Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
Oko nás totiž neinformuje vždy správně, ani
geometricky, ani barevně. 12), kte
ré byli Rekové již století před naším letopočtem
informováni jejíž nepříznivý vliv percepci prostoru
pečlivě korigovali.C.
Druhý případ klama (obr.
Vertikály jsou člověkem viděny jinak zemi, níž
žijeme která sjednocena zákonem zemské tíže, ucti
vý vztah, který máme vertikální dominantě, pramení
patrně ještě dob, kdy ruce lidoopa opustily zemí zví
ře stalo vztyčeným člověkem. Li
neární prohnutí vzepjetí (francouzský fleche, německy
Kurvatur) architrávů starořeckých chrámů bylo předmětem
zájmu celého světa.
Na obr.
Rovnoběžky proíaté paprskovým svazkem zdánlivě prohý
bají směrem středu svazku, dvě vzájemně kolmé stejně
dlouhé úsečky nezdají mít stejnou dimenzi, vertikála
je zdánlivě delší než horizontála. (Ž* stylobáty základové pásy pod
sloupy mají totéž vzepjotí, aohlo vyplynout konstruk
čních důvodů snahy zachovat výšku sloupů neměnnou.
Když roku 1851 anglický architekt P. jsou znázorněny dva ilazívní klamy tohoto
druhu, mající značný význam pro zrakové vjemy architektur.Naproti tomu detailnějšího charakteru, avšak stejně
nikoli bez významu, jsou optické klamy, které nejsou člo
věkem úmyslně vytvářeny, ale které jsou dány fyziologic
kými vlastnostmi lidského oka vyžadují korekce detail
ní. vlastně příspěvkem
k tvrzení, výškově nelze hovořit symetrii, je
zásadní rozdíl optické percepce horizontál vertikál. možné, vysvětlení příčiny tkví
ve zmíněné vlastnosti lidského oka (viz obr.).
- 104. Penrose obje
vil, klobouk položený jeden konec architráva téměř
nevidí, přiloží-li oko druhému konci, tedy staro
řecký architráv vzepjat, bylo velkou senzací
