Světelně technický návrh II.

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.

Vydal: ČVTS Autor: Dům techniky ČVTS Praha

Strana 89 z 135

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Světlo patří podle Corbusiera mezi objektivní prvky architektury (éléments objectifs de l'architecture). vnímán zrakem. Důležitost viděni zrakových vjemů architektuře byla již mnohokráte zpracována se značnou důkladností (viz např. Nervi výškové administrativní budově Centro Pirelli v Miláně (stavba dokončena roku 1961) vytvořili "una forma finita" vyhraněnou formu směřující zřetelnému vymeze­ ní vizuálnímu všech směrech. Plyne toho přímo význam architektonického optického řešení světlem osvětleného prostoru, přičemž zřejmě neobejdeme bez geometrie. Můžeme konstatovat, podmínkou nutnou, aby prostředí by­ lo možné nazvat architektonickým, je, aby mohlo být člově­ kem vizuálně chápáno? zjevnou závadou architektonického prostora, když jinak kvalitně vyřešen, neumožňuje-li, aby byl nedostatku odstupu pro pozorovatele, nedostat­ ku osvětlení apod. Bez újmy podstatě věci můžeme tedy chápat archi­ tekturu jako optický fenomén, jako spektákl.převážně vizuální jev. kapitolu Tvůrčí kritická úloha smyslů knize Otakara Novotného architektuře).L. Italští architekti Ponti Gio a P. Architektura vyvolá­ vat pozorovatele vyšší stupeň vidění, tedy pouhé běžné díváni, lelkování apod. vytvoření uceleného a opticky zřetelně vymezeného prostoru hmoty takzvané kategorické vymezení usilovala renesance (zdůraznila význam zdi, stěny podnoží, hlavní římsou, pilastry po bocích, čímž stěnu vymezila dole, nahoře stranách). Z prostoru, který nás obklopuje, zajímá nás proto pře­ devším část tohoto prostoru, kterou vidíme hovoříme o zorném poli osou, která spojnicí středu oční sítnice -. Nesmíme zapomínat, člověk všeobecně "myslí" mnohem víc obrazech než slovy, zvuky nebo pomocí vjemů hmato­ vých, čichových nebo chuíových; všichni pociïujeme touhu po jasnosti možnosti pochopení významu viděných obrazů