Subjektivní hodnocení kvality videosekvencí

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

Tato práce se zabývá porovnáním subjektivních metod hodnocení kvality videosekvencí. Data jsou získávána pomocí hardwareových a softwareových technik a jsou porovnávána. Nejdříve je popsán způsob komprese videosignálu. Hlavní část práce se zabývá různými metodami subjektivního hodnocení videosekvencí. Následně jsou výsledky získané různými subjektivnímy metodami vyhodnoceny a porovnány.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: Tomáš Krmela

Strana 12 z 81

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
rostoucí komprimací kvalita obrazu snižuje.10 1 Úvod V dnešní době používají téměř výhradně digitální videosekvence. Umožňuje komprimaci datový tok Mbit/s. způsobuje, jsou jednotlivé vzorky sobě nezávislé. vzniku šumu jeho potlačení více [6]. Menší složky než práh se nepřenáší. Komprimace může být bezeztrátová nebo častěji ztrátová. Hlavní nevýhodou velký datový tok. Aby jednotlivé kodeky další typy poškození daly porovnat, musí provést hodnocení kvality poškozené videosekvence. Objektivní metody jsou založené některém parametru videosekvence, například šumu. každém bloku velikosti 8×8 bodů provede tzv. Detailnější popis kodeku [1] [5]. Jejich výhodou snadná šiřitelnost přenosnost. Kvalitu videosekvence neovlivňuje pouze použitá komprese. Jejich velikost kvantovací tabulkou zmenší (ztrátový proces). Při použití ztrátové komprimace datový tok podstatně sníží, ale videosekvence již nejde dokonale obnovit dochází zhoršení kvality [1], [13]. Využívá podobnosti po sobě jdoucích snímků. Jedním dalších typických poškození šum. Střídají celé referenční snímky snímky rozdílovými. Obraz zpracován pomocí makrobloků. Toto poškození vzniká při vzniku digitálního záznamu ve snímači kamery, například tepelným šumem. dřívějších dobách toto poškození projevovalo především analogové TV. Jedním nejčastěji používaných komprimačních ztrátových formátů MPEG-2 (Moving Picture Experts Group), který podrobně popsán [1]. něj liší velikostí bloků zpracování, která není pevná, ale je proměnná, vylepšenou predikci pohybu kódování. Vychází kodeku MPEG-2. Způsobů hodnocení kvality videosekvencí mnoho. Dělí dvou skupin subjektivní objektivní metody. Ten omezuje komprimací. Dalším velice často používaným kodekem kodek MPEG-4. V komprimačních algoritmech využívá nedokonalosti lidského oka. Barevné složky jsou podvzorkované poloviční, nebo čtvrtinový datový tok. diskrétní kosinová transformace DCT (Discrete Cosine Transform). Různé komprimační kodeky mají různou účinnost komprese odolnost vůči chybám při přenosu [13]. Datový tok dále snížen entropickým kódováním. . Detailnější popis kodeku [1] [5]. Jedná analogové poškození, které nezávislé na obsahu videosekvence. Obsahuje adaptivní filtr, který vyhlazuje okraje bloků. Hodnocení sekvence rychlé levné, ale není tak věrohodné. Výsledky jsou přesnější, ale časově finančně značně náročné. Subjektivní hodnocení kvality provádí skupina lidí (pozorovatelů). Jeden makroblok skládá čtyř bloků jasového signálu čtyř bloků barevného signálu (dva pro červenou dva pro modrou CB). Vysokofrekvenční složky (hrany detaily) obrazu jsou omezeny. Proto snaha vytvořit model lidského vnímání. Nejčastěji se používá digitální televizi, DVD jiných multimediálních aplikacích