak kvalitně vyřešen, neumožňuje-li,
aby byl nedostatku odstupu pro pozorovatele, nedostat
ku osvětlení apod. Důležitost viděni zrakových
vjemů architektuře byla již mnohokráte zpracována se
značnou důkladností (viz např.
Bez újmy podstatě věci můžeme tedy chápat archi
tekturu jako optický fenomén, jako spektákl.L. vytvoření uceleného a
opticky zřetelně vymezeného prostoru hmoty takzvané
kategorické vymezení usilovala renesance (zdůraznila
význam zdi, stěny podnoží, hlavní římsou, pilastry
po bocích, čímž stěnu vymezila dole, nahoře stranách). Nervi výškové administrativní budově Centro Pirelli
v Miláně (stavba dokončena roku 1961) vytvořili "una forma
finita" vyhraněnou formu směřující zřetelnému vymeze
ní vizuálnímu všech směrech.
Nesmíme zapomínat, člověk všeobecně "myslí" mnohem
víc obrazech než slovy, zvuky nebo pomocí vjemů hmato
vých, čichových nebo chuíových; všichni pociïujeme touhu
po jasnosti možnosti pochopení významu viděných obrazů. kapitolu Tvůrčí kritická
úloha smyslů knize Otakara Novotného architektuře). Světlo patří podle Corbusiera mezi
objektivní prvky architektury (éléments objectifs de
l'architecture). Plyne toho
přímo význam architektonického optického řešení světlem
osvětleného prostoru, přičemž zřejmě neobejdeme bez
geometrie.převážně vizuální jev.
Z prostoru, který nás obklopuje, zajímá nás proto pře
devším část tohoto prostoru, kterou vidíme hovoříme o
zorném poli osou, která spojnicí středu oční sítnice
-. Architektura vyvolá
vat pozorovatele vyšší stupeň vidění, tedy pouhé běžné
díváni, lelkování apod. vnímán zrakem
