Subjektivní hodnocení kvality videosekvencí

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

Tato práce se zabývá porovnáním subjektivních metod hodnocení kvality videosekvencí. Data jsou získávána pomocí hardwareových a softwareových technik a jsou porovnávána. Nejdříve je popsán způsob komprese videosignálu. Hlavní část práce se zabývá různými metodami subjektivního hodnocení videosekvencí. Následně jsou výsledky získané různými subjektivnímy metodami vyhodnoceny a porovnány.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: Tomáš Krmela

Strana 12 z 81

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Hlavní nevýhodou velký datový tok. Jedním nejčastěji používaných komprimačních ztrátových formátů MPEG-2 (Moving Picture Experts Group), který podrobně popsán [1]. Jejich velikost kvantovací tabulkou zmenší (ztrátový proces). diskrétní kosinová transformace DCT (Discrete Cosine Transform). Detailnější popis kodeku [1] [5]. Barevné složky jsou podvzorkované poloviční, nebo čtvrtinový datový tok. Jeden makroblok skládá čtyř bloků jasového signálu čtyř bloků barevného signálu (dva pro červenou dva pro modrou CB). Subjektivní hodnocení kvality provádí skupina lidí (pozorovatelů). Jedním dalších typických poškození šum. Jejich výhodou snadná šiřitelnost přenosnost. Kvalitu videosekvence neovlivňuje pouze použitá komprese. Umožňuje komprimaci datový tok Mbit/s.10 1 Úvod V dnešní době používají téměř výhradně digitální videosekvence. V komprimačních algoritmech využívá nedokonalosti lidského oka. Obsahuje adaptivní filtr, který vyhlazuje okraje bloků. Různé komprimační kodeky mají různou účinnost komprese odolnost vůči chybám při přenosu [13]. Nejčastěji se používá digitální televizi, DVD jiných multimediálních aplikacích. Detailnější popis kodeku [1] [5]. Způsobů hodnocení kvality videosekvencí mnoho. vzniku šumu jeho potlačení více [6]. Komprimace může být bezeztrátová nebo častěji ztrátová. dřívějších dobách toto poškození projevovalo především analogové TV. každém bloku velikosti 8×8 bodů provede tzv. rostoucí komprimací kvalita obrazu snižuje. Proto snaha vytvořit model lidského vnímání. Aby jednotlivé kodeky další typy poškození daly porovnat, musí provést hodnocení kvality poškozené videosekvence. Objektivní metody jsou založené některém parametru videosekvence, například šumu. Dalším velice často používaným kodekem kodek MPEG-4. Dělí dvou skupin subjektivní objektivní metody. Jedná analogové poškození, které nezávislé na obsahu videosekvence. Toto poškození vzniká při vzniku digitálního záznamu ve snímači kamery, například tepelným šumem. Hodnocení sekvence rychlé levné, ale není tak věrohodné. něj liší velikostí bloků zpracování, která není pevná, ale je proměnná, vylepšenou predikci pohybu kódování. . Využívá podobnosti po sobě jdoucích snímků. způsobuje, jsou jednotlivé vzorky sobě nezávislé. Výsledky jsou přesnější, ale časově finančně značně náročné. Vychází kodeku MPEG-2. Střídají celé referenční snímky snímky rozdílovými. Ten omezuje komprimací. Vysokofrekvenční složky (hrany detaily) obrazu jsou omezeny. Při použití ztrátové komprimace datový tok podstatně sníží, ale videosekvence již nejde dokonale obnovit dochází zhoršení kvality [1], [13]. Obraz zpracován pomocí makrobloků. Menší složky než práh se nepřenáší. Datový tok dále snížen entropickým kódováním