Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
2. Výpočet osvětlovací soustavy pro zadané rozložení
jasů, který třeba praxi opakovat (obr.platnými sovětskými normami brát hodnotu odpo
vídající jTí tj.
3. Všechny tyto pojmy
použité tomto příspěvku různých metodách jsou zvoleny
pro praktickou charakteristiku adaptačního titavu zraku da-
_.ias
V probraných metodách návrhu rozložení jasu všechny
hodnoty vztahují nějaké referenční úrovni jasu nebo jas
nosti, která bývá nazývána nejčastěji adaptační úrovní,
hladinou pozadí nebo referenční úrovní. perspektivním obrazu prostoru šedé stupni
ci provede vystínování odpovídající výtvarné před
stavě stanoví (měřením nebo porovnáním se
vzorky) odpovídající poměry jasů jednotlivých po
vrchů vypočtené hodnotě jasu pozadí (adaptace)
obrazu. Adaptační . jas koule způsobující daném
bodě stejnou střední válcovou osvětlenost jako da
ný prostor. Podle zmíněného vztahu přejde jasnostem obra
zu vynásobení měřítkem podobnosti jas
nostem originálu odsud-podle stejného vztahu po
měrům jasů originálu.
funkčních normované hladiny osvětlení, omezení
oslnění apod.
4.
3. l)
jak hlediska dosažení dobré shody zadáním, tak
z hlediska dosažení jiných charakteristik, např.
Problémem zůstává určení měřítka podobnosti tó, které
zřejmě závisí měřítku zobrazení, poměru jasů pozadí
originálu zobrazení technice zobrazení, Autoři uvá
dějí pro ploché perspektivní zobrazení vystínované tuší
M 0,2 0,3, zjištěné experimentálně
