Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
Útvary pohybu zabývá kinamatika (phoronomie). jasné, architektonioký sled prostorů
použitelný člověkem pouze jistém časovém intervalu úzký
vztah tomuto druhu geometrického nazírání.
jednotlivé světelné toky lze sčítat apod.
2. založena geometrickém
pojetí zkušenosti odvozeného světelného paprsku chápa
ného jako přímka, níž šíří světlo určitou ryohlostí. rozhraní dvou opticky různých prostředí odráží
světlo tak, úhel odrazu rovná úhlu dopadu, přičemž
velikost úhlu měříme rovině dané dopadajíoím paprskem
-.
Je založena čtyřech zákonech!
1.
Prostorové útvary určujeme také pomocí analytické geometrie
Descartovými souřadnicemi (abscisy, ordinátami, aplikáta-
®±). Určení bodu rovině můžeme provést také polárními
koordinátami vzhledem polární ose polu, jest po
lárním úhlem polárním radiem. Praktická geometrie předpokládá jisté tole
rance, můžeme rámci této geometrie hovořit čtyřrozměr
ném kontinuu prostoročasovém jakožto případu n-rozměrné
geometrie.
Ha podkladě fyzikálních poznatků vznikla liké geometric
ká paprsková optika (geometrická optika), která oborem
náležejícím jak fyziky (optiky), tak geometrie
praktické. Jednotlivé svazky (části svazku) světelných paprsků jsou
na sobě nezávislé (při křížení sebe nepůsobí např. Světlo šíří přímočaře homogenním prostředí, tedy
všemi směry zachováním svých fyzikálních vlastností,
to jest také své rychlosti.).
3.
Geometrie založená fyzikálních konstatacích na
zývá geometrie praktická (Biemannova); naproti tomu pouze
e abstraktní logikou pracuje geometrie čistá (teoretická,
axiomatická).
Popisuje šíření zářeni Viditelného světla rozměrech vel
kých proti vlnové délce záření. Jakožto část optiky předpokládá přímočaré šíření
světla platnost zákonů odrazu světelných paprsků
