Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.
nabotnalý) povrch materiálu. některých pří
padech povrch plastu také impregnuje reaktivním monomerem vlastní
polymerace (nebo také kondenzace) seprovede povrchu hmoty pomocí
různých vnějších vlivů (zvýšení teploty, přítomnost katalyzátorů nebo
obojí). Mohou používat také některé elektricky vodivé prostředky,
popsané kap. XXI, část 15.
Antistatické prostředky přimíšené plastů
Požadavky kladené antistatické přípravky přidávané přímo plastů
při jejich výrobě jsou ještě vyšší než přípravků pro povrchové nanášení.
Antistatické látky aplikované tímto způsobem musí být především dosta
tečně účinné malých koncentracích nesmějí negativně ovlivňovat
mechanické, fyzikální ani chemické vlastnosti konečného materiálu.
Pro praktické aplikace průmyslové výrobě zdá být výhodná (zvláště
u polystyrénů, polyetylénových polyesterových fólií) chemická úprava
povrchu kyselinou síroVou nebo chlorsulíonovou následujícím použitím
alkálií, dále působení nebo úprava chloridem chromitým (také PVC,
polyetyléntereftalát, polyakrylonitril atd. Dále používají ná
těrové hmoty obsahující antistatických látek.
Používají hlavně vodné roztoky, emulze (zvláště textilním průmyslu)
nebo roztoky organických rozpouštědlech, které zaručují dokonalejší
smáčení většinou vodoodpudivého povrchu plastů. Účinnost této úpravy někdy
zvětšuje přidáním některých dalších povrchově působících antistatických
látek popsaných předcházejících odstavcích.
Pevné ulpění antistatické látky povrchu materiálů způsobuje také
tzv.barvý film, pevně uchycený, dostatečnou tloušťkou, aby nejvíce
odolával smývání odírání. Rovněž
musí být tepelně světelně stabilní, aby během zpracování nedošlo de
strukci výrobních přípravků znehodnocení výrobků. Nejpoužívanějšími
sloučeninami pro zmíněné vodivé vrstvy jsou zejména oxidy stříbra,
olova, cínu, iridia antimonu, dále sirníky mědi olova, práškové stříbro
a grafit. Tím lze údajně zmenšit tření elektrostatický náboj
jen několik setin původní hodnoty.
'' Výbornou antistatickou povrchovou úpravou jsou vodivé povlaky, které
je možné vytvořit naparováním kovů vakuu, vyredukováním kovů ko
vových sloučenin nebo nanášení práškových kovů upravený (např.
Příkladem speciální povrchové úpravy polyetylénových polyesterových
fólií, napomáhající snížení elektrostatického náboje zmenšením součinitele
tření, nanášení vodných disperzí polymerů velikosti částic 0,1 pm
na povrch fólie. naroubování hydrofilních polymerů, popřípadě vytvoření iontoměnné
vrstvy přímo povrchu materiálu. Společnou nevýhodou všech těchto úprav
je dosti značné zhoršení transparentnosti výrobků. Tento dosti komplikovaný nákladný
postup však využívá pouze pro speciální účely.
Takové látky musí být také částečně mísitelné základní hmotou, aby
500
