Hořlavina nich existuje velkých shlucích (kapénkách, pra
chu), které často obsahují různé nehořlavé příměsi. prachových disperzí
mohou mít tuhé částice tvar velmi rozmanitý. však neznamená,
že účinky výbuchu disperzí byly slabší než plynných směsí.
Není-li odveden, může malých částic úplně kompenzovat sedimentační
síly. Hustota ovlivňuje především stálost
výbušné disperze tím, látky větší hustotou rychleji sedimentují. při sledování výbušnosti hliníkového prachu. Stejný
objem disperzní směsi obsahuje podstatně více hořlaviny než směs jedno
fázová tím souvisí skutečnost, maximálních výbuchových tlaků
dosahují právě výbušné prašiny. Čím nepravidelnější, tím povrch částice větší. nutné
148
. Při
výbuchu částice velkým povrchem rychleji spalují. Sedimentace částeček velmi ma
lých rozměrů zpomalována Brownovým pohybem, jemuž podléhají částice
velikosti asi menší.mogenní.
c) ustota
Hustota kapalných tuhých látek nepoměrně větší než plynů. Jestliže vznikly částice ztuh
nutím rozprášené taveniny, bývá jejich tvar přibližně kulový, prach vzniklý
drcením částečky nepravidelného tvaru.
a) Stálost
Stálost disperzních směsí poměrně malá. Podobně jako Brownův pohyb pomáhá
udržovat částice vznosu často vyskytující elektrostatický náboj. tří
druhů prachů, vyrobených rozprašováním taveniny, mletím drcením, byl
nejvýbušnější právě prach vzniklý drcením, který vykazoval nejmenší ener
gii potřebnou zážehu nejvyšší výbuchový tlak.
Mají částice kulového tvaru velikosti fxm více. Usazují působením gra
vitace. Její působení tím větší, čím jsou větší částečky hořlaviny, dále
záleží jejich hustotě, tvaru, elektrickém náboji částic proudění
plynného prostředí obsahu vlhkosti. Navíc zde působí
i schopnost absorpce molekul kyslíku povrchu částice. Pro výbušnost tvar částic
velký význam.
Jednotkou jako plynů kg/m3.
d) oncentrace meze výbušnosti
Zatímco jednofázových plynných směsí koncentrace vyjadřuje ob
jemově, udává dvoufázových směsí výhradně hmotnosti objem,
tedy miligramech litr nebo gramech krychlový metr.
b) elikost tvar částic
Kapalinové disperze vznikají buď rozprašováním, nebo kondenzací par. Tyto skutečnosti
byly prokázány např
