Receptář pro elektrotechnika

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Jan Škeřík

Strana 497 z 535

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
některých pří­ padech povrch plastu také impregnuje reaktivním monomerem vlastní polymerace (nebo také kondenzace) seprovede povrchu hmoty pomocí různých vnějších vlivů (zvýšení teploty, přítomnost katalyzátorů nebo obojí). '' Výbornou antistatickou povrchovou úpravou jsou vodivé povlaky, které je možné vytvořit naparováním kovů vakuu, vyredukováním kovů ko­ vových sloučenin nebo nanášení práškových kovů upravený (např. Antistatické prostředky přimíšené plastů Požadavky kladené antistatické přípravky přidávané přímo plastů při jejich výrobě jsou ještě vyšší než přípravků pro povrchové nanášení. Pevné ulpění antistatické látky povrchu materiálů způsobuje také tzv. Takové látky musí být také částečně mísitelné základní hmotou, aby 500 . nabotnalý) povrch materiálu. Dále používají ná­ těrové hmoty obsahující antistatických látek. Nejpoužívanějšími sloučeninami pro zmíněné vodivé vrstvy jsou zejména oxidy stříbra, olova, cínu, iridia antimonu, dále sirníky mědi olova, práškové stříbro a grafit. Pro praktické aplikace průmyslové výrobě zdá být výhodná (zvláště u polystyrénů, polyetylénových polyesterových fólií) chemická úprava povrchu kyselinou síroVou nebo chlorsulíonovou následujícím použitím alkálií, dále působení nebo úprava chloridem chromitým (také PVC, polyetyléntereftalát, polyakrylonitril atd. Tento dosti komplikovaný nákladný postup však využívá pouze pro speciální účely. naroubování hydrofilních polymerů, popřípadě vytvoření iontoměnné vrstvy přímo povrchu materiálu. Mohou používat také některé elektricky vodivé prostředky, popsané kap. Rovněž musí být tepelně světelně stabilní, aby během zpracování nedošlo de­ strukci výrobních přípravků znehodnocení výrobků. Antistatické látky aplikované tímto způsobem musí být především dosta­ tečně účinné malých koncentracích nesmějí negativně ovlivňovat mechanické, fyzikální ani chemické vlastnosti konečného materiálu. Účinnost této úpravy někdy zvětšuje přidáním některých dalších povrchově působících antistatických látek popsaných předcházejících odstavcích. Společnou nevýhodou všech těchto úprav je dosti značné zhoršení transparentnosti výrobků. Tím lze údajně zmenšit tření elektrostatický náboj jen několik setin původní hodnoty.barvý film, pevně uchycený, dostatečnou tloušťkou, aby nejvíce odolával smývání odírání. Příkladem speciální povrchové úpravy polyetylénových polyesterových fólií, napomáhající snížení elektrostatického náboje zmenšením součinitele tření, nanášení vodných disperzí polymerů velikosti částic 0,1 pm na povrch fólie. XXI, část 15. Používají hlavně vodné roztoky, emulze (zvláště textilním průmyslu) nebo roztoky organických rozpouštědlech, které zaručují dokonalejší smáčení většinou vodoodpudivého povrchu plastů