Kniha se zabývá metodami řízení otáček asynchronních motorů nakrátko s využitím měničů frekvence. Jako zdroj napětí proměnné frekvence se uvažují tyristorové a tranzistorové měniče. Je tu uvedena historie zmíněného způsobu řízení, přehled současného stavu tohoto oboru a perspektivy dalšího rozvoje. Na základě sledování fyzikálních jevů v motorech a měničích během řízení se probírají zákonitosti optimálního řízení napětí a frekvence. V překladu je doplněn přehled měničů československé výroby pro pohony s asynchronními motory.Kniha je vhodná pro široký okruh tech-nicko-inženýrských pracovníků z oblasti vývoje, projektování i provozu zařízení s asynchronními motory.
Tento technický pokrok způsobil čtyřicátých letech Evropě
a USA velký rozvoj pohonů stejnosměrnými motory, napájenými přes
tyratrony ostatní usměrňovače. Pokusy realizaci
tranzistorových měničů nepřinesly úspěchy dosažitelné výkony měničů
byly příliš malé. Ani obdobná řešení, navržená padesátých letech, nebyla roz
šířena vzhledem technickým nedostatkům tyratronů.
Generátory opatřené komutátorem jiné točivé stroje, které měly
pracovat jako zdroje napětí proměnné velikosti frekvence, našly pouze
omezené použití pro své zřejmé nevýhody velké rozměry, hmotnost,
obtížné řízení frekvence pomocí mechanického řízení, nedostatečná spo
lehlivost provozu, způsobená komutátorem. Takový měnič
mohl představovat ekonomické řešení daného technického problému —
řízení úhlové rychlosti asynchronního motoru pouze předpokladu,
že byly splněny dva požadavky:
1.), takže zabránily využívání navržených měničů frekvence
v širším měřítku. 1939 navrhl Zavališin zapojení
tyratronového měniče frekvence, připojeného trojfázovou průmyslovou
síť. návrh vhodných obvodových schémat měničů frekvence.
Zapojení, která byla publikována třicátých letech, využívala tehdy
dostupných usměrňovačích součástek: řízených rtuťových usměrňovačů,
tyratronů, později dokonce kontaktních mechanických usměrňovačů. výroba spolehlivých usměřňovacích součástek přiměřené ceny co
možná nejmenších rozměrů;
2. Technické parametry rtuťových usměrňovačů postupně
zlepšovaly: objevily jednoanodové usměrňovače, kovové tyratrony,
ignitrony.
Všechny tyto obvodové součástky vykazovaly různé závažné nedostatky
(společná katoda rtuťových usměrňovačů, žhavá katoda tyratronů
a jejich malá spolehlivost, špatný průběh komutačních dějů kontaktních
usměrňovačů atd.
Teprve objev technický vývoj polovodičových řízených součástek —
tyristorů umožnil propracovat schémata měničů frekvence, která bylo
18
. Všechny další velmi početné práce již jenom
v zásadě podrobněji rozebíraly jednotlivé postřehy závěry Kos-
těnka nebo zabývaly různými možnostmi realizace měniče frekvence.asynchronních motorů. Již samého začátku
výzkumu bylo zřejmé, vhodné řešení přinese pouze statický měnič
frekvence, osazený vhodnými usměrňovacími součástkami. Měnič pro technickou praxi nehodil: vyžadoval jednak velký počet
tyratronů, jednak nebylo možné dosáhnout dvojstupňovém obvodu,
složeném usměrňovače střídače, vyhovující komutace všech výkonových
součástek
